Zvyšování platů a mezd v českých nemocnicích Jak kde a jak komu Od 1. ledna 2015 mělo dojít ke zvýšení platů a mezd nemocničních zaměstnanců o 5 %. Vláda toto označila za jednu ze svých priorit. Že k tomu došlo pouze v některých nemocnicích, je obrazem trvajícího chaotického stavu českého zdravotnictví.

___

___

Úvodem je třeba vysvětlit základní pojmy. Plat a mzda se běžně zaměňují a ani „seriózní“ sdělovací prostředky mezi nimi nečiní rozdíl. Přitom rozdíl je zásadní, a pro porozumění problému je třeba vědět, v čem spočívá.

Plat a mzda není totéž - plat je státní, mzda je ze soukromého sektoru

Definice v zákoně zní takto: Mzda je peněžité plnění poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak. Plat je peněžité plnění poskytované za práci zaměstnanci zaměstnavatelem, kterým je (mimo jiné) příspěvková organizace, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů. Výši platů určuje vláda svým nařízením, jde o známé platové tabulky. Vztahují se na všechny příspěvkové organizace – tedy i na ty, které zřizují kraje a města. Výše mzdy je tvořena zcela volně, vláda pouze stanoví minimální zaručenou mzdu. V současnosti je pro lékaře minimální zaručená mzda 16.700 Kč hrubého měsíčně (99,60 Kč/hodinu). Vše nad tuto sumu je již věcí individuální dohody nebo vnitřního předpisu zaměstnavatele. Zaručený plat je tedy vyšší než zaručená mzda, ale plat má svoje horní hranice. Horní hranici mzdy je možno sjednat neomezeně. V praxi platí, že průměrný plat je vyšší než průměrná mzda, a to jak pro lékaře, tak pro nelékařský
personál. 

Pro lékaře je tedy důležité, jaká je právní subjektivita nemocnice ve které pracují. Pokud jde o nemocnici – příspěvkovou organizaci, pak pobírají plat, pokud jde o obchodní společnost (a. s. či s. r. o.), pak pobírají mzdu. Není důležité, kdo je vlastníkem, resp. zřizovatelem nemocnice, může to být stát, kraj nebo město. Většina nemocnic má formu obchodních společností, ale velké nemocnice jsou většinou příspěvkové organizace, proto je počet zdravotníků odměňovaných platem a mzdou asi půl na půl (velmi přibližně). Když tedy vláda svým nařízením zvýšila tarifní platy zaměstnanců ve zdravotnictví o 5 %, týkalo se to asi poloviny nemocničních zaměstnanců – pouze těch, co pracují v příspěvkových organizacích.

Tyto nemocnice platy zvýšit musí, protože jim to přikazuje zákon. Ostatní nemocnice mzdy zvyšovat nemusí, resp. ani Ministerstvo zdravotnictví, ani vláda, ani pánbůh nemají žádnou pravomoc jim toto nařídit. To může udělat pouze vlastník nemocnice. Tedy ve většině případů kraj, město nebo pan Chrenek. Vláda svým nařízením zvýšila tarifní platy, apelovala na vlastníky nemocnic, obchodních společností, aby ve stejné výši zvýšili základní mzdy. Je třeba zdůraznit, že nařízení se týká pouze tarifních platů a ty tvoří jen asi polovinu celkových příjmů nemocničních lékařů. Netarifní složky platu se nezvyšují. Finance na tato zvýšení by měly být zajištěny. Celkový objem prostředků pro nemocnice
byl meziročně navýšen o více než 5 miliard korun, tedy globálně by neměl být problém.

Rozdílný přístup nemocnic

Velká většina příspěvkových organizací platy zvýšila v souladu s nařízením vlády. Ne všechny. Někde se s navýšením platů vypořádali po svém: tabulka sice byla navýšena, ale souběžně bylo sníženo osobní ohodnocení. Je to nelegální, ale manažery to nezajímá. Někde začali formálně snižovat úvazky. Bez souhlasu zaměstnance to není možné, ale ředitele to nezajímá. Vrcholný kousek předvedla nejmenovaná nemocnice v Jilemnici. Sice jde o městskou příspěvkovou organizaci, ale vedení usoudilo, že když jí zřizovatel na provoz nepřispívá, tak se na její zaměstnance
platová nařízení nevztahují. Jde ale o jednotlivá zařízení a věřím, že se tam problém podaří vyřešit. 

