Náhodné stránky webu
- (11.09.2014) Ledvinové kameny, písek - byliny, bylinky, babské rady
- (21.02.2017) Chlamydie - vyšetření, diagnostika
- (16.03.2017) Vlašáky, vlašské ořechy - výroba mléka, oleje z vlašských ořechů, namáčení vlašáků
- (05.06.2014) Stres a fibrilace síní, vliv stresu na fibrilaci síní
- (05.09.2009) Exekuce na dávky státní sociální podpory, rodičovského příspěvku a příspěvku na bydlen
Sponzorované odkazy:
Slovník - hledej:
Předpověď počasí



Další dny...
Počet stránek v systému
Ženy, lékařky, matky - nemáme to jednoduché (zamyšlení lékařky nad atestační přípravou a její složitostí) |
![]() |
Středa, 07. prosinec 2016 | Vložil: MUDr. Zbyněk Mlčoch | Zobrazeno: 2488x |
Ráda bych využila toho, že se vedou jednání mimo jiné i o změnách specializační přípravy, a vyjádřila se k tomu. O jednom aspektu se totiž mnoho nemluví, a to je rodina a atestace. Vy, muži, to máte o mnoho jednodušší, protože vaše kariéra není ničím přerušena. Ale my, ženy, máme po promoci na výběr několik (stejně špatných) variant: ___
1. Pořídit si děti hned a ani nezačít s přípravou – pokud ovšem ve 25 letech máte to štěstí a máte vhodného partnera a také pokud máte bydlení, tedy bohaté rodiče nebo tetičku s obsedantní potřebou něco rozdávat. 2. Nadřadit atestaci všemu a počkat se založením rodiny až do čtvrtého decennia – což je poněkud riskantní, obzvlášť s preexistující subfertilitou (tu má mnoho z nás, bohužel). 3. Pořídit si děti během atestační přípravy, hodit je někomu na krk a udělat z nich deprivované nešťastníky, kteří mají dětství jako synonymum stresu. 4. Pořídit si děti během přípravy a zůstat s nimi doma, aby byly spokojené a mohly vyrůstat normálně (bez nějakých excesů v superpéči, prostě s mámou). Já jsem zvolila variantu č. 4 a výsledkem je, že ve 33 letech mám před sebou ještě 1,5–2 roky doma, praxi vynulovanou (ač jsem nezapomněla spoustu věcí) a k atestaci se budu připravovat po absolvování celé přípravy znovu, se vší tou věčnou dehonestací a podřízeností, kterou si někteří starší kolegové opravdu užívají, s nižší mzdou a vším možným, a budu atestovat na prahu čtyřicítky. Asi nemusím zdůrazňovat, jak moc mě to netěší. Promiňte, že to beru tak rozvláčně, ale toto je prostě náš život, a bylo by fajn, kdyby i naše potřeby byly nějak zohledněny. (A to fakt nejsem feministka!). Nebudu vás dále zahlcovat podrobnostmi, jen věřím, že pro nás všechny komora něco udělá. Zdroj: MUDr. Tereza Kopecká
Ráda bych zareagovala na článek MUDr. Kopecké, neboť je pro mě velmi aktuální. A určitě nejen pro mě. Stejně jako autorka článku jsem zvolila variantu 4 – na prvním místě rodina a děti a až na druhém zaměstnání, kariéra, atestace. Snad jen s tím rozdílem, že jsem „neztratila“ získanou praxi, první dítě jsem měla hned po studiích, pak nějaký čas praxe, pak druhá mateřská.
S každým z dětí jsem po zralém uvážení a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí zůstala doma plnohodnotné 3 roky. Po druhé mateřské jsem se ale musela „spokojit“ s kratším úvazkem, neboť můj manžel má časově velmi náročné zaměstnání a jeho plat nás (na rozdíl od mého předatestačního státnězdravotnického kapesného) skutečně živí, a veškerá rodinná logistika je tudíž na mně. Ta je poněkud komplikovaná tím, že bydlíme na vsi, děti chodí do školy v bližším malém městě a já dojíždím za prací do většího, vzdálenějšího. Na jednu stranu mám velké štěstí, že mi můj vstřícný zaměstnavatel zkrácený úvazek po návratu z MD vůbec umožnil, na druhou stranu se mi tím ale adekvátně prodloužila Konkrétní návrhy zde nebudu rozebírat, jistě vám je ráda předloží každá kolegyně-matka, která sice dala ve svém hodnotovém žebříčku a „životnímu harmonogramu“ přednost rodině před kariérou, což ale vůbec neznamená, že by pro ni medicína nebyla důležitá a nechtěla by se jednou stát plnohodnotnou lékařkou.
MUDr. Z. Ludvíková |