Dobré dopoledne, dnes je sobota 13.7.2024, svátek slaví Markéta, zítra Karolína.

Transplantace orgánů v ČR - naděje na život

transplantace-organu-v-cr-nadeje-na-zivot
transplantace-organu-v-cr-nadeje-na-zivot
Transplantace je pro mnoho lidí s vážným onemocněním srdce, ledvin, jater či plic jedinou záchranou. Darovat orgán, to je téma, jež je stále obestřeno spoustou mýtů, nepravd, nedůvěry a strachu. U nás se nejčastěji transplantují ledviny, játra, srdce, plíce a slinivka břišní (pankreas). Transplantační zákroky se provádějí v 7 transplantačních centrech. Transplantační centra v ČR jsou v Praze v IKEM a v Motole, v Plzni, Hradci Králové, Brně, Olomouci a Ostravě.
___
___


Kdo je dárce orgánů

Žijícím dárcem orgánů se může stát jak příbuzný, tak kdokoli jiný ve vztahu k příjemci, kdo se dobrovolně rozhodl darovat: párový orgán - ledvinu, část orgánu - např. jater a plic, tkáň, která regeneruje - kostní dřeň.

 

Předpokládaný souhlas s darováním orgánů

Souhlas. Stejně jako v 60 % zemí na světě (např. v Belgii, Dánsku, Francii, Itálii, Spanělsku či Svédsku) platí i u nás automatický souhlas s odběrem orgánů po smrti. Země, které tento model zavedly, dosahují v oblasti dárcovství daleko lepších výsledků. Lékaři přitom vždy konzultují s rodinou, zda jejich příbuzný neprojevil během svého života s odběrem orgánů nesouhlas. 

 

Nesouhlas s poskytnutím orgánů po smrti

Pokud ale rozhodně nechcete, aby se vaše orgány použily, měli byste se zapsat do Národního registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů. Spravuje ho Koordinační středisko pro rezortní zdravotnické informační systémy a aktuálně je v něm zaznamenáno (jen) kolem 1000 osob.

Etická pravidla pro darování orgánů

Pro dárcovsrví platí přísná etická pravidla. Častější je transplantace od zemřelých dárců. Jeden přitom může darovat své orgány až osmi pacientům, kteří se bez nového orgánu neobejdou.

Z žijících osob jsou nejčastějšími dárci orgánů lidé, u nichž byla prokázána smrt mozku (z medicínského hlediska se však nejedná o živé osoby), stále jim však zůstal zachován krevní oběh (např. pacienti na ARO).

 

Jsou transplantace orgánů bezpečné?

Nejednoho člověka možná napadne, jestli je vůbec transplantace orgánů bezpečná. Může se stát, že se příjemci transplantuje orgán člověka, který byl HIV pozitivní či trpěl rakovinou? Při provádění transplantací od potenciálních dárců se vždy zkoumají registry na závažná onemocnění (onkologická, kardiologická, vzácná onemocnění) a sleduje se výskyt infekčních onemocnění v místě dárce. Zároveň je pečlivě zkoumán zdravotní stav dárce s ohledem na to, aby bylo minimalizováno riziko přenosu infekce a nádorového onernocnění. Všechny nežádoučí reakce a účinky jsou po dobu tj 24 hod./365 dní v roce monitorovány Koordinačním střediskem transplantací.

Jak probíhá výběr dárce a obdarovaného? Pomáhá počítač.

Větším problémem je zoufalý nedostatek dárců orgánů. Stále je proto velký počet těch, kteří na orgány s nadějí čekají. Výběr čekatelů probíhá na základě celé řady kritérií. Rozhodující je např.

  • shoda s dárcem v krevní skupině,
  • váhový poměr mezi dárcem a příjemcem,
  • naléhavost případu či
  • regionální aspekt.

Jen pro představu, v případě transplantace ledviny je vhodný příjemce vyhledán na základě počítačového programu. Počítač přitom porovnává až 120 různých kritérií, která se musejí shodovat. U nás je nyní na čekací listině (tzv. waiting listu) přibližně 700 pacientů čekajících na transplantaci. Např. v sousedním Německu je čekací doba dvakrát delší, proto i pacientů, kteří aktuálně potřebují orgán od dárce, je více. V Evropě je na čekacích listinách přes 60 000 pacientů.

Život po transplantaci má výhody i nevýhody.

S transplantovanými orgány u nás v současnosti žije asi 3.000 lidí. Úspěšná transplantace zlepšuje zásadním způsobem kvalitu života pacientů, pro mnohé představuje dokonce jedinou naději. Život s transplantovaným orgánem obnáší pro pacienty určitá omezení. Musejí například trvale užívat imunosupresivní léky (léky omezující takové aktivity systému obra-nyschopnosti, jež jsou pro organizmus škodlivé), nutné jsou také opakované kontroly na specializovaných lékařských pracovištích. Pacient může postupně vykonávat běžné denní činnosti, které kvůli nemoci musel omezit, může chodit do práce, sportovat apod.