Blechy jsou v dnešní době spíše raritou a svědčí pro neuspokojivé životní podmínky toho, kdo je mezi normální lidi přenese. Stránka pojednává o těchto tématech: množení a přežívání, délka doskoku blechy, množení a počet vajíček, oblíbená místa kde se schovávají. Odpovídá také na otázku, zda blecha psí saje krev na člověkovi. člověku

Druhy blech

Blecha lidská

Navzdory svému názvu žije a saje nejenom na člověku, ale bez větších problémů cizopasí i na ostatních domácích zvířatech zejména na psech, kočkách a vepřích. Příležitostně se může objevit i na jiných hostitelích. Blecha lidská byla nejhojněji rozmnožena v domácnostech od 14. do 19. století. Na přelomu 20. století ji vystřídala Blecha psí, která převažovala až do 50. let , kdy začala být vytlačována Blechou kočičí. Momentálně je Blecha lidská zcela na ústupu. K jejímu potlačení přispěl vývoj a vliv hygienické úrovně obyvatelstva. Nicméně ještě i dnes je možné se s ní setkat. Od ostatních blech se velmi výrazně liší především absencí hřebenu na těle.

Jiné druhy blech

Blecha morová (Xenopsylla cheopis)

Cizopasník různých druhů a subspencií krys, rozšířená zvláště v tropech a subtropech, odtud rozvlečená na lodních krysách a lidech do všech větších přístavů a měst ve světě. V Evropě i v severní části. Patří mezi nejnebezpečnější přenašeče chorob mezi hmyzem. Velmi snadno přechází na člověka.
Nemá na hlavě ani na pronotu hřebeny.Od blechy lidské se liší postavením hlavy a jejím počtem štětin, potom ještě jsou nepatrné detaily. Je menší a světlejší než je blecha lidská, barvy rezaté, samička měří 2-3 mm a sameček 1,5-2 mm. Dospělec průměrně žije 3 měsíce.

Blecha psí (Clenocephalides canis) (viz též informace výše)

Jejím hlavním hostitelem je pes, ale často přechází i na člověka.
Od blechy lidské se liší tím, že na spodním okraji hlavy i na protonu má vyvinutý hřeben z většího počtu zubů(na hlavě 7-9 zubů, na protonu z 14-18 zubů). Velikostí i barvou se podobá bleše lidské.
Blecha psí se líhne převážně v pelechách a boudách psů. Průměrný život dospělce je 3-5 měsíců.

Ostatní vlastnosti

Od ostatních druhů blech se liším především větším vyklenutím hlavy a uspořádáním štětin na holeni třetího páru nohou. V domácnostech se vyskytuje stejně často jako Blecha kočičí. Hlavním nositelem této blechy jsou především psi, ale je schopná též sát na člověku a příležitostně i na ostatních náhodných hostitelích. Na psech chovaných v bytech je často nalézána spolu s Blechou kočičí nebo je jí zcela nahrazena. Larvy Blechy psí se obvykle vyskytují ve větším množství převážně na místech, kde se hostitel zdržuje nejčastěji, tedy hlavně v psích boudách a v psích pelíšcích.

Blecha kočičí (Ctenocephalides felis)

Morfologicky je podobná bleše psí, od niž se odlišuje délkou dvou prvních zubů v hlavovém hřebenu. V Evropě je blecha koč. třetím nejčastějším cizopasníkem člověka z řádu blech. Nejčastěji jí nacházíme v pelechách koček, když mají koťata.

Blecha slepičí (Ceratophylus gallinae)

Cizopasník většiny našich volně žijících ptáků a drůbeže a hlavně slepic.
Nemá na hlavě hřeben, ale má ho pouze na protonu. Může napadat člověka.

