Určitě se každý z nás někdy pro nějakou věc nadchnul. Je to přirozené. Člověk něco, co je mu blízké, uvidí, uslyší nebo pocítí. Není těžké se pro něco nadchnout, ale je těžší v tom nadšení po nějakou smysluplnou dobu zůstat. ___
___
Zamyšlení
Určitě se každý z nás někdy pro nějakou věc nadchnul. Je to přirozené. Člověk něco, co je mu blízké, uvidí, uslyší nebo pocítí. Není těžké se pro něco nadchnout, ale je těžší v tom nadšení po nějakou smysluplnou dobu zůstat.
Taky jste koukali na film "Román pro ženy?" Já ne, ale kamarádka mě poprosila, abych jí ho nahrál na DVD, tak jsem na začátku viděl něco, co mě zaujalo - byla tam scénka, ve které byla dívka, jež si čte v metru zamilovaný vzkaz, který je na místě, kde bývají normálně reklamy. Nestihl jsem to přečíst celé (stejně asi jako nikdo ostatní) a tak jsem na internetu našel jedno jediné místo, kde je tento text celý. Nyní si ho můžete přečíst i vy.___
___
"Je zvláštní doba," říkává má mamka. A asi má pravdu. Lidé spěchají, baží po penězích, jsou agresivnější na ulicích, v autech i obchodech. Méně se mají rádi a jsou chladnější. Celkem výrazně se změnily jejich priority. Je prostě nová doba, doba, které by se naši pradědečci a prababičky nestačili divit a kroutit hlavou. ___
Každé ráno než se vydám do práce poslouchám rádio a těším se jaké bude téma dnešního dne. Z reproduktoru se ozvalo: "Dnes o vztazích v manželství." A první vzkaz pro všechny zvědavé uši, zněl: "Jsme spolu s manželem deset let, je to skvělej chlap. Má mě i naše děti moc rád. Občas mi donese kytky. Chová se ke mně hezky. Ani nevím, čím jsem si to zasloužila, ale vím, že jsem strašně šťastná a nevyměnila bych ho za nic na světě!"
Sedím v malé místnosti, všechny technické letáčky už mám prostudované, takže přecházím očima na další tiskoviny. Připadá mi trošku potupné v čekárně u automechaniků číst ženské časopisy, kterých je na stolku skutečná přehršel. Ale než koukat do bílé zdi, raději se zakusuji do článků. Článek o česneku – no klasika, nic nového, snižuje cholesterol, likviduje parazity bla bla bla - to jsem četl už mockrát. A je tu další článek. O osudu jednoho mladého lékaře hledajícího štěstí v zahraničí.
Jak krásný je to pocit,když si domů z porodnice přinesete váš jedinečný uzlíček lásky. Za několik týdnů se na vás usměje, pak si začne hrát, posadí se a než se nadějete, leze. První rok uteče jako voda a druhý ho rychle následuje. A než se po třech letech rozkoukáte, je potřeba shánět školku.
V prosinci jsem měla narozeniny a mílovými kroky se přibližuji ke třicítce… což je dle mého ženského soudu dost děsivé. Když ale zapomenu na to číslo, je mi celkem fajn, mladě řekla bych až pubertálně! Moji kamarádi mě jako puberťačku označují do dnes, ačkoliv si myslím, že na to od pohledu nevypadám. Dokonce se mi v mém zaměstnání stalo, že mě všichni považovali za kašpárka kolektivu. Jaké bylo rozčarování některých mých kolegů, když mi manžel přivedl do práce mého tříletého syna. Teprve potom si někteří ujasnili, že mě mají oslovovat mladá paní a ne ta ztřeštěná od vedle.
Když jsem dneska vařila čaj, jen tak jsem koukala jak pára stoupá z hrnečku. Myslela jsem na věci typu, kdy jsem naposledy čistila konvici od vodního kamene a jestli to příště zase udělám octem nebo nějak chemicky, jak mi poradila kamarádka. Rytmicky jsem při tom pohybovala rukou nahoru a dolů a tím jsem tahala za provázek čajové marionety, která byla právě na vrcholu své hvězdné kariéry. Za pár chvilek skončí v odpadcích mezi dalšími vymáchanými čajovými sáčky.
Večer před spaním si přemýšlíte nad nějakou věcí a ne a ne vymyslet její řešení. Ráno nebo dokonce ještě v noci se probudíte a ejhle - řešení je na světě! Jen si ho poznačit, protože nevím tedy jak u vás, ale mě mozek při nočním porbuzení a ráno asi 10 minut po otevření očí vůbec nefunguje a paměť přichází k sobě vždy až po tom, co ji aktivně propleskám.
"Buď rád, že můžeš studovat," slýchal jsem od rodičů a pokračovalo to: "Až budeš pracovat, už to nebude takový pohodový život." A tato slova jsem slyšel celých 6 let na vysoké škole. Ale dnes se s odstupem doby zamýšlím nad jejich větami - měli opravdu tak bezmeznou pravdu, která se rodičům tak často přikládá?