Matka je pro dítě zdrojem tepla a zklidňuje ho její dotek. Tento klidný stav dítěti umožňuje adaptaci ze života v děloze na život ve vnějším prostředí. To vše přispívá ke komfortu dítěte a k pozitivním emocím. Tento bdělý stav trvá u novorozence 30-45 minut či déle. Mezi matkou a dítětem dochází k mnoha interakcím. Novorozenec se učí poznávat matku mnoha smysly a stejně tak i matka se učí poznávat své dítě. Dítě se seznamuje s vůní matky a během několika dní dokáže třeba rozpoznat prsní vložky své vlastní matky od cizí matky (dle vědeckých pokusů). Souvisí to se specifickou vůní vlastní matky, ne s vůní jejího mateřského mléka. Matka se seznamuje se svým dítětem rovněž podle dotyků, vůně a také pohledu.

První kojení ihned po porodu přináší matce i dítěti mnoho dalších výhod. U matky i dítěte dochází k sekreci hormonu oxytocinu, který aktivuje produkci prolaktinu (hormonu potřebného k tvorbě mléka), spouští let-down (vypuzovací) reflex a pomáhá při tvorbě speciálních látek, které jsou zodpovědné za programování růstových hormonů.

Oxytocin ulevuje od bolesti, zklidňuje matku i dítě, vede k pocitům ospalosti a sbližuje matku a dítě, neboť je to "mazlící hormon" neboli hormon lásky.

Dítě využívá vůni a chuť jako přídatné pomocníky při hledání prsu. K dalším výhodám brzkého kojení patří, že se novorozenec cítí mnohem bezpečněji, snižuje se nemocnost dětí díky mnoha imunologickým vlastnostem mateřského mléka a přispívá to k celkově delší době kojení.

Plazení se po matčině břiše navíc pomáhá při zavinování dělohy, čímž se snižuje krvácení a urychluje vypuzení placenty. V této speciální, intimní chvíli se matka a dítě vzájemně seznamují. Dítě téměř nepláče, užívá si bezpečného objetí u matky a matce se zvedá sebedůvěra, že bude schopna dítě kojit, čímž se mezi nimi upevňuje vazba.

Má odpověď je tedy ano, je žádoucí, aby dítě po porodu bylo položeno na matku.

Zajímavostí je, že novorozenec má krátce po narození schopnost doplazit se k prsu matky a začít sát bez cizí pomoci (opět zjištěno vědeckými pokusy). Nežádoucí rutinní odsávání nosu, ústní dutiny nebo žaludku po porodu novorozence stresuje a může vést k tzv. orálnímu bránění, kdy pak novorozenec vystrkuje z úst vše, co považuje za vetřelce, včetně prsu.
Přestože se odsávání u zdravých donošených jedinců nedoporučuje (příroda něco takového nezná), stále se na některých porodních sálech zcela rutinně dělá.