Prezident ČLK MUDr. Kubek uzavřel dne 10. 9. 2013 s ministrem práce a sociálních věcí Ing. Františkem Koníčkem za přítomnosti ústředního ředitele ČSSZ Viléma Kahouna dohodu, že Česká správa sociálního zabezpečení využije svého zákonného zmocnění a vydá rozhodnutí, kterým prodlouží do ledna 2016 přechodné období, po něž budou moci lékaři komunikovat agendu potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti s ČSSZ v elektronické i klasické papírové formě.

___

___

Díky této dohodě nedojde k ohrožení vyplácení nemocenských dávek od ledna 2014 a lékařům, kteří nemohou nebo nechtějí využívat elektronický způsob komunikace, nebude hrozit žádný postih.

Dne 1. 1. 2012 nabyl účinnosti zákon č. 470/2011 Sb., který novelizoval zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Tento zákon prosadil ministr Ing. Drábek bez projednání s ČLK. Zásadní změnou, která se dotýká především lékařů, je, že od 1. 1. 2014 podle novelizovaného zákona mají povinnost rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti a hlášení ošetřujícího lékaře podle § 61 (tzn. např. oznamování změn, oznamování porušování režimu atd.) zasílat České správě sociálního zabezpečení výhradně elektronicky prostřednictvím datových schránek nebo opatřené elektronickým podpisem. Dnem 31. 12. 2013 mělo skončit ČSSZ stanovené přechodné období, dokdy lze zasílat formuláře o DPN také v písemné formě na dosavadních tiskopisech. O konci tohoto přechodného období nebyla ČLK informována. Podle neoficiálních informací v současnosti systém elektronické komunikace s ČSSZ využívá pouze přes 100 lékařů z celkového počtu 35 000 lékařů vykonávajících své povolání. Pokud by tedy nedošlo k dohodě, hrozilo by reálně od 1. 1. 2014 zhroucení systému vystavování potvrzení o DPN a vyplácení nemocenských dávek.

Prezident ČLK předložil ministrovi práce a sociálních věcí dvě varianty řešení:

1. Okamžitá novela zákona cestou usnesení vlády a zákonného opatření Senátu, která by povinný systém elektronické komunikace změnila v systém dobrovolný tak, aby ho
mohli využívat ti, kdo to považují za výhodné. Podpora některých senátorských frakcí včetně nejsilnější ČSSD byla prezidentem komory předjednána.

2. Vydání rozhodnutí ČSSZ, kterým by bylo minimálně o 2 roky prodlouženo přechodné období, po něž bude zachována možnost písemné komunikace stávajícím způsobem.

Vzhledem k tomu, že značná část lékařů nepracuje s počítačem, další lékaři nemají přístup ke spolehlivému internetovému připojení a jen minimum lékařů využívá datové schránky, preferovala ČLK variantu první, tedy změnu zákona, která by povinný systém elektronické komunikace změnila v dobrovolný. Ministr Koníček upřednostnil variantu prodloužení přechodného období ze tří důvodů: toto rozhodnutí je plně v kompetenci jeho podřízených, není nutno využívat dosud nevyzkoušenou cestu tzv. zákonného opatření Senátu a systém může být v následujících dvou letech změněn na dobrovolný, pokud by se ukázalo, že není plně funkční nebo že větší část lékařů není schopna podmínkám vyhovět.
ČLK se zavázala pomoci s informováním lékařů o možnostech elektronické komunikace a stát se zavázal vytvářet motivační program pro lékaře. Dohoda je pro obě strany
přijatelným kompromisem.

Postoj České lékařské komory

Lékařská komora není a priori proti elektronickým neschopenkám, ale zásadně odmítáme, aby šlo o povinný a jediný možný způsob komunikace agendy potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti s Českou správou sociálního zabezpečení. Ten, kdo elektronický způsob komunikace upřednostňuje před zasíláním papírových formulářů, nechť tak činí svobodně a z vlastního rozhodnutí.

To, že někteří, zejména starší, kolegové s počítačem ve svých ordinacích nepracují anebo nejsou připojeni na internet, v žádném případě neznamená, že by šlo o špatné lékaře. Komora musí hájit zájmy všech svých členů, tedy i těchto lékařů. Povinné elektronické neschopenky jsou vzorovým příkladem toho, jak stát přenáší na lékaře své povinnosti, aniž by jim navíc přidanou práci jakkoli finančně kompenzoval. Nejenom, že by si lékaři museli kupovat potřebné technické i programové vybavení, platit za internet a za elektronické podpisy, ale ještě navíc by museli suplovat práci úřednic z České správy sociálního zabezpečení. U některých pacientů, kteří neznají pořádně ani název firmy, pro kterou pracují, natož aby znali její IČO, je přitom řádné vyplnění elektronického formuláře velmi obtížné. Pomyslnou korunu absurdnímu systému pak dává nutnost část elektronické neschopenky stejně vytisknout na papír a předat nemocnému pro jeho zaměstnavatele.
Systém elektronických neschopenek by měl údajně přinést státu úsporu, jen nikdo z kompetentních úředníků není schopen vyčíslit jakou. Pokud by k úsporám skutečně došlo, bylo by slušné, aby stát kompenzoval lékařům jejich zvýšené náklady. Pravděpodobnější však je, že ve skutečnosti s žádnými úsporami nikdo nepočítá a obdobně jako u dalších podobných projektů, za které byly utraceny prostředky z Evropské unie, nikdo není schopen ani zaručit, že neskončí podobnou blamáží jako sKarty, elektronický registr vozidel nebo systém vyplácení sociálních dávek.
Pokud se systém zjednoduší a elektronické neschopenky budou přinášet lékařům úsporu času a nákladů, pokud nám usnadní práci, pak je bude jistě postupně využívat více než současných 178 kolegů z celkového počtu 35 000 pracujících lékařů. A nikdo je k tomu nebude muset nutit.

Milan Kubek, prezident ČLK