Mámy jsou velmi šikovná stvoření. Umí spoustu věcí, všechno zvládají a ani si moc nestěžují. Jejich děti a tatínkové to vidí jako samozřejmost. Ale ono to zase až tak samozřejmé není. Podívejte se, jakou slohovou práci předal své učitelce z ČJ jeden žák ...___
Matka
Rodiče se dělí na dvě části: matku a otce. Matka se ještě rozděluje na ženu v domácnosti a v zaměstnání. Doma se potom ještě skládá z manželky, matky, kuchařky, uklízečky, pradleny, zásobovačky, účetní, vychovatelky.... ostatní si nepamatuji, ale máma toho umí vyjmenovat víc, jako např. služka, otrok a jiné. Matka se vyznačuje tím, že se zázračně nachází na více místech najednou, umí v jedné chvíli myslet na sto věcí, přičemž deset věcí dělá současně. Vidím na vlastní oči, jak po návratu z práce dá vařit vodu na sporák, zatímco zadělá na buchty. Přitom jí běží pračka, do které chodí vyměňovat prádlo, mě vymýšlí věty oznamovací, tázací a rozkazovací a naší Olinku zkouší z velké násobilky. Že potom přebalí malého Karlíka a udělá mu Sunar s krupicí si ani nevšimnu. Dvě oči mi na to nestačí. Když potom zasedneme k večeři, všechno je připravené na stole, já mám na teplákách zašité nové díry, Olina má umyté vlasy a prádlo visí na balkoně. Potají si mámu prohlížím. Máma má opravdu jen dvě ruce a přece, když přijde domů z práce má v jedné velkou a malou kabelku, v druhé dvě síťovky s nákupem a v třetí....ne, vždyť jsem už povídal, že má jen dvě ruce, ale nese i Karlíka ve fusaku.
Otec
Otec se neskládá ani nerozděluje. Nachází se v zaměstnání a doma, ale doma ho najdete málokdy. Kromě snídání a večeření, když sedí u stolu, vyskytuje se obyčejně v křesle nebo na gauči a bývá zakrytý novinami. Zanechává po sobě vždy totožné stopy: rozevřené a převrácené noviny a cigaretový popel, někdy i v popelníku. Na rozdíl od mámy, i když má taky dvě ruce, přichází domu s rukama prázdnýma. Jestli umí násobilku nevím, ale psát asi neumí, protože mi ještě žákovskou knížku nikdy nepodepsal. A ani není prozkoumané, proč patří do skupiny rodičů, když na rodičovské sdružení vůbec nechodí. Pan učitel povídal, abychom se při psaní tohoto úkolu zamysleli nad prací svých rodičů.
V prosinci jsem měla narozeniny a mílovými kroky se přibližuji ke třicítce… což je dle mého ženského soudu dost děsivé. Když ale zapomenu na to číslo, je mi celkem fajn, mladě řekla bych až pubertálně! Moji kamarádi mě jako puberťačku označují do dnes, ačkoliv si myslím, že na to od pohledu nevypadám. Dokonce se mi v mém zaměstnání stalo, že mě všichni považovali za kašpárka kolektivu. Jaké bylo rozčarování některých mých kolegů, když mi manžel přivedl do práce mého tříletého syna. Teprve potom si někteří ujasnili, že mě mají oslovovat mladá paní a ne ta ztřeštěná od vedle.
Juta – vlastně ani nevím co to ta Juta je a od včerejška to přitom vlastním! Ne, nejsem žádný jutový magnát. Jen jsem byl včera 
Jak jsem už ve svých článcích psal, nejčastější životní emocí podle psycholotických výzkumů je strach. Ano, strach. Není to radost, spokojenost, potěšení ze života, ale tento negativní vnitřní pocit. A jednou z hlavních situací, které nás omezují, je mínění ostatních lidí.
QR kódy umožňují rychlé a snadné předání informace mezi inzerentem a zákazníkem. Už není třeba vyťukávat na malé klávesnici mobilu dlouhý odkaz k webové stránce s vytouženým obsahem. Nemusíte psát SMS a odeslat ji pro stažení nejnovějšího hitu. Stačí zamířit váš telefon s kamerou na vyobrazený QR kód a vše se již zařídí samo.