Blecha písečná (Tunga penetrans)

Samička blechy písečné se zavrtá do kůže a způsobuje záněty (zvláště od kotníků dolu. Žila pouze v Již. Americe, ale v druhé pol. 19.stol. byla přivezena(na lodích) do Afriky kde se rychle rozšířila v tropických oblastech.
Je menší než blecha obecná, měří 1-1,2 mm. Má barvu tmavohnědou, velký čelní hrbol a nečleněná labiální makadla.
Místo, kde se blecha do kůže zavrtala ze začátku svědí, později se vněm bolest stupňuje a vzniká otok, zápal a ulcerace. Toto vede k infekcím a tetanu.

Jak vypadá kousnutí od blechy

A jak vlastně poznáte, že jste chytli blechu? Blecha si dělá většinou takové cestičky, kde Vás pokouše. To znamená, že se ráno vzbudíte a máte třeba 5 štípanců skoro v řadě nebo vedle sebe.
Špatné je, že kousnutí není cítit. Kdyby ano, tak blechu prostě chytnete a utopíte.

Represivní opatření:

Při výskytu jakýchkoliv blech je téměř vždy nutné se obrátit na profesionální firmu, svépomocné snahy nebývají úspěšné a většinou jen dojde k většímu zamoření. Při jakékoliv svépomocné aplikaci insekticidního přípravku je vždy bezpodmínečně nutné dodržet návod k použití uvedený na obalu každého přípravku!

Systematické zařazení blechy

Charakteristika

Blecha obecná je v Evropě nejčastější cizopasník člověka z řádu blech. Žije i na domácích zvířatech a na divoce žijících šelmách. Blecha je drobný bezkřídlý hmyz s tělem bočně zploštělým, s mohutně vyvinutým bodavě savým ústním ústrojím a s jednoduchou stavbou oka. Nohy jsou uzpůsobeny ke skákání. Blechy prodělávají proměnu dokonalou a dospělci cizopasí sáním krve na teplokrevných obratlovcích. Ve vztahu k člověku představuje blecha obecná přímého cizopasníka a přenašeče nemocí.

Stavba (anatomie) těla, doskok, délka, zbarvení

Anatomie detailně u jednotlivých vývojových stádií

1. Imago (dospělec) - struktura těla, trávení, zrak, pohlavní orgány, přežití

Dýchací soustavu představuje vzdušnicový systém, tvořený dvěmi páry hrudních a osmi páry zadečkových otvorů.
Trávicí ústrojí je vybaveno mohutným svalstvem v jícnu, žaludku a konečníku. Tzv. žvýkací žaludek je vyplněn do zadu směrujícími chitinovými bodlinami, které filtrují nasátou krev a rozrušují v ní přítomná fibrinová vlákna. Žaludek se po nasátí krve rozšíří a vyplní většinu zadečku. Nálevkovitě navazuje na pytlovitě rozšířený úsek střeva. Imago blech se živí výhradně krví hostitelů. Krev sají obě pohlaví velmi dychtivě a součastně vypouštějí řitním otvorem kapičky právě nasáté krve. Sají několikrát denně.

V ideálních podmínkách vydrží blechy na živu až 2000 dnů (asi 6 let).

Blechy jako zevní cizopasníci snadno přecházejí z jednoho hostitele na druhého. Lehkost přechodu a snadné střídání hostitelů je jednou z příčin velkého rizika přenosu nemocí (mor, skvrnitý tyfus, Q horečka…).
Pohlavní ústrojí samiček tvoří vaječníky. Skládají se z trubic a vejcovodů, které ústí do nepárové dělohy. Pohlavní ústrojí samečků je tvořeno jedním párem varlat a typickou chámovou schránkou s phalusem, který je z hlediska klasifikace blech velmi důležitý. Samci a samičky se vyhledávají pomocí čichu a páří se v srsti hostitele.
Krevní oběh zajišťuje pulsující trubice v hrudní části, která tvoří primitivní srdce.
Nervová soustava je žebříčková, zkrácená. V hlavě je umístěna nad a pod jícnová uzlina, v hrudi tři uzliny a v břiše sedm až osm uzlin.
Zrakový orgán tvoří jednoduché (nefasetované) oko.
Thigmotaxe (vnímání pachu) se u blechy předpokládá, ale není známý orgán.
Předpokládá se také schopnost vnímání proudění vzduchu.

