Náhodné stránky webu
- (03.01.2008) Posudek pro potvrzení zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel vzor zdarma
- (31.12.2017) Jak se projevuje strach z ohně, pyrofobie - příznaky, projevy, symptomy, léčba, příčina
- (12.01.2020) Intervenční radiologie - kmen, kmenová příprava, test - podmínky 2020
- (07.11.2013) Prázdniny 2013, 2014 - jarní, letní, podzimní, zimní, vánoční, velikonoční prázdniny
- (27.12.2018) Jak se projevuje Moynahanův syndrom – příznaky, projevy, symptomy, příčina, léčba, fotografie, obrázek
Sponzorované odkazy:
Slovník - hledej:
Předpověď počasí



Další dny...
Počet stránek v systému
Deprese ve stáří a u starých lidí - léčba, příčina, faktory |
![]() |
Neděle, 11. březen 2012 | Vložil: MUDr. Zbyněk Mlčoch | Zobrazeno: 14300x |
![]() ___ Ve stáří dochází k mnoha fyziologickým, psychologickým a sociálním změnám, se kterými je potřeba se vyrovnat. Je důležité, aby se ani v okročilejším věku neztratil prospektivní, do budoucnosti zaměřený pohled na život, aby i stárnoucí člověk mohl žít pro něco smysluplného. Rizikové faktory, příčina deprese ve stáříMezi rizikové faktory pro rozvoj deprese ve stáří patří: věk nad 60 let, pozitivní psychiatrická anamnéza, přítomnost tělesného onemocnění nebo jeho chronicita, abúzus alkoholu a návykových léků, bolest, imobilita, poruchy osobnosti, neuroendokrinní změny, organické změny CNS či postupné zhoršování senzorických funkcí. Ve stáří dochází nejen k vzestupu rizikových faktorů, ale deprese obecně také trvá déle než v mladším věku. Formy a diagnostika depreseVestáří se deprese projevuje především v rámci následujících jednotek: Bipolární afektivní porucha,kdy dochází ke střídání depresivních a manických fází a která většinou přechází ze středního věku. Depresivní fáze,kdy se deprese vyskytla v životě poprvé, popř. opakovaně, ale s dlouhým časovým odstupem. Dysthymní poruchavyskytující se u osobností disponovaných k subdepresivním poruchám nálady, u nichž se ale nikdy nerozvine klinická deprese naplňující diagnostická kritéria. Organická afektivní poruchaobjevující se v rámci organického postižení CNS (při cerebrovaskulárních a kardiovaskulárních chorobách, atroficko-degenerativních změnách, metabolických onemocněních, při abúzu alkoholu či návykových medikamentů apod.). Reaktivní deprese vzniklá na základě exogenních stresorů. Deprese při somatických onemocněních,jako např. CMP (cévní mozkové příhodě), infarkt myokardu, diabetes mellitus, onkologická onemocnění, endokrinologická a neurodegenerativní onemocnění a mnohá další. Kritéria depresivní fáze podle MKN:
Deprese versus demenceZákladním gerontopsychiatrickým diferenciálnědiagnostickým problémem bývá rozlišení deprese a demence, kdy se u depresivních pacientů ve stáří objevuje kognitivní deficit, tento klinický obraz potom označujeme jako depresivní pseudodemence nebo může jít o komorbiditu těchto dvou onemocnění. Sebevraždy u depresivních pacientů ve vyšším věkuSuicidalita u seniorů bývá 2krát častější než v populaci středního věku, u mužů dokonce 5krát častější, se stoupajícím věkem se riziko dále zvyšuje. Na sebevražedném jednání se podílejí jednak biologické změny spojené s depresí či demencí, jednak zde hrají roli i přidružená tělesná onemocnění, např. u kardiovaskulárního selháváníči chronické obstrukční plicní choroby jsou přítomny masivní prožitky úzkosti, které někdy vedou až k suicidiu (je třeba zohledňovat přítomnost deprese, např. u pacientů s malignitou je výskyt deprese 45 %, u nemocných po CMP 50 %, po infarktu myokardu se rozvinou depresivní příznaky do několika dnů u 45 % atd.), dále k suicidiu také mohou vést pocity osamělosti, bilancování, sociální izolace, ztráta životní perspektivy, abúzus alkoholu, analgetik, benzodiazepinů, hypochondrie, insomnie a suicidální pokusy v minulosti. Léčba deprese ve stáříV úvahách o terapii deprese musíme zohlednit vlastnosti antidepresiva, další užívané léky, interakce antidepresiv s ostatními léky a nemocemi, věk nemocného. Rozpoznanou depresi je ale potřeba léčit, protože