Zajímavé články a studie

___

___

Rovněž sdělovací prostředky včetně televize  rozšiřují reklamu na přípravky, kterým  je přisuzována účinnost v léčbě nádorových  onemocnění. Reklamu na tyto přípravky  nacházíme i za výlohami lékáren, což jen  posiluje důvěru laiků v tyto preparáty.   Vzhledem k tomu, že biologická účinnost  takových přípravků nebyla spolehlivě doložena,   jsou distribuovány (pokud nevyvolávají  nežádoucí účinky) jako tzv. potravinové  doplňky, které nejsou hrazeny zdravotními  pojišťovnami.   Přesto je nemocní nakupují  za relativně vysoké finanční obnosy, stejně  jako neváhají zaplatit léčitelům za nejrůznější  prostředky alternativní léčby. Při stížnostech  občanů na doplatky za standardní léčiva se  jeví tato situace jako značně paradoxní.  

Je pochopitelné, že se nemocný a jeho  rodina snaží zajistit optimální léčbu a plně  se spoléhá na reklamní doporučení, neboť  jednoznačnou informaci o jejich neúčinnosti  často nedostanou ani od svého ošetřujícího  lékaře. Proto považujeme za účelné podat  alespoň stručnou informaci o prostředcích  alternativní léčby a upozornit na rizika, která  může taková léčba nemocnému přinést.   Hlavní riziko těchto metod spočívá  v tom, že nemocný, který přistoupí na alternativní  léčbu, může promeškat vhodný  okamžik k zahájení účinné standardní  protinádorové léčby, jeho choroba přes  dočasné subjektivní zlepšení progreduje  a šance na úspěšné léčení, nebo dokonce  vyléčení se zmenšuje. I když se nemocný  nakonec svěří do péče odborníka, je  léčba pokročilého onemocnění obtížná,   nákladná, často málo úspěšná a provázená  četnými nežádoucími účinky, které  zhorší kvalitu zbytku jeho života.   K léčbě nádorových onemocnění se v celosvětovém  měřítku používá značné množství  alternativních metod s nejistým nebo pochybným  účinkem. Jejich společným znakem  je chybění spolehlivého důkazu o jejich  účinnosti. Právě absence důkazů o účinnosti  léčby je zásadním rozdílem mezi prostředky  vědecké a alternativní medicíny.   Všimněme si podrobněji alespoň metod  nejčastěji používaných.  

Spirituální a psychologické metody

Do této kategorie patří psychotronika  a biotronika. Psychotronika předpokládá  možnost transmise psychických impulzů  na nemocného člověka, biotronika zase  schopnost vysílat „bioenergii“ s léčebnými  účinky. Obě metody předpokládají existenci  mimosmyslových kontaktů mezi léčitelem  a pacientem. Kromě dočasného zlepšení  psychiky nemocného nebyl přinesen jediný  spolehlivě ověřený důkaz o léčebném účinku  těchto metod. Mezi spirituální metody  patří též hypnóza, magie, okultismus nebo  astrologie.

Nutriční metody

Velmi rozšířeným bludem je „deprivace  nádoru omezením jeho výživy“, tj. jakési  vyhladovění nádoru. Nádor roste zcela  autonomně a ke svému růstu si opatří  nutné živiny i na úkor hostitelského organismu,   který s pokračujícím růstem  nádoru chátrá. Hladovka jenom prohloubí  kachektizaci nemocného, ale růst nádoru  neovlivní.  

Populární jsou rovněž nejrůznější dietní  režimy. Je to např. makrobiotická dieta (potrava  z celozrnného obilí), doplněná o zeleninu  a luštěniny. Tato jednostranná strava však  neodpovídá výživovým zvyklostem člověka  a může vést k závažné poruše zdravotního  stavu i u zdravého člověka, natož pak u onkologicky  nemocného. Existuje ještě celá škála  dietních režimů, ale souhrnně lze před jejich  aplikací varovat nejen pro jejich problema tickou účinnost, ale i pro škodlivé důsledky  nutričního deficitu (nebo naopak nadbytku  některých komponent – včetně vitaminů), ke  kterému doporučované diety vedou.  

