Příčina závrati po záklonu hlavy

Ve vnitřním uchu se nacházejí hned dva typy receptorů - sluchové a vestibulární, které se bezprostředně podílejí na udržování rovnováhy. Vestibulární část vnitřního ucha je zastoupena kulovitým a vejčitým váčkem a třemi polokruhovitými kanálky. Receptory polokruhovitých kanálků jsou citlivé na úhlové zrychlení. Receptory váčku jsou citlivé na lineární zrychlení, jsou to destičky složené z mukopolysacharidového gelu se zapuštěnými vlákénky a z malých (o průměru 0,5-30 μm) krystalků uhličitanu vápenatého - otolitů. V důsledku různých příčin (úrazy hlavy, záněty ucha, stárnutí apod.) se mohou receptory váčků rozpadat a mohou se z nich uvolňovat krystalky uhličitanu vápenatého (otolitů). Později se otolity mohou dostat do kapaliny, která vyplňuje polokruhovité kanálky. Změny držení hlavy v tomto případě vyvolávají pohyb otolitů, změnu normální hydromechaniky kapalin uvnitř vnitřního ucha, a v důsledku toho pocit točivé závrati.

Jak se polohová závrať projevuje? 

Obvykle si nemocní stěžují na pocit závrati při změně polohy hlavy nebo těla, například když leží nebo se otáčí na posteli nebo zakloní hlavu dozadu. Nemocní zpravidla ví, při jaké poloze hlavy se závrať objeví. Nechají-li hlavu v této poloze, závrať brzy přejde a když hlavou pohybují pomalu, ani nevzniká. Při závrati, která je krátkodobého charakteru, se může objevit nevolnost a zvracení. Někdy během několika hodin může přetrvávat pocit nejistoty a nevolnosti.

Diagnostika onemocnění

Pocit točení hlavy u pacienta během záchvatu polohové závrati je doprovázen bezděčným pohybem očí (nystagmus). Úkolem lékaře je vyprovokovat záchvat a nějakým způsobem zjistit tyto pohyby, určit jejich směr. To lze provést s pomocí speciálního zařízení (což je bezpochyby mnohem přesnější a hodnověrnější), nebo lékař hodnotí pohyb očí (nystagmus) čistě vizuálně v době, kdy vzniká pocit točení hlavy.

Léčba polohové závrati 

Existují dvě základní metody léčby:

1. cviky - použití speciálního systému cviků určených k adaptaci vestibulárního aparátu na patologický stav. Tato metoda léčení ale může trvat týdny a měsíce a navíc neřeší problémy, které jsou příčinou nemoci.
2. manévry - použití polohových léčebných posunů (manévrů). Podstata této metody spočívá v tom, že lékař mění polohu hlavy pacienta, čímž napomáhá přemístění otolitů z polokruhovitých kanálků do té části vnitřního ucha, kde nebudou vyvolávat dráždění vestibulárního aparátu. Polohový posun je procedura bezbolestná a trvá obvykle 15 až 30 minut. Často se stává, že již po jediném provedení posunu se pacient onemocnění zbaví, v ostatních případech je nutné proceduru po několika dnech opakovat.

Poloha otolytů při nemoci

Hallpikeova zkouška