Za záněty cest dýchacích, jejichž výskyt v zimním období vystoupá do výšin, může z 90 procent nízká vzdušná vlhkost, tvrdí poslední odborné studie. Viry a bakterie už jen sekundárně využijí suchým vzduchem oslabené sliznice.  Za ideální relativní vzdušnou vlhkost se považuje 40-60 %, dlouhodobě snášené hodnoty 40 % a nižší již mohou působit škodlivě, a to zejména u osob citlivých, například se sklonem k onemocnění horních cest dýchacích nebo se sníženou funkcí sliznic.

Na toleranci vlhkého prostředí je člověk nastaven již geneticky. Podstatná část vývoje našich biologických předků se totiž odehrála v tropických pralesích, kde vzdušná vlhkost povětšinou přesahuje 90 %. S postupem do sušších oblastí se pak člověk zčásti adaptoval, i tak je pro něj ovšem vzdušná vlhkost nezbytná.

Topná sezóna je problém - ani větrání nepomáhá

V topném období jsme v našich bytech ohroženi. Rozpálené topení vysušuje vzduch a ani větrání nám nepomůže - studený vzduch zvenku, zejména ten mrazivý, neobsahuje potřebnou vlhkost. Je tedy nutné se chránit a vzduch účinně zvlhčovat, což je celkem snadné. Začít bychom měli pořízením vlhkoměru. Jde o drobnou investici v řádu stovek korun, jež se vyplatí, a od věci néní ani nechat si vlhkoměr odborně zkalibrovat, abychom měli jistotu, že naměřené hodnoty odpovídají realitě. O kalibracích si můžete zjistit informace například na webových stránkách www.meteostanice.cz.
a www.labmet.cz, cena činí kolem 500 korun. Vlhkoměr nám pak už snadněji pomůže dodržet správné procento vzdušné vlhkosti v bytě, což je podstatné zvláště pro alergiky. Jejich dilema se totiž odehrává na platformě suchý vzduch versus plísně.

Specialisté na alergie radí udržování teploty do 22 stupňů Celsia a vzdušné vlhkosti v rozmezí 35-40 %. Toto prostředí je již nepříjemné pro plísně, bohužel však stále ještě nekomfortní pro člověka. Vzhledem k tomu, že za limitující faktor považují pracovníci zdravotnictví a hygieny zvýšené množení plísní a roztočů, které se děje při vlhkosti 60 %, je možné za optimální úroveň vzdušné vlhkosti v interiéru považovat 50 %. Každopádně pokud máme možnost omezit výskyt plísní například ozonizací, můžeme směle připustit i oněch zmiňovaných 60 %, neboť právě tato úroveň vlhkosti nejlépe likviduje škodlivé mikroorganismy, například adenoviry.

Zvlhčovat vzduch je snadné

Upravit pak samotnou vzdušnou vlhkost v bytě naštěstí není nic složitého. Pro začátek nám může stačit zavěsit na radiátory osvědčené odpařovače nebo si pomoci umístěním vlhkých textilií. Odpařovače je však nutné pravidelně čistit a textilie prát, abychom zabránili množení a šíření patogenů. I proto dnes mnozí považují tyto metody za překonané a nedají dopustit na moderní zvlhčovače. Na výběr jich je na trhu již nepřeberné množství a my v zásadě můžeme volit mezi zvlhčovači ultrazvukovými a parními. 

Jsou lepší parní nebo ultrazvukové zvlhčovače vzduchu?

Princip parních zvlhčovačů funguje na zvlhčení vzduchu sterilní vodní párou, která vzniká odparem na topném prvku a dále se mísí ve zvláštní komoře se vzduchem a ochlazuje na optimální teplotu. Výhodou parního zvlhčovače vzduchu je naprostá sterilnost vypouštěné páry ajejí vysoká teplota, která spolehlivě likviduje choroboplodné zárodky, nevýhodou pak velká spotřeba elektrické energie při příkonu 1000 watů.

Ultrazvukové zvlhčovače naopak bývají ceněny pro svou úspornost. Výhodou totiž je jejich příkon, který je kolem 38 watů. Tyto přístroje produkují vlhkost pomocí vysokofrekvenčního ultrazvukového oscilátoru, který z vody vytváří miniaturní kapičky. Ventilační systém je následně vyfukuje a z  řístroje vychází jasně viditelná jemná a rovnoměrná mlha. Od jejich pořízení mohou odradit informace, že tyto zvlhčovače nezvládnou stoprocentně zničit veškeré mikroorganismy, které se za provozu ve vodě namnoží, a požadují proto častou výměnu vody a použití vody demineralizované, převařené, destilované nebo s přídavkem dezinfekčních prostředků.

• Vliv vysoké a nízké vlhkosti vzduchu v domácnosti na zdraví člověka
• Udržet v bytě optimální vlhkost není jednoduché