Tlaková tupá bolest hlavy je v neurologii při klasické symptomatice nazývána jako tenzní cephalea (kefalea). Tenzní bolest hlavy je tupá, tlaková (tenze = tlak), lokalizovaná zpravidla difuzně oboustranně nad kalvou (kost zvrchu kryjící mozek). Doba trvávní záchvatu  bolesti je různá - ale většinou trvá delší dobu - může trvat od 30 minut až do 7 dní.

Obecné pojednání, statistiky a incidence nemoci

Tento druh bolestí hlavy je minimálně stejně frekventovaný jako migréna bez aury. Postihuje asi 10-20% populace. Potíže se začínají rozvíjet nejčastěji v obdoí puberty, maximum četnosti výskytu je mezi 30.-40. rokem, po 50. roce věku těchto bolestí postupně ubývá. Strmější pokles lze zaznamenat po 60. roce věku. Podle četnosti rozlišujeme epizodickou tenzní cefaleu, která se objevuje maximálně 15 dní v měsíci (tj. méně než 180 dní v roce), při častějším výskytu hovoříme o chronickém stavu.

Méně přesné jsou názvy "psychogenní" nebo "myogenní" kefalea, které vyjadřují jen jisté, byť významné patogenetické faktory. 

Příznaky, projevy a charakteristika tenzní bolesti hlavy

Jak se projevuje tenzní cephalea se dozvíte na www.priznaky-projevy.cz zde.

Provokační faktory

Faktory potencující a ovlivňující vznik potíží jsou psychogenní (např. chronické stresové situace), ale také fyzická zátěž a nezřídka nadužívání léků včetně analgetik. Významný podíl mohou mít i změny na páteři - a to především krční. 

Patogeneze

Příčinou potíží většinou bývá zvýšené napětí (tenze) hlavových svalů - především m. occipitalis a m. frontalis (týlní a čelní). Jejich kontrakcí dochází k napětí galea aponeurotica (plochá šlacha na temeni hlavy, nasazená jako přilba), což postižený vnímá jako tupé stažení hlavy. Kontraktura postihuje také svaly temporální (spánkové), zvláště při artrotických změnách mandibulárního (dolnočelistního) kloubu a při dalších formách oromandibulární dysfunkce. Trvalá kontrakce mm. arectores pilorum může vyvolávat nepříjemné pociti při dotyku vlasů - viz výše pocit "bolesti vlasů".

Šíření svalových kontraktur pravidelně zasahuje i svalstvo šíjové, takže zde dochází k funkčním blokádám a později k rozvoji degenerativních změn krční pteře. Protože primární krční blokády a degenerativní změny krční páteře vedou k druhotným kontrakturám šíjových a hlavových svalů, vzniká zde patogenetickýh problém - začarovaný kruh.

Léčba

Léčba je obtížná, klade značné nároky na trpělivost lékaře i pacienta. U nás jsou nejčastěji užívána běžná analgetika, ataraktika a myorelaxancia, případně v kombinaci s lokální fyzikální léčbou ve formě masáží a relaxačního cvičení zvláště zaměřeného na šíjové svalstvo. V zahraničí jsou pokládána za lék volby tricyklická antidepresiva typu amitriptylinu. Tyto léky nejsou k léčbě deprese, ale spíše proto, že se předpokládá jejich přímý zásah do systémů CNS odpovědných za vznik bolesti. Velkou výhodou těchto preparátů je skutečnost, že nevedou ke vzniku lékové závislosti. Při neúspěchu je možno doporučit také inhibitory monoaminooxydázy.

Důležitá je také prevence přechodu epizodické formy nemoci do stádia chronického, které bývá často spojeno s nadužíváním léků na bolest a se vznikem tzv. drug induced headchche neboli každodenní bolesti hlavy způsobené nadužíváním analgetik. Podobná situace může nastat při nadužívání antimigrenik s výsledným stavem s kontinální a každodenní bolestí hlavy - stav potom nazváme transformovaná migréna. 

Důraz se klade také na využití psychoterapie a změny životních stereotypů, dále aerobního cvičení a nácvik relaxačních metod. 

Poznámka

Velké soubory nemocných ukazují, že asi třetina případů tensní cephalei je spojena v kombinaci s výskytem migrény bez aury, přičemž obě jednotky vyžadují odlišný terapeutický přístup. Proto je někdy zapotřebí léky kombinovat.