Manipulační metody

Zahrnují chiropraxi, reflexní léčbu,   osteopatii, ale také akupunkturu, která  má léčit chorobu nemocného drážděním  určitých bodů na povrchu těla vpichováním  jemných jehel.   Jde o metodu značně rozšířenou, která  často není vnímána jako metoda alternativní.   Je třeba přiznat, že může být prospěšným  doplňkem např. v léčbě algického syndromu  (bolesti), ale v léčbě vlastního nádorového  onemocnění nemá žádné racionální  uplatnění.

Léčebné a diagnostické přístroje

Jde o přístroje často sestrojené inventorními psychopaty, které např. jímají  kosmickou energii, usměrňují tzv. geopatogenní  zóny, depolarizují magnetické domény  a podobně.   Snůška nedefinovaných pojmů budí  dojem vysoké vědeckosti budící u laiků  respekt a důvěru.  

Léčba přírodními látkami

Je rozšířena více v zahraničí. Patří sem  herbalismus (byliny, fytoterapie) nebo Bachova květinová léčba.   Do této kategorie nezařazujeme např. pití  různých čajů – ovšem jako doplněk standardní  léčby –, které může příznivě ovlivnit  některé symptomy, jako např. gastrointestinální
diskomfort (zažívací obtíže).  

Léčení magnetismem 

Doporučují se např. magnetické náramky  nebo manipulace magnetickým pólem, ale  žádný doklad o vlivu magnetismu na růst  nádoru nebyl přinesen.  

Léčba kameny 

Ačkoli vkládání různě barevných kamenů  či drahokamů do lůžka nemocného s cílem  ovlivnit průběh choroby nemá žádné racionální  zdůvodnění, je tato léčba značně populární, a to  nejen v on ologii. Také tento léčebný způsob  nepřinesl žádné pozitivní výsledky.

Medikamentózní léčba

Má pravděpodobně největší popularitu.   Některé přípravky jsou nemocným nabízeny  v galenické formě, v atraktivních obalech  a jejich častý zahraniční původ má podporovat  jejich věrohodnost. Nejstarší alternativní  metodou je homeopatie. Byla zavedena  v 19. století Samuelem Hahnemannem. Vychází  z principu podobnosti („similia similibus  curantur“) a ze zákonitosti minimálních dávek  (doses minimae). To znamená, že látka, která  u zdravého člověka vyvolá určité příznaky,   může tytéž příznaky u nemocného léčit, je-li  ovšem podaná v patřičném ředění. Tak např.   v roztoku o potenci C11 (což je z hlediska homeopatických  léčiv ještě velmi koncentrovaný  roztok) je v jedné z tisíce kapek tohoto roztoku  jedna molekula účinné látky. Při dalším ředění  se dostáváme k ředěním téměř nepředstavitelným.   To však homeopatie dovede obhájit tím, že  důkladným třepáním („dynamizací“) roztoku  obtiskne účinná látka informaci do ředidla,   tj. do vody. Přesvědčením o účinku této dynamizované  vody neotřesou ani pádné argumenty  z oblasti fyzikální chemie a biologie,   které jednoznačně takovou možnost vylučují.   Obvyklým argumentem obhájců homeopatie  bývá tvrzení, že mohou existovat i jiné, dosud  nepoznané zákonitosti, kterými se jednou  vysvětlí dnes nepochopitelné mechanismy  účinku této metody.   Účinnost každé metody je třeba doložit  jednoznačně dokumentovanými a reprodukovatelnými  léčebnými výsledky. A to za  více než sto let existence homeopatie zatím  nikdo neučinil.    

Doporučovaných léčebných prostředků  existuje několik desítek, a lze proto zmínit jen  některé, nejrozšířenější:

