Odchlípení sítnice (amotio retinae) je závažné oční onemocnění, které může vzniknout v kterémkoliv věku, avšak nejčastěji postihuje lidi věku středního a vyššího. Větší pravděpodobnost jejího vzniku mají lidé krátkozrací, zejména s vyšším stupněm krátkozrakosti, a lidé, v jejichž přímém příbuzenstvu se toto onemocnění vyskytlo. K odchlípení sítnice může dojít také po úrazu oka způsobeném tupým úderem nebo po pronikajícím poranění, při kterém je porušena celistvost stěny oka.

___
___

Vzácněji je příčina vrozená a odchlípení se může vyskytnout u dětí.  Jestliže není léčba zahájena včas, jinými slovy co nejdříve, může odchlípení sítnice vést k nenávratnému zhoršení vidění, či jeho ztrátě. Již v předchozích kapitolách jsme se zmiňovali o nesmírné důležitosti sítnice pro vidění. Je tomu tak především pro obsah světločivných elementů citlivých na světlo a rovněž dalších nervových buněk, které přenášejí světlem vyvolané podráždění posléze zrakovým nervem do mozku. Sítnice má velice složitou stavbu, odpovídající důležitosti její funkce. Při odchlípení sítnice se oddálí vrstva tyčinek a čípků od pigmentové vrstvy
a cévnatky a nedostatek živin a kyslíku způsobí rychlou degeneraci až odumírání světločivných buněk. To se projeví poklesem až ztrátou citlivosti odchlípené sítnice na světlo.

Příčina ochlípení sítnice

Obrázek, fotografie, příznaky, projevy ochlípení sítnice

Jaké jsou příznaky odchlípení sítnice a jak vidí pacient s ochlípnutou sítnicí se dozvíte na www.priznaky-projevy.cz zde

Jak se zachovat při podezření na onemocnění?

Stanovení diagnózy

Základní pomůckou lékaře při zjišťování odchlípení sítnice je vyšetření očního pozadí oftalmoskopem. Tím lze určit rozsah a výšku odchlípení, vyhledat sítnicové díry a trhliny a podle vzhledu odchlípené sítnice stanovit i přibližnou délku trvání choroby. Oftalmoskopické vyšetření bývá doplněno ještě dalšími vyšetřeními očního pozadí s pomocí různých optických pomůcek na štěrbinové lampě, které umožní vidět i nejzazší oblasti sítnice.

Cílem velice podrobného vyšetření je najít všechny sítnicové díry a trhliny, které se musí při následné operaci blokovat. Běžně se provádí vyšetření zorného pole tzv. perimetrií, kterému se obvykle zjednodušeně říká perimetr. Jde o zjištění rozsahu zorného pole a jeho eventuálních defektů, tj. velikosti všech zmíněných stínů či clon vadících vidění. V případech, kdy na sítnici není dobře vidět, jako při zkalené rohovce, hustém šedém zákalu nebo silném prokrvácení sklivce, se využívá ultrazvukového vyšetření oka.

Léčba odchlípení sítnice

U sítnicových děr a trhlin zjištěných před rozvojem odchlípení sítnice lze s úspěchem zabránit někdy jeho vzniku ošetřením okolí defektů laserovou koagulací sítnice. Jde o ambulantní bezrizikový nekrvavý výkon, který však u větších trhlin v horní polovině sítnice mnohdy nebývá dostačující. V takových případech je vhodnější operační řešení. Jedinou možnou léčbou již odchlípené sítnice je operace. V naprosté většině se provádí v celkovém znecitlivění, výjimečně, pokud stav nemocného celkovou narkózu nedovoluje, ho lze operovat i v místním znecitlivění. Během operace se okolí trhlin g děr sítnice promrazí cr potom se tyto sítnicové defekty zablokují tzv. plombami, které se v jejich místě přišijí na bělimu.

Působením nízkých teplot se vyvolá v ohraničeném úseku sítnice tvorba jemných jizev, kterými sítnice přiroste k ostatním pod ní ležícím vrstvám. Plomby, vyrobené z měkké pórovité biologicky neškodné silikonové pryže, působí mírné vtlačování bělimy a cévnatky směrem do nitra oka, tj. blíž k odchlípené sítnici.
Tím usnadňují přihojení sítnice a snižují do budoucna sílu tahu případných sklivcových spojů se sítnicí. Rozsah a náročnost operace se liší výkon od výkonu a závisí především na rozsahu odchlípení, velikosti a počtu děr a trhlin sítnice a na délce trvání samotného odchlípení. Někdy je třeba tekutinu zpod sítnice vypustit. U komplikovanějších případů je třeba použít jiného operačního postupu, kterému se říká vitrektomie. Při ní se odstraňují sklivcové pruhy svrašťující sítnici a výrazně změněný sklivec se odsává pryč. Jestliže je samotná sítnice příliš svraštělá, je třeba ji přitlačit k cévnatce bud' vzduchem, plynem nebo silikonovým olejem injikovaným do sklivcového prostoru.

Prognóza

Moderní operační postupy dosáhnou znovu přiložení sítnice asi v 90 % případů, někdy je třeba nemocného operovat dvakrát, výjimečně vícekrát. Jestliže je sítnice po operaci přiložena, závisí úroveň vidění na několika faktorech, z nichž asi nejdůležitější je délka trvání choroby, neboť tu lze včasnou návštěvou lékaře, včasnou diagnózou a včasnou operací ovlivnit. Rekonvalescence vidění po operaci trvá někdy i půl roku, výjimečně déle. Asi u 40 % úspěšně operovaných pacientů jsou výsledky vidění velice dobré, u zbytku je vidění většinou alespoň uspokojivé pro
běžný život.

Existují bohužel řídké případy, kdy ani opakované a složité operační výkony nezabrání pokračování svraštujícího procesu v sítnici, která není schopna se znovu přiloží a oko nakonec oslepne.
Po stanovení diagnózy odchlípené sítnice je vždy dotyčnému doporučen fyzický klid, do operace leží v nemocnici, obvykle s obvazem kryjícím obě oči, a tento obvaz mívá ještě nějaký den i po operaci. U nekompolikovaných odchlípení může pacient vstát prakticky již od prvního dne po operaci. V komplikovanějších případech, kdy se do nitra oka aplikuje plyn apod., je třeba zachovávat několik dní pokud možno stabilizovanou polohu hlavy. Po ukončení pobytu v nemocnici si ještě několik týdnů pacient kape a maže léky, jež obvykle obsahují kortikoidy a prostředky na rozšíření zornice (mydriatika).