Nacházíte se: Zbynekmlcoch.cz Medicína Administrativa a zdravotnické právo Odpovědnost rodičů za domácí porod z pohledu zákonů a práva

Sponzorované odkazy:

  • Luštitelské časopisy

Slovník - hledej:

lékařský
cizí slova
česko-anglický
anglicko-český

Předpověď počasí

Počasí dnes Počasí zítra Počasí pozítří
Další dny...

Vyzkoušejte:

SMS ZDARMA

T-mobile
Telefonica O2

Počet stránek v systému

7306
Odpovědnost rodičů za domácí porod z pohledu zákonů a práva Email
Úterý, 06. prosinec 2016 | Vložil: MUDr. Zbyněk Mlčoch | Zobrazeno: 2589x

odpovednost-rodicu-za-domaci-porod-z-pohledu-zakonu-a-pravaProblematika tzv. domácích porodů je komplexně diskutována na nejrůznějších společenských platformách, ovšem v souvislosti s těhotenstvím a porodem matky je českou, a to nejen odbornou, veřejností do značné míry opomíjena otázka odpovědnosti – nikoli odpovědnosti ošetřujícího lékaře či porodní asistentky, kterým je naopak věnováno možná až příliš mnoho pozornosti, ať už hovoříme o trestním stíhání zdravotníka, či vymáhání náhrady újmy v civilním řízení, nýbrž odpovědnosti matky za zdraví a život plodu.

___

___

Případná odpovědnost rodičů za zdravotní následky způsobené plánovaným domácím porodem přitom může zásadním způsobem ovlivnit nejen
odbornou diskusi mezi zdravotníky či právníky, ale také postoj rodičů, kteří o domácím porodu uvažují. Ochranu dosud nenarozeného plodu
jako objektivní hodnotu lze omezit z důvodů proporcionální přednosti práva matky na soukromý život, ovšem počátkem porodu dítě nabývá právní subjektivity, což znamená, že v době porodu se volba místa, kde se porod uskuteční, stává kromě projevu práva matky na soukromý a rodinný život i výkonem rodičovské odpovědnosti. Kruciální otázkou je, zda může výkon rodičovské zodpovědnosti získat v případě domácího porodu trestněprávní charakter. Německý Spolkový soudní dvůr se k této problematice vyjádřil poměrně jasně:

„Těhotná žena je už od počátku porodních bolestí povinna přijmout taková opatření, která jsou potřebná k záchraně života dítěte. Vyhledání lékařské pomoci bude nutné vždy tehdy, pokud je těhotné známo již určité dřívější onemocnění nebo jiné riziko, které by mohlo znamenat ohrožení plodu nebo života dítěte.“

Už v judikatuře, která citovanému rozhodnutí předcházela, bylo dovozeno, že ačkoli tato povinnost není stanovena přímo zákonem, žena má z pozice matky zvláštní postavení někoho, kdo má určitou garanční povinnost vůči svému dítěti. Tato povinnost nemusí nutně vyplývat pouze z pozice matky jako takové, nýbrž například i z určitého předchozího škodlivého jednání – v rozsudku Spolkového soudního dvora ze dne 12. listopadu 2009, sp. zn. 4 StR 227/09, bylo judikováno, že za situace, kdy žena pokračuje v nadměrné konzumaci alkoholu i poté, co otěhotní, si musí být vědoma toho, že taková konzumace představuje pro dítě zvýšené riziko, a vzniká jí povinnost zajistit porod dítěte pod lékařským dohledem. 

V České republice povinnosti matky vůči dítěti upravuje pouze v obecné rovině zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v ustanovení § 858, podle něhož jsou rodiče povinni mj. pečovat o zdraví dítěte, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj a dítě chránit; tato povinnost vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. 

Žádné specifické povinnosti pro těhotné ženy v souvislosti s ochranou plodu a v souvislosti s porodem stanoveny nejsou. Z hlediska nejlepších zájmů dítěte by však bylo vhodné uzákonit povinnost matky podrobit se lékařské prohlídce v případě, že zvažuje rodit mimo zdravotnické zařízení, a zároveň definovat kategorie žen, kterým jejich zdravotní stav a průběh těhotenství umožňuje rodit doma s minimálním rizikem (fyziologické těhotenství), kritéria, podle kterých by bylo možné ženy do takových kategorií řadit, a v neposlední řadě také určit subjekt, který bude oprávněn tato kritéria posuzovat (ošetřující lékař, odborná komise složená z lékařů a porodních asistentek atp.). Pouze ženy, které by
splnily předem určená kritéria, by pak v souladu s doporučením příslušného subjektu mohly rodit doma za asistence zdravotnického pracovníka.

Stanovení absolutního zákazu rodit doma by totiž představovalo rozpor s právem matky na soukromý život a z něj vyplývajícím právem zvolit si místo porodu. Pokud by tedy zdravotník zařadil těhotnou pacientku do kategorie „fyziologické těhotenství“, matka by porodila mimo zdravotnické zařízení a dítě by bylo v pořádku, nebyl by důvod matku jakkoli sankcionovat. Rovněž by nebyl důvod k uplatňování odpovědnosti v případě, pokud by byla rodička zdravotníkem poučena o tom, že porodit doma pro dítě nepředstavuje zvýšené riziko, ta by s vědomím, že riziko je minimální, porodila doma, dítě by zemřelo, avšak zemřelo by i v případě, že by se narodilo v nemocnici. Ačkoli škodlivý následek zde nastal, odpovědnost by byla vyloučena, protože by mezi jednáním matky a smrtí dítěte neexistovala příčinná souvislost.

