Italové jsou mistry v mnoha oborech. Mezi jiným si umějí užívat života a vychutnat přítomný okamžik. Mohli bychom se tedy u nich trochu poučit. Asi ne vše, co je pro ně běžné, se nám může podařit přenést k nám, už z objektivních příčin. Přesto však jejich vztah k mnoha jevům a věcem je nedílnou součástí skutečného „dolce vita“ – sladkého života.

___

___

VŠE O ITÁLII se dozvíte na webu www.vseoitalii.cz 

1. Jídlo je potěšením a obřadem

V Itálii se žije podle jízdního řádu. Zní to divně, ale svým způsobem je to tak. Je to ovšem zvláštní jízdní řád. Vlastně jde o dodržování postupu: káva s pečivem ráno, oběd s rodinou během dne, aperitiv mezi 17. a 19:30 a večeře ve 20-21, ať už doma nebo v restauraci.

Jíst v chůzi? Utíkat s kelímkem kávy v ruce? Fast Food? To všechno jsou vynucené jevy, k nimž se Ital uchýlí jen v tom nejkrajnějším případě. Dokonce i když má na oběd pouhou půlhodinku, dá si těstoviny v restauraci s přáteli nebo kolegy z práce, rozhodně nebude něco přežvykovat u monitoru počítače nebo s tabletem na klíně.

Nejlepší jídlo je ze surovin, které se urodily v místě, kde se nacházíte, jsou čerstvě upravené a také hned snědené. A potom – jídlo je potěšením, které je třeba s někým sdílet. Protože potěšení z chuti a vůně a výměna dojmů z nich, to je nedílná součást rituálu a udělá z jídla velkolepý zážitek.

2. Kontakt je motorem sociálního života, rozhovor je umění

Dokážete si bez zábran, zcela volně pohovořit s člověkem, kterého jen málo znáte, aby to nebylo na obvyklé vyčpělé téma počasí, aby to bylo zajímavé? Itálie je místo, kde by všichni, kdo vydělávají na workshopech o komunikaci, utrpěli bankrot. V Itálii totiž umění komunikovat ovládají všichni od dětství. Během jediného měsíce jste vtaženi do dlouhého rozhovoru s pizzaiolem v maličkém občerstvení, kde prodávají pizzu přes ulici, se zákazníkem místní filmotéky, s dámou pěstující na pláži nordic walking a s pánem v kavárně, z něhož se vyklubal majitel rodinné dílny na rukavice.

Rozsah témat: od názoru na letošní úrodu citrusů přes srovnání vína z Benátska a Abruzza až po vztahy Cézara a Kleopatry a převahu římské architektury v regionu Emilia Romagna. Podobné besedy dají člověku spoustů témat k zamyšlení, obohatí ho znalostmi, rozšíří mu hranice a v neposlední řadě mu přinesou nové známosti. Nemusíte se bát, že by vás snad stály nějakou energii – naopak, takový rozhovor vás energií nabije.

3. Život není nějaká honba za čímsi. Život je prostě tady a teď.

Zastav se. Vydechni si. Ohlédni se. Všímej si, že kolem tebe je život. Je velmi těžké přepnout se z ustavičného spěchu a pocitu, že nestíháš, do stavu jistoty, že možnosti v poklidu sedí podél tvé cesty a dívají se, jak po ní kráčíš.

Italové se řídí myšlenkou, že stíhají všechno. To velmi výrazně snižuje úroveň stresu všude kolem. Najednou se člověk přestane štvát a stíhá. Dokonce i s třemi hodinami siesty. Dokonce i s věčným zpožďováním všeho a všech. Zkrátka se soustředí na jiné věci.

Dopřát si čas na všechno, ať je to cokoli (jídlo, dlouhá procházka domů, žvatlání s kamarádem) – a člověk se jen diví, jak rychle se potvrzuje oprávněnost takových časových ztrát. Zpomalení je cestou k lepší kvalitě života … a zároveň k rychlejšímu postupu v mnoha životních oblastech.

4. Kvalita života je prioritou číslo jedna. Bez kompromisů.

Paradoxně ke zlepšení jakosti našeho života rozhodně nepotřebujeme více peněz. Naopak v honičce za vyšším výdělkem a naplněním svých ambicí kvalitu života ztrácíme. Dokonce i když už člověk všeho dosáhne a všechno vybuduje, na udržování své úrovně vynaloží ještě spoustu sil.

