Dávat bacha, dát si bacha. Rčení je známé, velmi často mezi lidmi používané, ale význam a původ slova bach (bacha) není na první pohled vůbec jasný. Zkusme si to trošku objasnit.

Dát si bacha - význam, vysvětlení, definice

Vyskytly se názory, že rčení souvisí se jménem obávaného rakouského ministra Alexandra Bacha, který byl představitelem nejtužšího absolutismu v padesátých letech 19. století. Přestože šlo o velmi obávanou postavu, zejména pro jeho rozsáhlou represivní politiku, není tato idea pravděpodobná. Rčení by se v takovém případě nejprve rozšířilo v mluvě obecné a lidové a přitom zejména v Praze. Ve skutečnosti se rčení do obecné mluvy dostalo z argotu, což je jazyk kriminálníků a jiných podvratných živlů, nepoučenému posluchači často záměrně nesrozumitelný. Přechod slov a obratů z argotu do obecného jazyka je běžný (příkladem mohou být třeba půvabná slova „šrajtofle“ či „chlupatý“). První z pravděpodobných verzí vzniku našeho úsloví je zkomolení německého Obacht! (Pozor!), které zní při nedbalé výslovnosti „Obach“, a odtud je ke konečné podobě rčení jen krůček. Druhá verze praví, že jde o převzetí německého die Wache (stráž) do češtiny. Mezi české vojáky v rakouské armádě přešlo jako vacha – „jít na vachu“, „stát vachu“ byly hojně používané obraty. Pak následovala záměna b za v, která sice není běžná, ale ani ojedinělá (např. Wurst – buřt). Ve prospěch druhé verze dále hovoří výraz pro hlídače vězňů v káznici, rovněž původem z argotu – bachař. Kdo dělal bachaře, musel zkrátka dávat bacha.