Anatomie plic

Dýchací systém tvoří tři hlavní součásti.

• Čerpací mechanismus, nebo-li svaly a elastická vlákna, která pomáhají nasávat a opět vypuzovat vzduch do plic a z plic.
• Spojovací dýchací cesty, jimiž je vzduch transportován.
• Plicní sklípky (alveoly), které zajišťují absorpci kyslíku z vdechovaného vzduchu do krve.

Plíce (řecky pneumon, latinsky pulmones) jsou párový orgán, kuželovitě tvarovaný, šedorůžově zbarvený s houbovitou strukturou. Při dýchání v nich probíhá výměna plynů mezi vzduchem a krví.

Obě plíce jsou dále rozdělené na plicní laloky (lobi pulmonis). Pravá plíce (pravé křídlo) je větší, rozdělena do tří laloků – horní, střední a dolní lalok. Levá plíce (levé plicní křídlo) má laloky dva – horní a dolní.

Plíce jsou uloženy ve dvou pleurálních dutinách – pravé a levé. Obě dutiny vystýlá pohrudnice (pleura parietalis) – nástěnná pleura, která přechází jako poplicnice (pleura visceralis – pulmonalis) na povrch plíce, který úplně pokrývá.

Průdušky (bronchy) vstupující do plic se v plicích postupně větví až na nejmenší průdušinky (bronchioly), na jejichž konečné větévky pak navazují plicní sklípky (alveoli pulmonis) – drobné tenkostěnné výdutě.

Právě v plicních sklípcích dochází teprve k vlastní výměně plynů mezi vzduchem a krví v sítích krevních kapilár obetkávajících alveoly. V obou plicích je celkem 300 – 400 milionů alveolů, jejichž celková plocha činí při vdechu 55 – 80 m2. Stěna alveolů je vystlána souvislou vrstvou buněk označovanými jako pneumocyty.

Cévní zásobení

Po vstupu do laloku se plicní tepénka (arteriola) dělí podél bronchiálního větvení. Její užší větve přechází do kapilární sítě podél alveolární stěny.
Bronchiální tepny vycházejí z aorty nebo interkostálních arterií a zásobují plicní tkáň, nedosáhnou však až do laloků. Přivádí okysličenou krev a zásobují bronchiální stěnu, uzliny a intralobulární pojivovou tkáň.
Bronchiální žíly nejsou do úrovně velkých bronchů dobře ohraničeny a ústí do duté žíly.

Mezi bronchiálním a plicním oběhem existují anastomózy (přemostění), což znamená, že 25% krve z bronchiálních arterií se vrací do pravé síně cestou bronchiálních žil, 75% této krve jde plicními žílami do levé síně.

Vlastnosti plicní tkáně

Barva plic – nejprve růžová (u novorozence a v raném dětství), pak plíce přijímají šedavý nádech. Tato postupná změna je způsobena vdechovaným prachech a částečkami sazí, jež se dostaly do dýchacího systému.
Konzistence plicní tkáně je houbovitá. Plíce jsou jemné a pružné na pohmat.
Hmotnost plic je proměnlivá a závisí na náplni vzduchem, na stupni prokrvení a na množství tekutiny v intersticiálním vazivu plic. Průměrná hmotnost obou plic činí kolem 780 g u muže a 640 g u ženy.

Dýchací svaly: soubor kosterních svalů, které působí při vdechu (svaly zdvíhající žebra, bránice) a výdechu (hlavní a pomocné svaly).