Život je v Itálii nastaven tak, že zůstává prostor pro potěšení z něj, prostor k jeho kvalitnímu prožívání. Mluvili jsme o jízdním řádu. Ten je fakticky uspořádán tak, že všechny ty maličkosti tvořící samu osnovu kvalitního života, jsou organicky začleněny do průběhu všedního dne. Existuje čas na ranní kávu s novinami; čas, kdy člověk během dne pobude se svou rodinou, vyzvedne dítě ze školy, čas, kdy si zdřímne; čas na setkání s přáteli, čas, kdy při aperitivu zakousne něco dobrého, a tak dále…

Bylo to opakováno už tolikrát, ale zdaleka ne všem to už došlo! Nežijeme proto, abychom pracovali. Pracujme tak, abychom stíhali žít. Abychom stíhali žít dobře.

5. Buďme k sobě vlídnější. „Proč ne?“ je životní filosofie.

Itálie je plná svodů: skvělá káva na každém kroku, vynikající zákusky, výborné víno, fantastická zmrzlina (ach ano, zase všechno o jídle), butiky a obchůdky s doplňky, ze kterých nedokážete odejít, aniž byste něco koupili. A proč ne? Myšlenka spočívá v tom, že si nemáme odpírat drobné radosti. A to každý den.

Důležité je, že nejde o nějaké přehlušování problémů nebo rozmazlování vlastní osoby, ale právě jen o roztomilé maličkosti, když se nám zrovna chce prodloužit si pocit, že život je prostě překrásný.

6. Trávit čas se svou rodinou. Rodina je pevnost.

Když člověku dojdou peníze, zapomene se na jeho úspěchy, rozutíkají se mu přátelé, všechno, co mu zůstane, je jeho rodina. V podmínkách neustálé politické a hospodářské nestability, pro Itálii charakteristické, zůstávala rodina jediným místem, kam se člověk mohl uchýlit a kde ho nezradili.

Dnes vše není zdaleka tak brutální, rodina však je stále stejně důležitá. Italské nedělní obědy, na nichž se sejdou všichni blízcí i vzdálení příbuzní se staly pojmem a Italové sami si dnes ze svých rodinných shromáždění utahují, ale… ctí je. Protože bez ohledu na veškeré brebentění a třesky plesky, na nesnesitelné tetičky, do omrzení podávaný babiččin kuchařský klenot a věčné řeči o linii a fotbalu, rodina dává člověku pocit stability a ochrany.

7. Zdravý způsob života není volbou jednotlivce, je to životní styl.

Ani těstoviny ani pizza se na linii Italů nijak negativně neprojevují. Průměrný Ital sní za rok 26 kilo těstovin a má velikost M. Co je zajímavé – prakticky nepotkáte Itala, který by držel dietu. Vždyť každodenní italský jídelníček je už sám o sobě dietní. Je založen na několika jednoduchých zásadách: dodržuje rovnováhu zelenina / moučná jídla / bílkoviny / ovoce, skládá se pouze z čerstvých potravin a přísad a nevelkých porcí.

Druhý aspekt italského životního způsobu: pěšky a na kole. Auto je určeno k velkému nákupu, do práce se jede jen když člověk pracuje někde daleko. Nákupy nepředstavují každý týden přecpaný košík v obchodním centru, ale každodenní nevelký nákup v řadě malých obchůdků a na trhu – čerstvě upečený chleba, domácí pesto, čerstvé ryby. Setkání s kamarády znamená park, náměstí, pláž, slezinu v baru nebo před ním – stále po svých.

8. Oděv člověka zkrášluje. Je to druh komunikace.

Italové věnují VELKOU pozornost tomu, jaký dojem udělají na své bližní. Všimli jste si toho také? To je dobře. Protože je to hezké. Na lidi na ulici je pěkný pohled. Oblečení mají pro každou příležitost: nepůjdou se projít do parku v tom, v čem chodí na trh, ani v tom, v čem jdou na sraz s kamarády.

Být dobře (to naprosto neznamená draze) a situaci přiměřeně oblečený, to je projev úcty k sobě i lidem kolem sebe. Úplně speciální kapitola by pak byla o tom, jak Italové umějí zacházet se šálami, šátky, klobouky a dalšími doplňky. Jeden můj známý řekl: duši bych za to dal, kdybych si uměl takhle uvázat šálu!