Jedno z vašich dětí zvládá školní látku levou zadní, pro druhého znamená učení doslova mučení? Rozdíly ve výsledcích školáků řeší rodiče před závěrečným vysvědčením víc než kdy jindy připomíná vám tento scénář vaši domácnost? Mladší syn zvládne domácí přípravu během chvilky, vlastně se ani moc učit nemusí. Staršího musí rodiče do učení nutit. A výsledek? Nevalný. Jak má rodič vybalancovat rozdílné školní výsledky svých dětí?

Různá úspěšnost dětí ve škole v jedné rodině

1. Nesrovnávejte svoje děti-školáky mezi sebou, ale vzhledem k jejich individuálním výkonům, pokrokům, snahám. Pochvalte posun obou, i když nejsou stejně markantní. 

2. Nepěstujte v dětech pocit, že se učí pro známky. A už vůbec ne pro pocit, že si známkami získávají vaši přízeň. Když nosí špatné známky, neznamená to, že ho máte míň rádi. Vedle motivace známkami se snažte v dětech zažehnout ještě jeden - hlavní - motor: chuť poznávat něco nového.

3. Podporujte zdravou sebedůveru dětí. Motivuje je pochvala, nikoli trest. Motivuje je váš zájem o probírané učivo. Motivuje je vaše vnitřní spoluúčast na dění ve škole (povídání si o tom, co se dneska dělo), ale i aktivní komunikace s učitelem, účast na školních akcích apod.

4. Když dítě zvládá hůř látku, nedávejte mu ostentativně úspěšnějšího sourozence za příklad. Můžete ho ale poprosit, jestli by vám učivo nevysvětlilo. Nahlas si vzpomeňte na to, že vám podobné téma ve škole taky moc nešlo.

5. Pokud chcete, aby se vaše méně úspesne dítě ve škole zlepšilo, musíte se učit s ním. Formulujte otázky tak, aby odpovědělo spravně, při diktátu předjímejte chyby, zkrátka pomáhejte mu k dobrému pocitu ze své prace.

6. Když už nemůžete slabšího žáčka chválit za jedničky, chvalte ho (i před jeho sourozencem) za snahu překonávat překážky. Poprat se s něčím, co mu není vlastní, stojí hodně dřiny. Jeho vůle posunout se dál, nevzdávat se, se mu v životě bude hodit. Nejeden "průměrný" žák základky se houževnatostí a přirozenou bystrostí vypracoval na absolventa vysoké školy.

7. Dávejte si pozor, abyste nezapomněli pochválit i toho úspěšnějšího (i před jeho sourozencem). Oba musí cítit zpětnou vazbu.

8. Podporujte v dětech mimoškolní činnost. Škola je jednou z cest k rozvíjení osobnosti a existuje spousta dalších oblastí, kterým se základka nevěnuje a které stojí za to prozkoumat! Možná víc než nádherné vízo, se bude synovi jednou hodit modelařina. A že vám dcera jednou bude drnkat u táboráku, by možná leckdo vyměnil za nějakou tu trojčičku.

9. Hýčkejte si svoji rodinu jako pestrobarevnou smečku ruzných charakterů, z nichž každý v něčem vyniká. Jeden je introvertní gentleman, co vám vždycky pomůže s taškami nebo do kabátu, druhý je veselá kopa, co se nezkazí žádnou srandu - a všichni (ať jedničkáři, nebo trojkaři) ladíte dohromady. 

10. Všímejte si nejen toho, čím se vaše děti liší, ale taky toho, co je stmeluje. Baví-li je např. hra Dostihy a sázky, vyhraďte si v týdnu jeden večer, kdy si společně zahrajete. Jeden v nich uplatní matematické dovednosti, druhý temperament a odvahu riskovat.