Sedmkrát víc chyb dělá lékař, který odslouží měsíčně šest prodloužených směn. Nechali byste se ošetřit radši od opilého, nebo od unaveného doktora? Výzkumy ukazují, že to vyjde skoro nastejno. Pít lékaři nesmí, sloužit několik dní v kuse však někdy musí. Náročná práce lékařů nejde dohromady s dlouhými směnami. Únava a nevyspání zvyšují riziko chybného rozhodnutí, které může ohrozit pacienta na zdraví nebo i na životě.

___

___

Tak lze stručně shrnout výsledky výzkumu amerických a kanadských lékařů vedených předním odborníkem na poruchy spánku Charlesem Cieslerem z bostonské Brigham and
Women’s Hospital.

Nevyspaný lékař zvyšuje šanci na pochybení a poškození pacienta

Do studie bylo zapojeno 2737 mladých lékařů internistů, kteří nastoupili po škole do nemocnic. Měsíčně byly hodnoceny jak výsledky jejich práce, tak i vytížení. Celkem byly nashromážděny údaje za 17.000 pracovních měsíců. Výsledky studie přinesl prestižní lékařský časopis PLOS Medicine. Mladí lékaři dostávají po škole skutečně zabrat. Zákon sice omezil počet hodin, které smějí během týdne odsloužit, ale neomezil délku jednotlivých směn. A tak není výjimkou, když mladý lékař slouží v jednom zátahu déle než 24 hodin. Čím více takových směn za měsíc odslouží, tím více je ospalý. Nepřetržité bdění po dobu 24 hodin sníží jeho duševní výkonnost stejně, jako kdyby měl v krvi jedno promile alkoholu. To nezůstává bez následků. Při jedné až čtyřech prodloužených směnách za měsíc čelí lékař trojnásobně vyššímu riziku vážného pochybení. Při více než pěti prodloužených směnách za měsíc je už toto riziko sedminásobné. Zároveň stoupá na trojnásobek počet chyb a omylů, které mají za následek smrt pacienta. Podle statistik umírá ve Spojených státech ročně v důsledku pochybení lékařů 50 až 100 tisíc pacientů ročně. Situace v České republice může být ještě vážnější, protože lékaři slouží podle zjištění inspekce úradů práce až osmdesát hodin v kuse.

Krátký spánek nic neřeší

Mohlo by se zdát, že správným receptem na problémy provázející dlouhou náročnou službu je chvilka spánku. Ale to není tak úplně pravda. Bezprostředně po probuzení se  riziko závažné chyby ještě zvyšuje. Dokazují to výsledky výzkumu Kennetha Wrighta z University of Colorado v americkém Boulderu. Ten prokázal, že první tři minuty po procitnutí je běžný smrtelník zcela „mimo“. Ti nejčilejší se z tohoto obluzení proberou do deseti minut Není však výjimkou, když člověku nepracuje mozek na plné obrátky ani za dvě hodiny po probuzení. „Vstávací útlum“ je opravdu hluboký. Předčí dokonce i následky 24hodinového nepřetržitého bdění. Lékař, který během služby na chvíli usnul, se může probudit do situace, která vyžaduje k zdárnému vyšetření nebo zásahu (např. resuscitace pacienta na oddělení nebo JIP) všechny jeho schopnosti. Riziko chyby je v takových okamžicích poměrně vysoké, i když je prokázáno, že lékařům pomáhá mobilizovat síly pocit zodpovědnosti. Přesto mohou mít bezprostředně po probuzení problémy například se správným spočítáním dávky léku. Chyba může mít pro pacienta fatální následky.

Nevyspaný řidič - po 24 hodinách jakoby měl 1 promile alkoholu!

Obdobné výsledky přinesla studie: Dawson and Reid, Fatigue, alcohol and performance impairment, Nature, 1997, 388: 235, se závěrem, že výkon řidiče bdícího 17 hodin odpovídá požití 0,5 promile alkoholu, po 24 hodinách bdění 1,0 promile.