Život na Zemi se rozvinul pod přirozeným slunečním světlem a jak řekl proslulý fyzik Dr. David Böhm "veškerá hmota je zamrzlé světlo". Je nesporné, že všechny části slunečního spektra, viditelné i neviditelné, zvláště pak ultrafialové, fungují jako zážehový systém veškerých fyziologických funkcí našeho těla. Světlo vnímané očima totiž vysílá pomocí elektrického impulsu signál přes hypothalamus do epifýzy.

Informace o světle putuje naším tělem

Ta, podle informace o množství světla zjištěného v okolním prostředí, vyloučí odpovídající dávku melatoninu, hormonu, který přenáší ostatním žlázám s vnitřní sekrecí povel, jak mají reagovat - v závislosti na předpokládané denní době. Epifýza tak má podíl na procesu růstu, termoregulace, motorické aktivity, reprodukce, řídí náš spánek, náladu, imunitní systém… Prostě synchronizuje náš vnitřní svět s vnějším prostředím. Epifýza ovlivňuje dokonce i délku našeho života, protože redukuje stres a kontroluje protistresové mechanizmy.

Tělo jako "fotobuňka"?

Nositel Nobelovy ceny Albert Szent-Gyorgyi, objevitel vitaminu C také tvrdí, že světlo, které dopadá na lidské tělo, může podstatným způsobem měnit základní biologické funkce, které jsou součástí metabolizmu, procesu "výroby pohonných látek" pro náš organismus. Sluneční světlo ve skutečnosti funguje jako katalyzátor pro vstřebání a využití živin v našem těle. Ke srovnatelným závěrům došli i Martinek a Berezin v roce 1979. Zjistili totiž, že světlo a barvy mohou výrazně ovlivňovat efektivnost, s níž enzymy regulují biologickou aktivitu v těle. Shrneme-li tato i další podobná zjištění významných vědců a lékařů, nemůžeme než souhlasit s tvrzením, že lidské tělo je skutečně živou fotobuňkou, která přijímá energii ze slunečního svitu.

Náš život je stále častěji prožíván za umělého osvětlení

Hrají-li sluneční paprsky v našem životě tak obrovskou roli, jaký asi může být dopad skutečnosti, že svůj život prožíváme pod světlem natolik odlišným od slunečního?

Ještě před sto lety pracovalo 90 % lidí venku. Dnes žijeme a pracujeme převážně v uzavřených budovách a dostáváme sluneční světlo filtrované přes okenní tabule, čímž se z něj ztrácí mnoho životně důležitých složek. Světlo, které působí jako bílé, se ve viditelné části svého spektra skládá z červené, oranžové, žluté, zelené, modré a fialové barvy. Kvalitu světla posuzujeme převážně právě z hlediska spektrálního složení. Klasické žárovky vyvíjejí nejvíce světla ve žluté, červené a infračervené oblasti spektra, UV (ultrafialové) záření, jehož malý podíl je pro náš organizmus stejně důležitý jako světlo samo, pak chybí zcela. Převaha červené spektrální části nás přitom neustále tlačí do pohotovosti - stresu.

V zásuvkách nám koluje proud o frekvenci 50Hz - normální žárovka blikne 50x za minutu, může to vést ke vzniku zeleného zákalu!

Světlo pracující na nízkém kmitočtu 50 Hz zapíná a vypíná stokrát za minutu, což náš mozek registruje. Udržuje ho to v neustálém vypětí. Postupně tak dochází k dysharmonii v celém organizmu.
V první řadě jsou však přetěžovány naše oči. Pod umělým osvětlením, které nemá vyvážené barevné spektrum, se zornička rozšiřuje podstatně víc, než při slunečním svitu stejné intenzity. Následkem častého ponocování může být pak trvalé rozšíření zorniček, které později vede ke světloplachosti, ale hlavně je predispozicí zeleného zákalu. Spolu s tím, jak se roztahuje zornička, totiž stoupá nitrooční tlak. Převaha červené, oranžové a žluté barvy v umělém světle, v němž naopak chybí modrá a fialová navíc nutí oči vytvářet biofotony, tedy modré fotony, které vysílají. To oči dále vyčerpává. 

Důsledky dlouhodobého nedostatku slunečního světla jsou: 

• stálé stresové zatížení,

• snížená obranyschopnost,

• nedostatečná syntéza vitaminu A s následkem zhoršení zrakových funkcí,

• snížená schopnost koncentrace na učení a práci,

• vysoká hladina cholesterolu,

• zvýšená agresivita,

• nedostatečná syntéza vitaminu D a snížená absorpce vápníku v kostech a zubech,

• syndrom sezónní afektivní poruchy S.A.D. (jejími příznaky jsou zhoršená nálada, pocity úzkosti, zvýšená chuť na sladké, snížená aktivita a zájem - včetně zájmu o sex)

• a u dětí i nedostatek tvorby růstového hormonu.

Řešením jsou žárovky a zářivky s vyváženým spektrem

Vyváženost spektra se hodnotí takzvaným indexem podání barev podle stupnice, kde 100 CRI má přirozené denní světlo. Zdravé zdroje světla mají index CRI vyšší než 92 - více než z 92 % se tedy podobají dennímu slunečnímu světlu. Zdravé světlo obsahuje téměř v plné míře fialovou a modrou složku spektra, přičemž červená i žlutá složka je v normálu.
Takové osvětlení nabízí Verilux, světová špička mezi společnostmi zabývajícími se produkcí zdravého osvětlení. Už od roku 1956 se firma Verilux specializuje na vývoj a výrobu vyváženého a účinného osvětlení ochraňujícího zrak. Neustálá inovace její nabídky je důkladně podložena seriózním vývojem - každý nový model vzniká na základě poznatků vědeckého výzkumu, takže při výrobě žárovek je kupříkladu využívána technologie Trucolite Phosphor (užití speciální směsi vzácných prvků zvaných luminofory), která zaručuje vyvážené světlo. Flicker Elimination Technology vyvinutá v této firmě zase omezuje tzv. stroboskopický efekt, takže zářivky Veriluxu nabízejí zdravé osvětlení bez blikání po celou dobu své životnosti. 

Zdravé světlo 

• se podobá přirozenému slunečnímu světlu,

• poskytuje barvy denního světla,

• zlepšuje ostrost vidění,

• snižuje napětí v očích a únavu,

• odstraňuje symptomy sezónní afektivní poruchy - S.A.D.,

• zvyšuje pracovní produktivitu a zaručuje zdraví a pocit pohody.