Sebevražda je akt vědomého odebrání si života. Člověk který tento čin provede se nazývá sebevrah. Různí lidé volí různý způsob sebevraždy. Někdy se můžeme setkat s tímto druhem zprovození ze světa i jako jakýmsi velmi zvláštním rituálním nebo zvykovým prvkem (např. u harakiri).

___

___

Druhy sebevražd

Plánovaná, bilanční

Jde o osobní uzavření účtu, člověk nevidí důvod, proč dál setrvávat na světě. Lze dokonce konstatovat, že detaily provedení připravuje a plánuje velice pečlivě, někdy až zálibně. Velmi často ji plánuje na hluboké soukromí, pouze člověk s velmi pomstychtivým motivem s sebou chce vzít co nejvíc jiných lidí. To je případ fanatických teroristů nebo prostě člověka v hlubokém týlu nepřítele, ať se jedná o jakékoliv pojetí výrazu nepřítel (osobní, válečný, atd.). Je velice obtížné této sebevraždě zabránit, protože bez odborné pomoci stav potřeby mít klid a dosáhnout pomyslného ráje přetrvává a vede k novým přípravám. Otázka podílu viny přímého a současného okolí dotyčného je velmi diskutabilní. Ne každý dokáže odhadnout nebo dokonce vyhodnotit jakékoliv známky „volání o pomoc“, pokud jsou vůbec rozpoznatelné v poslední fázi příprav.

Impulzivní

Vznikne z náhlého popudu, a to i při dlouhodobých depresích (padla poslední kapka), může působit jako blesk z čistého nebe. Šok z momentálního psychického úrazu překryje naprosto všechno ostatní a dokáže vyrušit i pud sebezáchovy. Pokud se podaří sebevraha zdržet, roste šance na ústup této nejjednodušší zničující optiky. Obnoví se potřeba žít nebo alespoň strach z bolesti. Stává se, že i impulzivní sebevrah kolem sebe nechá náznaky, kterými podvědomně volá o pomoc a pozornost okolí.

Sebevražda předstíraná

Předstíraná sebevražda je velmi oblíbený nástroj citového vydírání, při kterém je obětí jednoznačně okolí. Sebevrah se zajistí, aby někdo přišel a našel ho. Bolest z pořezaných zápěstí nebo předloktí vnímá optikou velikosti trestu toho, kdo to zavinil – tedy vydírané osoby. „Bolí mě to proto, že jsi byl zlý.“ Hrubší zacházení s vyděračem se ukázalo jako celkem přínosné. Ve zdravotnických zařízeních bývali „práškaři„“ nuceni podílet se na úklidu po výplachu žaludku, řezné rány se zašívaly bez většího umrtvení. Stále platí, že přistoupení na hru sebevraha znamená jeho vítězství.

Zvláštní typy

Harakiri

Seppuku (harakiri) znamená v překladu „řezání žaludku“ či „plátkování břicha“ a jde o japonskou rituální sebevraždu. Způsob provedení se liší podle pohlaví. Muži si v kleče proříznutím, krátkým samurajským mečem (wakizaši), břišní dutiny vytrhnou střeva, v ten okamžik jim pobočník odsekne hlavu. Ženy si proříznou hrdlo. Seppuku často předchází dlouhá a soustředěná meditace. Seppuku bylo klíčovou součástí samurajského kodexu. Bylo praktikováno proto, aby bojovníci předešli zajetí nepřítelem a zmírnili svou hambu. Samuraj mohl být k seppuku vyzván svým velitelem. Později bylo umožněno samurajům spáchat seppuku, aby nemuseli být popraveni, tím pádem si mohli zachovat tvář. Nejdůležitějším bodem seppuku byla obnova či obrana cti, proto se neočekávalo od nikoho, kdo nebyl samurajem, že by něco takového spáchal a ani ho k tomu nebylo možné vyzvat.

V roce 1873 byla tato praktika v Japonsku zakázána, ale její odkaz je stále živý. Za určitý druh seppuku se dá považovat i kamikadze.

Sebevražedné útoky

Kamikaze bylo původně jméno pro tajfun, který ve 13. století dvakrát rozmetal mongolskou flotilu chystající se k útoku na Japonsko a zázračně je tak zachránil. Na konci druhé světové války byl použit k označení japonských sebevražedných letců, jejichž nasazení prosadil v říjnu 1944 japonský admirál Takidžiro Oniši. Tito piloti, přezdívaní kamikaze (původně to slovo označovalo celý projekt) se s letouny napěchovanými výbušninami vrhali střemhlav na spojenecké lodě. Měli být novým božským větrem, který spasí Japonsko, ale tento cíl nebyl v lidských silách. Kamikaze sice dosáhli určitých úspěchů, ale ty byly příliš draze vykoupeny. Každý úspěch (pokud se vůbec dostavil) znamenal ztrátu zkušeného pilota i letadla a takové plýtvání si Japonsko nemohlo dovolit.

Velice složitou otázkou je, zda byli kamikaze dobrovolníci. Většinou zřejmě ano, leč nebylo tomu tak u všech.

Asistovaný typ sebedestrukce

je pomoc (většinou poskytovaná lékařem) nevyléčitelně nemocným, trpícím atp. lidem, kteří si přejí zemřít. Bývá také označována jako euthanasie, což vede k určité terminologické nejednoznačnosti.