Jeden bohatý otec poslal svého syna na venkov, aby viděl, co to je opravdová chudoba. Syn strávil tři dny v rolnické rodině a pak se vrátil domů. Otec se ptal: Tak co, líbilo se ti tam?“ Syn odpověděl: „Líbilo.“ "V čem se jejich život liší od našeho?“, – vyptával se otec.

___

___

"No víš, těch rozdílů je opravdu hodně!“, řekl s nadšením syn.

A pokračoval: My máme jen jednoho psa. A oni mají čtyři.

V bazéně máme chlorovanou vodu, ale oni tam mají velikánský rybník s nádherně čistou průzračnou vodou, dokonce v něm mají i ryby!

My máme zahradu osvětlenou lucernami, ale jim na celé pole v noci svítí měsíc a hvězdy.
Naše zahrada je obehnaná zdí, ale ta jejich nemá konec… Zdá se, jako by sahala až k obzoru.

My tu posloucháme muziku z cédéček, ale oni celý den slyší zpěv ptáků a jiné zvuky z přírody.

My jsme tu schováni za zdmi, ale oni mají vždycky dveře dokořán a každého rádi přivítají.

Jsme tu ve městě jako svázaní mobily a počítači – tam mají lidi jeden k druhému i k přírodě nějak víc blízko.“

Otec byl synovými slovy doslova ohromen.

"Moc ti děkuju, tati, žes mi umožnil poznat, co je opravdové bohatství“, dodal syn.

Naše životy, štěstí, příroda kolem – to jsou věci, které nejde koupit za žádné peníze. Proč jsou tedy věci, které za peníze koupíš, pokládány za cennější než ty, které se nedají pořídit ani za obrovské sumy?

Když si člověk začíná cenit lidí kolem sebe a váží si toho, co má, přestává se honit za bohatstvím. Protože chápe, že má vše, co potřebuje.