Pokud by však žena i přes výslovné upozornění lékaře o tom, že její těhotenství je patologické a že porod mimo zdravotnické zařízení pro dítě představuje z určitého konkrétního u ní se vyskytujícího důvodu zvýšené riziko, porodila doma a dítě by zemřelo v příčinné souvislosti s jednáním matky, neboť v nemocnici by v důsledku eliminace rizika k takovému následku nedošlo, měla by odpovědnost matky jednoznačně nastoupit. 

Osobně bych se přikláněla k odpovědnosti trestněprávního charakteru, neboť se jedná o vědomé hazardování se zdravím/ životem vlastního dítěte a naprosto nedůvodné spoléhání na to, že k újmě na jeho zdraví nedojde. Dokonce se domnívám, že na tuto situaci by bylo možné aplikovat již platné ustanovení trestního zákoníku o zabití či ublížení na zdraví z nedbalosti, aniž by byla nutná existence speciálního ustanovení. Je ke zvážení, zda by bylo vhodné uplatňovat matčinu odpovědnost v situaci, kdy by lékař matku zařadil do kategorie rizikové, matka by se i přesto rozhodla porodit doma a dítě by se narodilo zcela v pořádku. Podle mého názoru by bylo za účelem zvýšení ochrany dítěte adekvátní zvolit zákonnou úpravu ve formě tzv. ohrožovacího deliktu – tedy takovou, aby ke spáchání protiprávního činu došlo již pouhým neuposlechnutím zákonného imperativu nehledě na to, zda škodlivý následek vznikl či nikoli, a tedy uplatňovat i v případě, že škodlivý následek nenastane, odpovědnost správního charak teru (obdobně jako v případě nerespektování očkovací povinnosti).

Nejproblematičtěji se jeví situace, kdy zdravotník patologii neshledá, žena se s tímto vědomím rozhodne porodit doma, dítě zemře, avšak ve zdravotnickém zařízení by ke škodlivému následku nedošlo. Kruciální je v tomto směru existence příčinné souvislosti mezi jednáním matky a škodlivým následkem za předpokladu, že akceptujeme naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví z nedbalosti či těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, tedy to, že matka, která rodí doma, si je vědoma toho, že i nízkorizikové těhotenství se může v průběhu porodu zkomplikovat a že v důsledku nezajištění možnosti okamžité realizace císařského řezu může dojít až ke smrti dítěte. Nikdy nelze dopředu odhadnout, zda škodlivý následek nastane, ani přesně stanovit míru pravděpodobnosti takového následku. Může se přitom jednat o abrupci placenty, ale také o akrétní lůžko, rupturu děložního čípku, strangulaci či hypoxii novorozence atp., přičemž újma na zdraví či smrt pochopitelně nehrozí pouze dítěti, ale i rodičce. 

Pro stanovení trestní odpovědnosti není rozhodné, zda se jedná o následek nevyhnutelný, či nahodilý, nýbrž to, zda si jej může pachatel alespoň v hrubých rysech představit. Smrt novorozence v důsledku volby porodu v prostředí bez možnosti okamžité realizace císařského řezu není žádným efektem motýlích křídel, nýbrž reálným a představitelným následkem, který musí každá žena při svém rozhodování pečlivě zvažovat, byť pravděpodobnost, že nastane, je velmi nízká; pokud škodlivý následek skutečně nastane, je zcela na místě, aby – a zdůrazňuji, že stále hovoříme o posledním modelovém příkladu, kdy by znalec dospěl k závěru, že ke smrti by nedošlo, pokud by dítě bylo porozeno ve zdravotnickém zařízení – byla vůči matce uplatněna trestní represe s důrazem na výchovný účel trestu, prevenci individuální a jejím prostřednictvím rovněž i prevenci generální. 

Výše nastíněné úvahy předestírají možná řešení odpovědnosti rodičky pro případy domácích porodů, český zákonodárce však tuto problematiku ponechává prozatím neřešenou; lze předpokládat, že problematikou právní úpravy domácích porodů jako takovou se bude česká

politická scéna zabývat až poté, co Velký senát Evropského soudu pro lidská práva definitivně rozhodne kauzu týkající se domácích porodů Dubská a Krejzová proti České republice, neboť lze očekávat, že právě v něm budou formulovány klíčové závěry týkající se svobodné volby místa porodu a práva rodiček na zdravotní péči s domácím porodem související.

 

Zdroj: JUDr. Veronika Grebeňová
Úryvek z obhájené rigorózní práce v oboru
ústavní právo na téma Lékař a pacient – vztah založený na
důvěře, jejímž leitmotivem byla problematika
domácích porodů.

 

 

 
Share on Myspace
Chci se zeptat, diskutovat...
Dům bylinek
CHORVATSKO - dovolená za neuvěřitelné ceny
--------------------------------------- BIOPOTRAVINY ESHOP
---------------------------------------
Přidat odkaz
Bezplatná právní poradna

Psychotesty online

Alkoholik

Kuřákova plíce

Moje starosti

Příznaky a projevy nemocí

Bylinky pro všechny