Článek zmiňuje právo manželů na společnou správu majetku a zaměřuje se na vznik závazku (dluhů) v době manželství a možnost právní úpravy této situace. Odpovídá defacto na otázku kdo platí dluhy vzniklé za dobu trvání manželství.Ještě za trvání manželství mohou dohodou zúžit společné jmění manželů. Ze závažných důvodů tak může učinit za trvání manželství i soud na návrh jednoho z manželů. Po zániku manželství, pokud se manželé na vypořádání majetku (včetně dluhů) nedohodnou, může soud vypořádat majetek na návrh jednoho z rozvedených manželů. Přitom se má za to, že za závazky (dluhy) vzniklé za trvání manželství odpovídají oba manželé společně. Tam může soud do určité míry zohlednit i to, kdo z manželů dluhy udělal a za jakých okolností, přihlíží se totiž i k tomu, jak se kdo z manželů zasloužil o rodinu (zjednodušeně řečeno). Rozhodně to je ale práce pro advokáta.
Není-li mezi manžely uzavřena zvláštní majetková smlouva, pak společný majetek musí oba manželé udržovat společně a také pochopitelně mají právo ho společně užívat. Závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně; stejně tak jsou z právních úkonů týkajících se společného jmění oprávněni a povinni společně a nerozdílně oba manželé. Manželé tedy odpovídají za závazek jen jednoho z manželů, je-li součástí společného jmění, nejen svým majetkem v jejich společném jmění a výlučným majetkem prvého z manželů, ale i výlučným majetkem druhého z manželů, popř. majetkem v jejich podílovém spoluvlastnictví.
Dojde-li mezi manžely k neshodě o právech a povinnostech vyplývajících ze společného jmění, rozhodne na návrh některého z nich soud. Neshody se mohou týkat způsobu a rozsahu užívání věcí, nákladů, které mají být na věc vynaloženy, hospodaření s věcmi, ale též může jít o případ, kdy jeden z manželů vylučuje druhého manžela z užívání společné věci (např. u nemovitosti).
