I přes letité a stále se prohlubující problémy v systému zdravotnictví a sociální péče dospěl stav do bodu VARU. Varovaly jsme my sestry, varoval odborový svaz zdravotnictví a sociální péče, varovala lékařská komora a varovaly i další profesní organizace.

___

___

„Vaří“ se to kolem sester, kolem lékařů, ale i kolem ostatního zdravotnického personálu.

Možná by se dalo říct, že „konečně“ se systém hroutí a konečně s tím někdo něco udělá. Důvody, proč se tak děje, jsme tu psali a četli tisíckrát. Dohadujeme se mezi sebou, kdo má větší pravdu a čí řešení systém zaručeně zachrání. Já, byť od přírody realista s příměsí trochou optimisty, začínám v tomto případě být těžký pesimista a skeptik.

Tomuto systému totiž podle mého už není pomoci. Ten čas, kdy se dalo mnohé změnit, jsme dávno propásli. Zdravotníci ztratili trpělivost. Jsou stejně pesimističtí a skeptičtí jako já. Prostě rezignovali. Mnozí o odchodu uvažují a mnozí právě odcházejí. Ti, kteří obor dlouze a draze vystudovali, k lůžkům vůbec nejdou. Ti, kteří ze systému odešli, se do něj již nikdy nevrátí, a ti, kteří v něm ještě pracují, jsou ohroženi na svém zdraví syndromem vyhoření a dalšími psychickými problémy, o těch fyzických ani nemluvím. Jsou to ale ti, jimž ještě i za těchto podmínek záleží na tom, aby nebyla ohrožena kvalita péče o pacienta.

A co za to sklízí? Dostávám se k otázce: Proč také možná chybí sestry?

Myslím, že stále diskutovaným důvodem, který se prostě nedá popřít, je finanční ohodnocení. Díky OSZSP, který se snaží pravidelným vyjednáváním o platech, nám některým byla aktuálně během dvou let opakovaně navýšena tabulková částka platu. Tam, kde mají mzdy, jsou na tom o poznání hůře. Nejenže jsou mnohde o tisíce korun hůře placeni za tutéž práci, ale je jen na vůli zaměstnavatele a síle odborů, jestli jim nějaké ty „drobné“ k výplatě také přihodí.

Nejen podle mého názoru pomůže opravdu skokové navýšení platů a mezd. Jenže k tomu nemá nikdo odvahu. Nějak vlivným lidem nedochází, že bez zdravotníků se tu naši pacienti, naše nemocnice a ostatní zařízení opravdu neobejdou. A kdo si myslí, že si je přiveze z východní Evropy, je opravdu velký naiva.

Druhý, velice diskutovaný problém jak u sester, tak lékařů je vzdělávání. Není pochyb o tom, že tady se pokazilo, co se dalo, a pochybuji, že se to podaří nějak zásadně vyřešit. Nicméně novela zákona č. 96/2004 Sb. je právě v připomínkovém řízení a chystá se do dalšího legislativního procesu. Já věřím a doufám, tedy spíše doufám, že si všichni, kdo na novele aktuálně pracují, uvědomují, jak je situace vážná a že je nutné udělat takovou změnu, která zásadně ovlivní jak rozhodování budoucích zdravotníků, tak ta stávající.

Velice špatná personální vyhláška. Další problém. Nicméně i kdyby byla sebelepší a v systému nebudou sestry, je její novelizace prakticky zbytečná. A teď si trochu „naplivu“ do vlastních řad. Nicméně mi píšou sestry a další zdravotníci o šikaně na pracovištích. O tom, jak jsou zneužíváni na práci, která jim nepřísluší (úklid sutě po zednických pracích, po výměně oken, po malířích, mytí oken a další a další „vysoce odborné“ práce, ke kterým tu nutíme sestry studovat vysokou školu). O tom, jak sestry z ARO, které se starají o pacienty v kritickém stavu, vybíhají od lůžek ke KPR, zároveň odváží zemřelé na patologii. O tom, jak sestry opouští svá pracoviště a běhají se vzorky do laboratoře, o tom, že se denně i přes tyhle problémy sestrám vyhrožuje, zastrašují se, šmírují svými managementy, o tom, že i některé velké FN nevybavují svůj personál ochrannými prostředky, obuví, rukavicemi, jak mají na týden jednu uniformu. O tom, že se neustále porušuje zákoník práce ve smyslu neproplácení přesčasů, odvolávání ze směn ze dne na den, také o tom, jak se manipuluje s dovolenou, která se zpětně dopisuje do pracovních výkazů, které mnohde sestry ani nevidí, jak se manipuluje se samotnými pracovními výkazy. Poté, co tyto zprávy dostávám, jsem opravdu skeptik v tom, zda nám je vůbec možno pomoci.

Protože v takových podmínkách se prostě pracovat a poskytovat dobrá péče nedá! Mnohdy, zdůrazňuji, že ne vždy, si ale za to, jak se k nám vedení chová, můžeme sami. Ano, je to tak. Stále se tu oháníme jakousi profesionální hrdostí, ale pak klidně vezmeme kýbl a hadr a jedem.
Takhle bych mohla pokračovat dál. I v tomto svrabu a personální krizi se najdou kolegové, a je jedno, jestli z řad vedení anebo přímo spolupracovníci, kteří s chutí ostatním znepříjemňují život. Je celkem jedno, jaký způsob k tomu zvolí. Moje rada tedy zní: Máte pochybnosti o tom, že v minimálním personálním obsazení směny zvládnete kvalitně a bezpečně péči o pacienta? Napište to vedení! Nemáte dostatek pomůcek ke své práci? Napište to vedení!

Šikanuje vás někdo na pracovišti? Pakliže nemáte nikoho, kdo vás podpoří, odejděte! Pakliže máte kolegy, kteří vám jsou ochotni pomoci, řešte to! Naučte se říkat v tu správnou chvíli NE! Každý jsme svého štěstí strůjce. Nepište nám své stížnosti na Facebook na naše stránky Sekce nelékařů při OSZ, ale hlavně pište svým nadřízeným. Anebo pište i na FB, ale když už vám poradíme, je opravdu potřeba problém aktivně řešit. Čím horší budeme mít podmínky k práci, tím nás zůstane na pracovištích méně, i kdyby nás zlatem platili. Všem kolegům přeji pevné nervy a hodně štěstí.

Dana Krásová, všeobecná sestra