Lidská páteř představuje zaoblený pilíř tvořený sérií obratlů, které jsou spojeny meziobratlovými chrupavčitými disky (menisky). Obratlová těle mají možnost malých pohybů díky meziobratlovým kloubům (spondyly). Výsledkem je poměrně velká mobilita páteře. Článek popisuje kolik obratlů je v našem těle a jaké jsou vlastnosti jednotlivých páteřních etáží.

___

Páteř tvoří 33 obratlů (obr. 1):

• 7 krčních obratlů, označení C (vertebrae cervicales),
• 12 hrudních obratlů, ozn. Th (vertebrae thoracicae),
• 5 bederních obratlů, ozn. L (vertebrae lumbales),
• 5 křížových obratlů, ozn. S (vertebrae sacrales),
• 4–5 kostrčových obratlů, ozn. Co (os coccygis).

Vlastnosti obratlů a jejich tvar

Obratle se odlišují podle oblasti páteře, kterou tvoří, ale všechny mají shodnou základní stavbu: tělo, přes které je přenášena váha jedince, a obratlový oblouk, který obkružuje a ochraňuje míchu. Oblouk je tvořen pedikly a laminou na každé straně. Lamina nese processus transversus a processus articularis superior et inferior. Pedikly ohraničují zářezy, a tyto zářezy dvou sousedních obratlů společně tvoří foramen intervertebrale, kterým prochází příslušný nervus spinalis.

Sloupec obratlových oblouků a zadní část obratlových těl ohraničují páteřní kanál. Pro neuroaxiální analgezii/anestezii v porodnictví je důležitá stavba dolních hrudních a zejména bederních obratlů.

Krční obratle jsou označované zkratkou C₁ - C₇. První dva krční obratle (C₁ a C₂) umožňují pohyb hlavy, a proto se od ostatních odlišují. Nosič - atlas (C₁) umožňuje kývavé pohyby hlavy. Nemá tělo, má prstencový tvar a dvě kloubní plošky, které slouží ke spojení s lebkou. Čepovec neboli axis (C₂) je přizpůsobený k otáčení hlavy podél svislé osy. Má zub, kolem kterého se otáčí atlas. Spojení 1. a 2. obratle umožňuje otáčení hlavy. Jejich trnový výběžek je vidličnatě větvený.

Těla hrudních obratlů jsou dorzoventrálně oploštělá a relativně malá, ale jejich velikost narůstá směrem kaudálním. Intervertebrální disky jsou silnější zepředu a podstatně přispívají k délce této oblasti páteře. Foramina vertebralia jsou široká a trojúhelníkovitého tvaru. Poměrně volně se přizpůsobují i v této oblasti objemné míše. Od Th2 k Th8 mají obratle horní a dolní plochu pro hlavičky žeber. Pedikly vedou přímo dorzálně a mimo Th1 nemají prakticky horní zářez, dolní zářezy jsou však velmi hluboké. Processi transversi jsou široké, vedou dorzolaterálně a vytvářejí kloubní plochy s tuberkuly odpovídajících žeber. Trny v hrudní oblasti jsou dlouhé a každý přesahuje pod ním následující obratel.

Stavební rysy obratlů se postupně mění, přechod v sousední oblast je vždy plynulý. Dva poslední hrudní obratle vykazují podobu (tělo, trny a dolní kloubní výběžky) shodnou s lumbálními obratli. Naopak první lumbální obratel může někdy nést žebro.

Těla lumbálních (bederních) obratlů jsou široká a mají tvar ledviny. Foramina vertebralia mají tvar trojúhelníku a jejich velikost je střední, mezi oblastí hrudní a krční. Relativně široká klínovitá meziobratlová ploténka vysvětluje pohyblivost této oblasti. Pedikly jsou tlusté, s mělkými horními zářezy. Processi transversi jsou štíhlé, jejich délka narůstá od L1 k L3 a pak se postupně zkracuje. Laminy jsou krátké a navzájem se nepřesahují. Lumbální trny jsou horizontální a obdélníkovité. Pátý lumbální obratel bývá značně delší zepředu, je klínovitý a vytváří lumbosakrální úhel. Jeho processi transversi, ačkoli jsou krátké a tlusté, jsou silné a nevycházejí pouze z obratlového oblouku, ale také ze strany obratlového těla (obr. 2).