Určitě nechci, aby tento text zněl pesimisticky - že co je hezké už brzy nebude apod. To určitě ne. Jen tak když si procházím některými okamžiky svého života, uvědomuji si, jak jsem si jich strašně nevážil, mrhal a plýtval s nimi. Jsou to různé situace, kdy jsem byl na nějaké místě - někde a s někým (nebo i sám), kde mi bylo hezky. Mohl jsem zažít mnoho ještě krásnějšího, intenzivnějšího, ale asketicky jsem to  třeba občas odmítal. Jednou pro povinnosti, podruhé z jiného důvodu. Jestli mám být v této chvíli upřímný, lituji toho. Zase doufám, že mnohé hezké je předemnou a těším se na to. Už mnoho let zastávám terorii, že když se nemá člověk na co těšit, jeho život postrádá smysl. A ono to tak asi opravdu je.

A nějaký závěr, radu, doporučení? Zamyslete se nad svým životem, zpomalte, važte si svých blízkých, dělejte jim radost, chvalte je. Usmívejte se na své okolí, úsměv tak málo stojí a tolik dává. Vím, neradi asi chodíme do práce, ale buďme rádi, že máme z práce peníze, které proměníme v něco co potřebujeme nebo co nám udělá radost. Těšme se z toho, že žijeme, že se můžeme dívat do sluníčka, že se kolem nás něco děje, že jsme zdraví a můžeme chodit po této krásné planetě a nejsme třeba na vozíku. Stěžujete si, že máte starosti? Peníze, partner, zlobí děti... To k životu patří. Život by byl nudný, kdyby šlo vše jak si naplánujeme. 

---

• Zamysleli jste se v poslední době nad svým životem???