Za poslední desetiletí narostlo tělesné týrání dětí čtyřnásobně a duševní týrání dokonce dvanáctinásobně. Jde o patologický jev společnosti, který se masivně šíří. Tato šokující čísla (i sexuálně zneužívaných dětí je dvakrát více) jdou částečně na vrub větší informovanosti, a tedy i zvýšení podílu nahlášených případů, ale i tak nemáme být na co hrdí. Pokud k takovým smutným případům dojde, dotyčné dítě si většinou nese následky už celý život. Proto je obzvláště důležitá prevence.

Tedy na jedné straně dobrá informovanost, aby se týrané děti nebály obrátit o pomoc, a na druhé straně je nutné nebýt lhostejní k 'cizím', tedy hlásit každé podezření na týrání a zanedbávání dítěte. Samy děti se zatím s žádostí o pomoc obracejí jen zřídka, častější je, že jim pomohou kamarádi nebo učitelky, případně všímaví sousedé.

Které děti jsou vlastně týrané? Děti žijící v nestabilním rodinném prostředí, děti rodičů závislých na alkoholu či drogách, děti v rodinách uzavřených vůči světu. Zejména v uzavřených rodinách se týrání a zneužívání velmi obtížně odhaluje. Mezi ohrožené děti je nutné zařadit i děti zanedbávané, děti traumatizované vymáhaným kontaktem s rodičem a také děti manipulované k odmítání jedno z rodičů. Praxe ukazuje; že týrání se dopouštějí vysokoškolsky vzdělaní i prostí lidé, bohatí i nemajetní, nezáleží ani na etnickém původu.

Kam volat v případě potřeby o pomoc?

Jak se pozná týrané dítě:

• nemá zájem o dění ve svém okolí
• je zvýšeně opatrné v kontaktu s dospělými

• projevuje úzkost a vyděšeně reaguje v přítomnosti konkrétních dospělých osob

• vyhýbá se školním a mimoškolním aktivitám

• agresivně napadá a šikanuje vrstevníky

• je zvýšeně dráždivé a agresivní na sebemenší podněty

• má potíže se soustředěním a zhoršuje se ve škole

• váhá s odchodem domů po vyučování

• sbírá neomluvené absence ve škole

• odmítá jídlo nebo se naopak přejídá

• sebepoškozuje se

• utíkání z domova