2. Larva

Larva je beznohá. Má pevnou tělovou schránku, porostlou štětinami, které reagují na dotek. Tato schránka se skládá z hlavy, třech hrudních a deseti zadečkových částí(segmentů).
Hlava je vybavena kousavým ústrojím (ne sacím). Toto ústrojí tvoří dvě maxillarní(horní) makadla a dvě labiální (dolní) makadla.
Oči nejsou přítomny.
Smyslové vnímání je negativně fototaxické (vyhledávají tmu), thigmotaxické (pachy) a hydrotaxické (vlhko).

Ontogeneze, množení, kladení vajíček

Po oplození klade samička blechy asi 400 vajíček po 4-8 kusech po mnoha etapách. Z vajíčka se líhne po 4-12 dnech bílá beznohá slepá larva porostlá štětinami. Na rozdíl od imag (dospělců) mají larvy ústní ústrojí žvýkacího typu s krátkými tykadlama. Larvy se 3x svlékají a k vývoji potřebují teploty mezi 18-27C a 70-90% relativní vlhkosti. Larvy se živí organickými odpadky hostitele a výkaly blech, v nichž zůstává nestrávená krev. Po několika dnech se larva přemění v nepohyblivou kuklu, uloženou v kokonu, spleteném larvou. Trvání kukly je dle podmínek prostředí různé. Kukly blech často přezimují a vylézají až na mechanické podráždění pohybem hostitele. Tu blechy skoro součastně opouštějí kokony a vrhají se na kořist. Z popsaného vývoje vyplývá, že proměna u blech je dokonalá. Nejkratší pozorovací doba vývoje od vajíčka do imaga u blech, žijících společně, byla 7 dní. Obvykle je však třeba počítat s dobou vývoje 4-6 týdnů. Každé snůšce vajíček musí u samičky předcházet sání krve.

Původ, šíření

Blecha obecná není původním cizopasníkem člověka. Předpokládá se, že se jím stala po ochočení psa člověkem. Tuto hypotézu podporuje hojný výskyt této blechy na psovitých šelmách.
Blecha obecná je rozšířena kosmopolitně (po celé zeměkouli), kromě některých oblastí tropických pralesů. V Čechách je rozšířena rovnoměrně po celém území.

Se stoupají životní úrovní četnost jejího výskytu klesá.

Zdravotnický význam

Po bodnutí zanechává blecha na kůži pupenec se středovou krvavou skvrnou, která svědí, a když máte štěstí, tak po 3 dnech mizí. Není výjimkou ani velký puchýř, který vypadá dost nepříjemně a také hodně svědí.

Blechy představují přímé cizopasníky člověka a přenašeče chorob ze zvířat na člověka, proto se řadí mezi škůdce lidského zdraví.

Do blechy, která sála krev z infikované osoby či zvířete se dostávají původci nákaz z krve infikovaného. V bleše se potom rozmnožují nebo se dále vyvíjejí.

Při opětovném sání se původci choroby dostávají do přímo do ranky vzniklé nabodnutím kůže člověka nebo zvířete a odtud do krve a dále do celého těla napadaného.

Přenosový řetězec nemocí

zvíře --- blecha --- zvíře
zvíře --- blecha --- člověk
člověk --- blecha ---člověk

Někdy se nákaza šíří i výkaly blechy na kůži a mohou být vetřeny do ranky po bodnutí nebo do sliznice, většinou do spojivek(př. původce skvrnivky).
Původci těchto chorob kolují mezi krví zvířat, člověka a blechy.
Zcela prokázaný přenos blechou je u moru a krysí skvrnivky u ostatních chorob se pouze předpokládá (viz.tabulka).