ÚSTAVNÍ STÍŽNOST
vzor

Navrhovatelka podává ústavní stížnost podle § 72 odst. 1 zákona č. 182/93 Sb. o Ústavním soudu proti rozhodnutí ředitele Střední průmyslové školy stavební, Dušní 17, Praha 1 a rozhodnutí Obvodního školského úřadu, Staroměstské náměstí 12, Praha 1.

- Rozhodnutí ředitel Střední průmyslové školy stavební z 12. 1. 2000,
- Rozhodnutí Obvodního školského úřadu, Staroměstské náměstí 12, Praha 1 ze 7. 2.  2000,

I.

Navrhovatelka se touto ústavní stížností ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/93 Sb., o Ústavním soudu domáhá zrušení rozhodnutí ředitel střední průmyslové školy stavební a rozhodnutí Obvodního školského úřadu.

II.

Navrhovatelka pracovala jako zaměstnankyně střední průmyslové školy, kde vyučovala dějepis a matematiku. Výuka dějepisu probíhala dle řádně schválené osnovy, v duchu odborné literatury doporučené studentům a na základě znalostí a zkušeností získaných dlouhodobým studiem a vyučováním předmětů. Navrhovatelka byla po výkladu událostí roku 1945 v Československu, tedy událostí týkajících se osvobození naší republiky, nařčena skupinou studentů a jejich rodičů z tendenčně zkresleného výkladu s neúměrnou váhou větší důležitosti přítomnosti Sovětských vojsk, s údajně minimální zmínkou o osvobození západních Čech americkými vojáky. Ing. Josef Dvořák, coby ředitel střední průmyslové školy, navrhovatelku poté, co vyslechl skupinu studentů a rodičů nesouhlasících s takovým výkladem dějin roku 1945 odvolal z výuky dějepisu.

Navrhovatelka se hájila tvrzením, že dnes v době, která není vázána na politickou ideologii, může každý volně posuzovat dějiny a nabídnout podle svého nejlepšího svědomí a vědomí reálnou variantu výkladu osvobození našeho území roku 1945.

III.

Navrhovatelka se odvolala proti rozhodnutí ředitele střední průmyslové školy k Obvodnímu školskému úřadu, kde požadovala zrušení rozhodnutí ředitele střední průmyslové školy. Ke svým výše zmíněným argumentům dodala ještě nezanedbatelný fakt, že ředitel školy odmítl s navrhovatelkou diskutovat na odborné úrovni o historických událostech roku 1945. Toto později také neučinil ani Obvodní školský úřad a potvrdil rozhodnutí ředitele střední průmyslové školy.

IV.

Rozhodnutím ředitele školy i rozhodnutím Obvodního školského úřadu bylo porušeno navrhovatelčino Listinou zaručené právo svobody myšlení a svědomí, tak jak to má na mysli čl. 15 odst. 1 Listiny, neboť nikdo nemůže zamezit tomu, aby člověk přemýšlel, a aby dospěl k jakýmkoli závěrům a nikdo nemůže být nucen aby interpretoval dějiny určitým způsobem bez ohledu na jeho vlastní myšlení, neboť jak vyplývá z čl. 2 odst. 3 Listiny, každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

Další porušení základních práv a svobod spatřuje navrhovatelka v čl. 15 odst. 2 Listiny, neboť každému vědeckému a rozumově zaměřenému jedinci je vlastní jeho vědecké bádání v daném oboru, což je určitý výsledek konstruktivní tvorby jeho ducha se zaměřením na jeho zkušenosti a priority. Daná rozhodnutí jsou také následně v rozporu s čl. 17 odst. 1 a 2, neboť každý má právo se svobodně vyjadřovat ke všem skutečnostem, což zvláště platí pro profesora dějepisu. Na toto navazuje i čl. 17 odst. 4 kde ve světle tohoto článku platí již výše zmíněný čl. 2 odst. 3 Listiny.

V neposlední řadě též zmíněná rozhodnutí porušují čl. 10 Listiny, neboť každý jedinec si svou profesionální činností získává určité jméno a osobní ohodnocení v oboru, což zde bylo danými rozhodnutími velmi výrazně porušeno. Čl. 10 Listiny poskytuje každému právo na zachování jeho lidské důstojnosti, osobní cti a dobré pověsti a to nejen v okruhu odborníků v oboru, ale i v tomto konkrétním případě i mezi žáky školy, což přispívá k důvěře mezi studentem a profesorem a v ochotě studentů věnovat se výuce profesora.

V.

Navrhovatelka, s ohledem na výše uvedené, tedy dle ust. § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, navrhuje, aby Ústavní soud této ústavní stížnosti vyhověl a zrušil rozhodnutí ředitele Střední průmyslové školy stavební z 12. 1. 2000 a rozhodnutí Obvodního školského úřadu ze 7. 2.  2000 pro jejich zásah do práv zajištěných článkem 15 odst. 1a 2 Listiny, článkem 17 odst. 1, 2 a 4 a článkem 10 odst. 1 Listiny.