Mezi nejčastější vady nohou u dětí patří plochá noha. Proč k poklesu klenby nožní u někoho dojde a u jiného nikoli, se přesně neví. Je však známo, že určitou úlohu hraje dědičnost, že vada nemusí být na obou nohou, a ví se rovněž, že k prevenci patří chůze naboso po nerovném terénu.

___

___

Předpokládá se, že za vznikem příčně ploché nohy související s poklesem příčné nožní klenby bude nejspíš snížená pevnost vazů, která je člověku vrozená. Plochá noha se podle závažnosti dělí na několik stupňů, přičemž zhodnotit stupeň postižení není vždy snadné. Při diagnostice je třeba zvážit i věk dětského pacienta, říká úvodem as. MUDr. Martin Oštadal z Ortopedické kliniky 1. LF UK a Nemocnice Na Bulovce.
Nejčastěji na to, že dítě má plochou nohu, přijde pediatr při preventivní prohlídce. Ten je také tím, kdo malého pacienta odešle k dalšímu vyšetření. Jen v případě nápadně ploché nohy si problému všimnou sami rodiče. Při lehké formě plochých nohou si však rodiče nemusejí ničeho všimnout, malé děti si obvykle nestěžují na žádné potíže ani zvýšenou únavu nohou. Vizuálně je problém jasně patrný u těžkých forem, kdy už je bolestivost nohou namístě. Nápadná může být i asymetrie, to když postižení není na obou nohou stejné, doplňuje lékař.

Léčba ploché nohy, plochonoží

Metod, jak léčit plochou nohu, je víc, ne všechny ale přinášejí očekávaný efekt. U nejlehčích forem ploché nohy ani není terapie nutná, stačí jen nohu chránit před zatížením podpěrou nožní klenby vhodnou sportovní obuví s pevnou patou. K prevenci v těchto případech patří i optimální tělesná váha a nepřetěžování dítěte nošením těžkých břemen.
Součástí péče o nejlehčí a mírné formy plochých nohou je rovněž cvičení. Nejlepší prevencí a terapií zároveň je ponechat malé děti chodit naboso po členitém terénu. Dotekem o členité podloží se aktivují a posilují potřebné svaly držící nohu ve správném postavení, vysvětluje lékař. Z rehabilitačních cviků se doporučuje například zvedání kuliček nohama, chůze po vnější hraně chodidla a podobně.
Další metodou je používání ortopedických vložek. Aby tato léčba byla přínosná, je třeba, aby dítě vždy mělo vložku vyrobenou přesně na míru, přičemž by se měla z důvodu růstu a vývoje nohy každého půl roku měnit. Naprosto překonaná a neúčinná jsou doporučení, která vedla k tomu, že děti stále nosily nějaké ,speciální' boty, případně takzvané ortopedicky tvarované boty. Tato opatření nemohou zlepšit stav již pokleslé nožní klenby.

Operace ještě v době růstu

V těžkých případech je možné přistoupit k operaci. „Smyslem operace je změnit anatomické postavení kůstek nohou tak, aby vzniklo klenutí. Toho je možné docílit vložením štěpu, který se odebere z pánevní kosti, do kosti patní,“ popisuje lékař. Operaci je ale třeba dobře naplánovat a neodkládat ji. „Aby přinesla očekávaný efekt,je třeba, aby byla provedena v době růstu, nikoli poté, co noha přestane růst,“ doporučuje ortoped.
Rekonvalescence trvá zhruba tři měsíce a výsledky bývají velmi dobré. Ideální období pro tuto operační léčbu je mezi 10. a 12. rokem věku dítěte, kdy již dětská hyperelasticita dozrává k normálu, ale kosti si nadále zachovávají schopnost remodelace.

Jak se vyvíjí lidská noha

Nožní klenba, podélná i příčná, se u člověka začala vytvářet v okamžiku, kdy se lidský druh postavil „na zadní“, začal se pohybovat vzpřímeně a přestal dolní končetiny používat k uchopování předmětů. Díky této změně došlo k postupným anatomickým změnám v postavení kostí dolní končetiny a nohou, jejichž výsledkem je vznik podélné a příční klenby nožní.
Vznik nožní klenby souvisí s vývojem a posilováním svalů nohy. Děti se nerodí s vytvořenou nožní klenbou - taje sice založená, ale oblouk je vyplněn tukovým polštářem. Novorozenecká noha tak vypadá jako plochá. K náznaku klenby začne docházet až v době, kdy dítě začne lézt a začne se nohama odrážet od země, to znamená kolem osmého až desátého měsíce. Až ve věku kolem dvou let, když už dítě chodí a zatěžuje svaly nohy, se klenba stává plně zřetelnou. Do dvou let věkuje oblast na vnitřní straně nohy v oblasti podélné nožní klenby vyplněna tukovou tkání, a proto se opticky jeví jako plochá. V tomto období je proto zcela iracionální léčit dětskou plochou nohu. V šesti letech by však dítě mělo mít nožní klenbu jasně tvarovanou.

Pes equinovarus congenitus (PEC) - "koňská noha"

Plochá noha zdaleka není jedinou vrozenou ortopedickou vadou. Další poměrně častou je pes equinovarus congenitus (PEC), mnohdy mylně označovaná jako koňská noha. PEC se vyskytuje u jednoho dítěte z 350 až 750 živě narozených, může být jednostranná i oboustranná a častěji bývají postiženi chlapci. PEC je vrozená deformita nohy charakteristická přetočením a patologickým postavením nohy, vada je geneticky podmíněná a podezření na to, že dítě bude takto postižené, může vzniknout už v době nitroděložního vývoje, na základě ultrazvukového vyšetření. Léčba PEC by měla začít co nejdříve po narození, ideálně pátý až desátý den. Spočívá v manipulaci a sádrování nohou do správného postavení. K dosažení očekávaného výsledku se sádrové obvazy několikrát mění, nejčastěji pětkrát. Pokud to stav vyžaduje, je možné prodloužit Achillovu šlachu. Součástí terapie je i používání abdukční ortézy. Tato dlaha jsou vlastně dvě botičky připevněné na speciální nastavitelné konstrukci. Léčba ve většině případů přináší efekt, u části pacientů však může dojít k recidivě a v těchto případech často musí být provedena operace.

Méně obvyklé vady nohy

K dalším - méně častým - vrozeným vadám nohou patří nadbytečné prsty, nebo naopak menší počet prstíků, rozštěp nohy a zkrácení nártních kostí.