Problém ale záhy nastal v nemocnicích, které jsou obchodními společnostmi. Tam se mzdy navyšovat nemusí. Při jednání zdravotnické tripartity 20. ledna oznámili zástupci AČMN, že od 1. ledna zvýší mzdy pouze třetina zařízení, z toho polovina o méně než 5 %. 43 % nemocnic hodlá mzdy zvýšit během roku 2015 a 10 % neplánuje zvýšení mezd vůbec. A odtud se také okamžitě ozvalo, že na navýšení mezd nemají peníze, protože jim je úhradová vyhláška nezaručuje. Přitom je úhradová vyhláška pro všechny nemocnice stejná. Zde je třeba udělat odbočku k úhradové vyhlášce. Výpočet úhrady akutní nemocniční péče je pro rok 2015 stanovený poměrně jednoduše. V zásadě jde o princip paušální platby, kdy platí, že nemocnice dostane platbu ve výši 103 % výše platby za rok 2014 v případě, že provede aspoň 96 % objemu péče roku 2013. Tato suma se ale ještě násobí tzv. koeficientem přesunu pojištěnců. Ten zohledňuje jednak přesuny pojištěnců mezi pojišťovnami, ale nově také přesuny pojištěnců mezi kraji. Výsledné navýšení platby se tedy liší kraj od  kraje. V nejlepším případě je pak výsledné navýšení o 4 %, v nejhorším o 2,14 %. Kraj od kraje tedy nemocnice dostávají poměrně rozdílné prostředky. Navíc jsou mezi nemocnicemi rozdíly i v podílu mzdových nákladů na celkových nákladech nemocnice – toto kolísá od 40 až do 70 %. Ale i v případě kombinace nepříznivých faktorů by nárůst na navýšení základní mzdy o 5 % stačit měl. U nemocnic následné péče je to jiné. Ty jsou placeny paušálem za lůžkoden, a ten se zvyšuje na 109 % sazby roku 2014. To po výpadku regulačních poplatků leckde stačit nemusí.

Může se stát, že bude nějaká nemocnice, která z důvodů svého umístění, skladbou pacientů a rozložením nákladů může mít i přes avizované navýšení plateb finanční potíže. Ale tvrzení, které od AČMN také zaznělo 20. ledna, že pouze 22 % nemocnic dosáhne na 103% nárůst, ale naopak 21 % nemocnic bude mít nižší úhrady než v roce 2014, mi připadá přitažené za vlasy. Z údajů, které jsou nyní k dispozici (pozn.: uzávěrka článku byla 5. 2.) totiž vycházejí mezi nemocnicemi rozdíly, které se nedají jednoduše vysvětlit nerovnostmi v úhradách.

Příspěvkovka versus akciovka

Pokud v jednom kraji je vedle sebe příspěvkovka a akciovka (obě dostanou stejné procento navýšení) a příspěvkovka nemá problém platy zvýšit, zatímco akciovka mzdy nezvyšuje a tvrdí, že prostředky nedostane, tak asi všechno není v pořádku. Proč není problém v nemocnicích Ústeckého
kraje, ale je problém ve Středočeském, Plzeňském a Jihočeském kraji, přestože pro Ústecký kraj jsou koeficienty úhrad horší? Ve Středočeském kraji dokonce druhé nejlepší v rámci celé republiky.

Proč i v rámci jednoho kraje a jednoho vlastníka není zvýšení mezd stejné? Mladá Boleslav zvýší mzdy o 5 %, ale Kolín ani o korunu. Není to divné? Takových případů je více. Proč v Pardubickém kraji nejprve nebylo možno přidat ani korunu – a mělo to být údajně ekonomicky pevně zdůvodněno, ale pak se najednou situace otočila o 180 stupňů? Proč v Olomouckém a Moravskoslezském kraji navýší platy a mzdy státní a krajské nemocnice, ale nemocnice AGEL nedají ani korunu, i když dostanou stejné procento navýšení plateb od pojišťovny?

Kde je tedy pravda? LOK-SČL považoval za nutné vyjasnění  situace a v tomto bodě byla shoda s ministerstvem.Vznikla tedy skupina, která na žádost nemocnice prověří, zda nemocnice dosáhne dostatečné výše úhrad, nebo ne. V případě že ne, navrhne řešení. Ke dni uzávěrky článku se k takové „prověrce“ přihlásilo celkem 11 nemocnic. Z toho je 9 nemocnic AGEL a 2 nemocnice zřizované kraji. Nechci dělat unáhlené závěry, ale nesvědčí to o něčem? 

Situace bude jasnější, až lékaři dostanou výplaty za leden a proběhnou první jednání „prověrkové“ skupiny. Určitě to budeme pečlivě sledovat a budeme o stavu průběžně informovat. Z celé této, do značné míry velmi nedůstojné tahanice vyplývá, že stávající stav je dlouhodobě neudržitelný. České zdravotnictví potřebuje jednotící normu stanovující pravidla fungování nemocnic a odměňování nemocničních lékařů jako sůl. Už včera bylo
pozdě. Návrh zákona o veřejných neziskových nemocnicích by měl již brzy opustit kanceláře Ministerstva zdravotnictví a bude pro nás klíčovou věcí. 

Zdroj: Miloš Voleman, místopředseda LOK-SČL