zvyšuje mortalitu pacientů. Depresi může často dobře léčit i edukovaný praktický lékař, který má většinou s pacientem vybudovaný dlouhodobý vztah. Farmakoterapie, lékyPreferovaná by měla být především antidepresiva (AD) III. generace (SSRI)a IV.generace, která jsou bezpečná i pro starší pacienty, mají méně lékových interakcí a jsou bezpečnější i v případě předávkování. Za antidepresiva 1. volby jsou považovány především SSRI (inhibitory zpětného vychytávání serotoninu). Mezi ně patří sertralin, citalopram, escitalopram, fluvoxamin a paroxetin u úzkostných depresí, není zde většinou nutná titrace dávky, dávkování je jednoduché, nevýhodou je pomalejší nástup účinku. Z antidepresiv IV. generace, která ovlivňují i noradrenergní přenos, používáme u gerontopacientů zejména mirtazapin, venlafaxin a tianeptin. Při používání antidepresiv I. a II. generace, jako je dosulepin, clomipramin, dibenzepin, mianserin a trazodon, je nutné pravidelné sledování funkcí kardiovaskulárního systému. Inhibitory monoaminooxidázy není možné kombinovat s ostatními typy antidepresiv, je u nich vyššívýskyt nežádoucích účinků a jejich ordinace patří do rukou psychiatra. Obecněje nutno vyčkat terapeutické odpovědi až 6 týdnů. První ataku léčíme minimálně 6-8 týdnů v akutní fázi, dalších 4-9 měsíců v léčbě pokračovací, profylaktická léčba by měla trvat alespoň 3-5 let, u rekurentních a organicky podmíněných depresí by měla být léčba dlouhodobá, v některých případech trvalá. Z dalších psychofarmak je možné indikovat anxiolytika u depresí provázených úzkostí, před nástupem účinku antidepresivní terapie, preferujeme látky s krátkým biologickým poločasem jako oxazepam, bromazepam či nebenzodiazepinovépreparáty jako buspiron a hydroxyzin. U benzodiazepinů je třeba vzít v úvahu negativní efekt na kognitivní funkce a riziko vzniku závislosti. Z antipsychotik indikovaných u těžkých depresí nebo depresí provázených psychotickými příznaky (bludy,halucinace) dáváme přednost především antipsychotikům II. generace, jako je olanzapin, quetiapin, risperidon, sulpirid či amisulpirid, při poruchách spánku Další biologické metody léčby.Zpravidla u hospitalizovaných pacientů s těžkou, farmakorezistentní depresí můžeme také využít elektrokonvulzivní terapii, dále se používáfototerapie a novou metodou, která zatím u starších pacientů není příliš prověřená, ale je bezpečná, je repetitivní transkraniální magnetická stimulace. Nefarmakologické postupyNejčastějimůžemeustarších pacientů využít podpůrnou psychoterapii, a to vindividuální i skupinové formě, která nemocnému pomáhá při hledání nové životní role a nalezení smysluplných aktivit a vztahů. Mezidalší možnosti patří arteterapie, muzikoterapie a pracovní terapie, určití pacienti také uvítají možnost pastorační terapie. Jako prevence vznikudepreseve stáří vněkterých případech slouží dostatečný kontakt s lidmi, možnost nových podnětů, kulturní program, navštěvování různých komunitních center pro seniory, jako jsou klubypro seniory nebo denní stacionáře. Kazuistika pacientky s depresíŽena ve věku 69 let, vdaná, 2 děti, 4 vnoučata, základní vzdělání, před regulérním nástupem do starobního důchodu pracovala v kanceláři, bez psychiatrické heredity, ze somatických onemocnění se léčí s hypertenzí, na medikaci stav dlouhodobě kompenzován. Pacientka hospitalizována na gerontopsychiatrii na doporučení ambulantního psychiatra, u kterého posledních 6 měsíců léčena pro depresi, subjektivně se cítí unavená, některé dny by nejraději proležela, připadá jí, žeje ostatním na obtíž, má stále smutnou náladu, obtížně se soustředí, nezvládá ani jednoduché domácí práce. Manžel pacientky domluvil návštěvu psychiatra asi 9 měsíců po začátku potíží. V ambulanci nasazeno antidepresivum typu SSRI, pro poruchy usínání ordinováno ještě hypnotikum. Přes dobrou adherenci k léčbě potíže pacientky neustupují, dávkaADpostupně vytitrována na maximální. I přesto se pacientka téměř pokusila o intoxikaci medikamenty, kdyby včas nezasáhl manžel. Zdroj: MUDr. Kateřina Duchoňová, psychiatrie Kosmonosy |