• Laetril (amygdalin) je alkaloid lykosidové  povahy získávaný z hořkých mandlí. Je velmi  populární v USA, přestože Národní ústav pro  výzkum rakoviny v Bethesdě ani po několikaletém  testování neprokázal protinádorové účinky.  
• Irisap je směs saponinu a iridoidu. Ani  u tohoto přípravku nebyly doloženy protinádorové  účinky. Z hlediska osudu nemocného  je velmi nebezpečné doporučení autora odmítnout  při této léčbě radioterapii a chemoterapii,   což může mít pro nemocného tragické  následky.  
• Ovosan je přípravek obsahující fosfolipidy  a slunečnicový olej v želatinových kapslích.   Ačkoli u některých fosfolipidů byly prokázány  protinádorové účinky, žádná relevantní studie, která by op avňovala k použití Ovosanu jako  protinádorového léku, nebyla publikována.   Lék nemá nežádoucí účinky, a byl proto schválen  k distribuci jako potravinový doplněk.  
• Avemar je mikronizovaný extrakt z pšeničných  klíčků, standardizovaný substituovanými  benzochinonovými deriváty. V experimentu  inhiboval tvorbu metastáz a stimuloval  apoptózu buněk. Jednoznačné antimetastatické  ani protinádorové účinky u člověka však  prokázány nebyly.  
• Iscador je extrakt ze jmelí, který byl do  klinické praxe zaveden již ve 20. letech dvacátého  století. Švýcarský výrobce již několikrát  žádal o jeho registraci v ČR, ale Státní úřad pro  kontrolu léčiv neshledal přesvědčivé doklady  o jeho protinádorové účinnosti. I v samotném  Švýcarsku je v dokumentu Swiss Cancer League  uveden mezi neúčinnými léky.
• Wobenzym se u nás a v některých státech střední Evropy těší snad největší popularitě.   Představuje tzv. enzymovou terapii s účinkem  u širokého spektra nejrůznějších onemocnění.   Ačkoli některé experimentální práce  naznačovaly možnost jeho protinádorového  účinku, nebyl takový účinek spolehlivě doložen.   V onkologii se však může přípravek  uplatnit např. v léčbě rezistentních otoků  horních končetin po mastektomii.   Otevřené hranice umožňují v určitém měřítku  dovoz i některých zahraničních přípravků,   jako je Ukrain, Mumio, Alizivatos, Beresovy  kapky, žraločí chrupavky, golden yacca a další.  
• Absurdní představu o léčivém účinku  vypití vlastní moči (urinoterapie) snad není  nutné vyvracet.

Nelze popřít, že u některých ze zmíněných  přípravků byly prokázány jisté biologické  účinky zjištěné buď ve studiích in vitro, nebo  v experimentu na zvířeti, ale důkaz o skutečné  účinnosti, dokumentovaný standardním  a mezinárodně stanoveným procesem tří etap  klinického zkoušení, chybí.   Iracionálnímu myšlení nelze oponovat  vědeckými argumenty.  

Různé léčitelské metody jsou přijímány  laickou veřejností s nekritickým nadšením,   některými lékařskými kruhy s rozpaky, nebo  dokonce s tichým obdivem. Pověst o jejich  spolehlivém účinku se neuvěřitelně rychle  šíří. Kritika odborníků se nebere vážně nebo  se interpretuje jako jistá profesionální závist.   Diskuse s léčiteli a autory pseudovědeckých  metod nemá zpravidla naději na úspěch, neboť  iracionálnímu myšlení nelze oponovat  logickými argumenty. Ani přesvědčování nemocných  není snadnou záležitostí. Někteří  nemocní dávají dočasně za pravdu léčiteli, u něhož našli vřelejší vztah, který postrádali  u profesionálního odborníka. A tak dokud  nebude k dispozici kauzální a spolehlivá léčba  nádorových onemocnění, budou se rodit  nové senzační léčebné způsoby a jistá část  nemocných i lékařů bude ochotná tyto způsoby  akceptovat. Žádný lékař by se však neměl  stát garantem pověr.  

Závěrem se pokusíme formulovat  několik obecných rad:  

1. Pokud se nemocný dotazuje na některý  z alternativních způsobů léčby, je lékař  povinen ho pravdivě informovat.  

2. Trvá-li přesto nemocný na této léčbě,   zásadně ji neodmítneme, pokud se jedná  o přípravky doporučené jako potravinové  doplňky (tj. přípravky bez nežádoucích  účinků). Striktní zákaz by nemocného mohl  uvést do stresové situace a jeho příbuzné  by zbavil pocitu, „že se udělalo vše, co bylo  k dispozici“. V každém případě musíme  nemocnému vysvětlit, že vedle zvolené  alternativní léčby by měl podstoupit  doporučenou konvenční léčbu.

3. Postoj k léčitelům (nelékařům) by neměl  být a priori zamítavý. Pokud léčitel spolupracuje  s lékařem, mohou jeho rady  nebo prostředky přírodní medicíny  přispět ke zlepšení celkové kondice  a kvality života nemocného.  

Zdroj: Vědecká rada české lékařské komory