Revmatismus patří v současnosti mezi velmi rozšířená onemocnění. Málokteré onemocnění má tolik různých tváří: odborníci rozlišují kolem 200 druhů revmatu. Podívejte se s námi, koho toto onemocnění nejčastěji postihuje, jak se dá diagnostikovat nebo jaké jsou možnosti léčby.

___

___

Kdy je potřeba odborník?

Revmatologa byste měli vyhledat, když vám otékají klouby nebo cítíte táhlou bolest v kloubech nebo zádech, zejména pokud se potíže dostavují i ve chvílích, kdy odpočíváte a nehýbáte se. V takovém případě existuje podezření na jeden ze dvou nejčastějších druhů revmatu: revmatoidní artritidu (chronický zánět kloubů) nebo Bechtěrevovu nemoc (chronicko-zánětlivé onemocnění páteře).

Postihuje onemecnění hlavně starší lidi?

Ne bezpodmínečně. Revmatoidní artritida (například v koleni) se může objevit v každém věku, ve dvaceti stejně jako v osmdesáti letech. Postihuje třikrát častěji ženy než muže. Bechtěrevovou nemocí, která vede ke ztuhlosti páteře, onemocní především lidé mezi dvaceti až čtyřiceti lety. Vzácnější formy onemocnění jako juvenilní idiopatická artritida (zánět kloubů v dětském věku) se často vyskytují jen v mladých letech.

Jak lékař pozná, že se jedná o revma?

Kromě rodinné a osobní anamnézy pacienta a fyzického vyšetření kloubů, páteře a kůže zde hraje důležitou roli ultrazvuk a magnetická resonance. Rodinná anamnéza je důležitá proto, že u vzniku revmatu hraje roli také  dědičnost. Pomocí ultrazvuku lze velmi dobře rozpoznat probíhající záněty v kloubech. Magnetická resonance zase slouží speciálně k časnému rozpoznání revmatického onemocnění.

Jakou roli zde hrají rentgenová vyšetření? 

Ve srovnání s ultrazvukem se na rentgenu revmatické změny v kloubu ukážou až v pozdějším stadiu, proto rozhodně není první volbou v případě určování diagnózy. Přesto je toto vyšetření nepostradatelné, protože dovoluje jasně odlišit revma od jiných nemocí a kontrolovat jeho průběh. 

Existují ještě nějaké nové diagnostické metody?

Ano, například Rheuma scan. Toto vyšetření umožňuje rozpoznat zvýšené prokrvení kloubů tak typické pro artritidu a tak dovoluje časné stanovení diagnózy. Pacientovi se do krevního řečiště vstříkne fluorescenční barvivo a potom se ruka nebo prsty fotografují speciálním fotoaparátem.  Při zvýšeném prokrvení díky barvivu postižené oblasti svítí. Tak se označí nemocná místa.

Jak se artritida léčí?

Součástí léčby je kromě obvyklých léků ve většině případů také rehabilitační cvičení (např. i ve vodě) a ergoterapie (léčba prací, léčba zaměstnáváním). Pokud jde o medikamenty, co nejdříve je nutné nasadit prostředky na regulaci přecitlivělého imunitního systému. Navíc takzvaná biologika mohou zpomalit postup nemoci. Tyto protilátky vyvinuté genovou technologií potlačují imunitní reakce. Řada  léků pro léčbu revmatu má ale negativní vedlejší účinky. Proto musí být předepisovány s rozvahou a vždy podle aktuálního zdravotního stavu pacienta. Nejčastějším vedlejším účinkem jsou žaludeční obtíže, které mohou vést až ke vzniku žaludečních vředů.

Co se ziistí z vyšetrení krve?

Rozbor krve je důležitý pro potvrzení diagnózy. Pomocí laboratorního vyšetření krve lze totiž dokázat přítomnost určitých protilátek, které se vyskytují skoro výhradně jen při revmatoidní artritidě. Pravidelné krevní testy také umožňují sledovat průběh nemoci a vedlejší účinky léků. 

Co zmírní akutní bolesti?

V případě náhlého zhoršení příznaků a hlavně zvýšení bolestivosti se osvědčilo použití chladu ve formě obkladu nebo ledového gelu. Pacienti je mohou snadno používat doma. Pokud to nestačí, lékař jim předepíše přípravek proti bolesti.

Kdy, je nutný umělý kloub?

Zpravidla tehdy, když jsou kloub a chrupavka natolik poškozené, že se pacient skoro nemůže běžně pohybovat a je tím velice omezen. To vše musí být přesně doloženo rentgenovým vyšetřením a magnetickou resonancí. O použití náhrady rozhoduje také celkový fyzický stav pacienta a věk.

Pomáhají buňky z chrupavky?

Využití chrupavčitých buněk vypěstovaných v laboratoři je dosud jen omezené a ve stadiu pokusů. Například u menších kloubních defektů po úrazech. U větších poškození v důsledku revmatického onemocnění bohužel účinné není.