Ale pak jsem se podíval za pokladnu a viděl tam lidi, jak horlivě strkají věci do igelitek, které jsou zadarmo (otázkou je jak ještě dlouho, že?) a plní je jen tak ledabyle z poloviny a další a další a další igelitku. To že by si vzali igelitku z domu je nenapadá. Proč? Jednak nová vypadá dobře a co víc – je zdarmo! Ó přírodo!!!

A protože se rád něčím odlišuji, koupil jsem ji. Snad se mi bude dnes lépe spát. Na tašku jsem si během té hodinky co jsem ji měl zvykl a nějak už byla blíž mému srdci, když jsem míjel lidi s bílými Tesco igelitkami. Ne, určitě se nechci nějak vyzdvihovat, ale už pár měsíců začínám třídit odpad na papír, sklo a plasty a ... cítím se díky tomu dobře. Říkám si, že za desítek nebo stovek let tu budou lidé jako my a nebudou chtít vidět místo lesů a luk jen smetiště a špinavé potoky. Takže milá Julinko, dcero moje, snad jsem přispěl Tobě a Tvým dětem svým chováním na lepší časy a Ty se budeš moci se svými ratolestmi dále těšit z čistější přírody.