Elektroterapie patří k nejúčinnějším nefarmakologickým (přesně řečeno fyzikálním) léčebným metodám. Znali ji už staří Římané, kteří nem dnou přikládali na tělo elektrického úhoře. Většího rozvoje však dosáhla až v minulém století, kdy už nebylo k získání elektřiny nutné třít ebonit1 tyč liščím ocasem.

___

___

Její hlavní výhodou je přesné dávkování a cílené působení na nemocný orgán či tkáň, takže na rozdíl od léků prakticky nemá nežádoucí vedlejší účinky.

Vyvarovat by se jí však měly těhotné ženy a existují i jiné kontraindikace, proto o ní vždy musí rozhodovat lékař. Je velmi účinná při bolesti (kloubů, zad, hlavy), zánětech, otocích, nemocech pohybového aparátů a svalů, zlepšuje tkáňový metabolizmus aj. součástí lázeňské a rehabilitační.

Nejčastější metody elektroterapie, eleltroléčby:

• TENS (transkutánní nervová stimulace) - používá se proti bolesti všeho druhu - stimuluje nervový systém produkci látek podobných opiátům.
• DD (diadynamické) proudy - zlepšují ní, uvolňují svalstvo, mírní bolest platní se po úrazech, při artróze, zánětech žil, natažení svalů , ischemické robě dolních končetin apod.).
• Träbertovy proudy - po úrazech, bolestech páteře, zánětlivých atických a degenerativních nemocech kloubů aj.
• Dále se používá: galvanizace, iontoforéza, diatermie, interferenční proudy, impulzoterapie aj.