Význam rčení je každému jasný, ale co je vlastně ten pospas? Slovo pospas je původem z latiny. Slovem „postpasto“ byl v latině označován poslední chod jídla, dezert neboli zákusek, zjednodušeně v lidové mluvě pak „pospasto“ (opakem postpasty byla antipasta – předkrm). U nás je výskyt slova pospas prokázán již počátkem 18. století, byl patrně přinesen po Bílé hoře románskou šlechtou, která ve větší míře přibyla do země. K rozšíření slova došlo až po vydání Kollárovy velmi populární Slávy dcery, kde je autor použil ještě v původním významu (zákusek): Večer, když se dokonaly kvasy, zrádce hostům svojím předložil hlavy našich knížat na pospasy. Nejprve bylo slova užíváno v množném čísle, které ovšem Kollár použil pouze kvůli rýmu. Postupně však převládlo číslo jednotné a nakonec se slova pospas začalo používat pouze ve spojení předložkovém (na pospas, v pospas, ku pospasu). V té době se na původní význam postupně zapomnělo a ustálil se význam nový. Slova pospas se nyní užívá pouze s předložkou; dnes už téměř necítíme, že šlo o výraz předložkový a chápeme celý obrat jako jedno slovo. Proto můžeme psát i napospas.