V současné době finalizují práce  na jednom z nejdůležitějších  zákonů, který ovlivňuje naši  práci, na zásadní novele zákona  č. 95/2004 Sb. Tento zákon se nás  netýká jenom v době, kdy jsme v přípravě  na atestaci, ale i během celé naší kariéry.   Určuje rámec našich kompetencí v oboru,   zdravotní způsobilost lékaře vykonávat  povolání, dobu, po kterou můžeme přerušit  výkon povolání lékaře.

___

___

Samozřejmě,   že vše toto neupravuje citovaný zákon  sám. Vymezuje nicméně základní principy,   které musí respektovat na něj navazující  další podzákonné normy – vyhlášky  či vládní nařízení.

Koncem března 2015 jsem dostal k připomínkování  další verzi tohoto zákona, a podle  mého názoru změny v něm obsažené zatím  negarantují výrazné zlepšení a kultivaci  systému postgraduálního vzdělávání. Při  projednávání novely tohoto zákona budeme  za lékařskou komoru a tím, doufám, že i za  většinu lékařů, prosazovat zejména následující  změny.

Financování postgraduálního  vzdělávání

Dosavadní systém financování postgraduálního  vzdělávání je nevyhovující. Podle  našeho názoru by byl ideální systém stipendií  pro lékaře v předatestační přípravě. Snad by  se tímto změnil i přístup dosavadních zaměstnavatelů  k mladým lékařům. V současné době  jsou tito lékaři-zaměstnanci považováni za  levnou pracovní sílu, ale není zde tendence  jim něco nabídnout – odjezd na stáž je brán  jako finanční ztráta nemocnice. To, že by byl  pro mladého lékaře vyčleněn školitel, který  by se mu skutečně věnoval, je stejně vzácné,   jako vidět v Krkonoších bílého slona.   Pokud již nakonec zůstane u dosavadního  systému rozdělování peněz, požadujeme stanovit  jasná kritéria, která budou rozhodující
při výběru oborů, ve kterých jsou vypsána  rezidenční místa.

Akreditace 

Prosazujeme automatickou akreditaci  lůžkových a v určitých oborech i ambulantních  zařízení pro základní vzdělávání při  splnění jasně stanovených základních podmínek.   Současně chceme, aby zdravotnickým  zařízením, která nebudou plnit své povinnosti  vůči školencům, byla odebrána akreditace  pro vzdělávání na 3 roky. Předpokládáme,   že toto pravidlo povede k přirozené selekci  akreditovaných pracovišť, stejně jako to, že  se nevyplatí akreditovat ta pracoviště, která  budou muset pro omezené spektrum svých  výkonů vysílat mladé lékaře na jiná pracoviště.   A jelikož se setkáváme s tím, že lékařům  často není umožňováno absolvovat povinnou  část praxe na jiném pracovišti, nebo je jim
vnuceno tuto praxi vykonávat v době dovolené,   navrhujeme doplnit do zákona povinnost  školicího pracoviště zajistit absolvování praxe  v plném požadovaném rozsahu.  

Školitel

Významnou úlohu v systému vzdělávání  by měl sehrát školitel. Proto požadujeme  posílit jeho úlohu a zodpovědnost za to, že  školený lékař bude mít jasný program svého  vzdělávání a že se bude mít na koho obrátit.   Samozřejmě, že když budeme toto po lékaři-školiteli chtít, bude muset být za svoji práci  patřičně odměněn.

Specializovaná způsobilost

V postgraduálním vzdělávání prosazujeme  zásadu, že současná specializovaná způsobilost  je ekvivalentem někdejší atestace  prvního stupně, která opravňuje lékaře k samostatnému  výkonu lékařské praxe v daném  oboru. Ostatně takto je definice specializované  způsobilosti požadována i evropskými normami.   Ekvivalentem bývalé atestace druhého  stupně by měla být primářská licence udělována  komorou. Ta by opravňovala lékaře  k výkonu vedoucí funkce. Aby lékař dosáhl  tohoto stupně, musel by samozřejmě prokázat  hlubší znalosti v oboru a i širší rozsah praxe.

Doposud navrhované rozšíření kompetencí lékaře po kmeni nezpochybňujeme, ale nikdy  nemůže být tak široké, že by mladý lékař mohl  sloužit a pracovat bez dohledu, aniž by to bylo  v rozporu s legislativou EU. Tedy námi navrhované  zkrácení doby vzdělávání na minimum,   požadované evropskou normou, není snížením  úrovně vzdělávání, jak se nám někteří  snaží podsunout, ale spíše sjednocením reality  s legislativou. Nebo snad dnes lékaři ještě  před dosažením specializované způsobilosti  neslouží samostatně, bez dohledu? Dosavadní  systém mi připadá, jako bychom chtěli vydat  řidičský průkaz až po absolvování několika  desítek tisíc kilometrů, ale současně jsme se  smířili s tím, že po ujetí dvaceti kilometrů se  bez řidičského průkazu vlastně může jezdit.

Funkční specializace

Vznik funkčních specializací, navržený  novelou zákona, považujeme v navržené formě  za nebezpečný. Hrozí lavina požadavků na  vznik funkčních specializací pro nejrůznější  činnosti, takže by po čase mohla nastat paradoxní  situace, že specializovaná způsobilost  nebude opravňovat téměř k ničemu, protože  většina činností v daném oboru bude ještě  zařazena do funkčních specializací. Přitom  velmi dobře funguje systém funkčních licencí  ČLK, který je již propracován během více než  15 let své existence.

Nástavbové obory

U nástavbových oborů požadujeme při  jejich vzniku jednoznačné definování kompetencí,   které jejich absolvováním lékař nabývá  a které nemá v rámci základní specializace.   Jedině tak předejdeme opakování extenze  počtu nástavbových oborů.

Základní obory

Redukce počtu základních specializačních  oborů je nevyhnutelná a počítá s ní i návrh  ministerstva.

Pokládám však za neuvážené zařazení  oboru urgentní medicína mezi základní obory.   Do takto koncipovaného oboru by se nikdo  nehlásil, a tak by tato změna vedla k postupné  likvidaci lékařské záchranné služby.

Struktura praktické části  specializační přípravy 

Specializační příprava by měla probíhat  v co největší míře na pracovištích nižšího  typu, optimálně v rozsahu cca 80 % přípravy.   Na pracovištích vyššího typu by měl školenec  absolvovat pouze cca 15 % své přípravy.   Zbylých 5 % doby by zahrnulo teoretickou  přípravu. Tento model specializační přípravy  odpovídá současnému stavu a rozmístění jednotlivých  akreditovaných pracovišť a jejich  kapacitním možnostem.

Přechodná ustanovení

V současném návrhu ministerstva chybí  přechodná ustanovení ohledně lékařů majících  specializovanou způsobilost, která bude  jako základní zrušena. Jakou budou mít tito  lékaři odbornost, lépe řečeno, co budou moci  po navrhované novele vykonávat v rámci dosažené  zrušené specializované způsobilosti?   V současnosti jsme prakticky v neustálém  kontaktu se zástupci ministerstva i s ministrem  zdravotnictví, který se snaží požadavkům  a argumentům komory naslouchat. Konkrétní  problematika je vždy diskutována na širší  úrovni v rámci pracovní komise, kterou tvoří  i zástupci lékařských fakult a zástupci ČLS-JEP. Nezřídka se ocitám sám proti zbytku  pracovní komise, když se snažím hájit zájmy,
které považuje komora pro lékaře za správné  a jež povedou k nápravě nešťastně rozvráceného  specializačního vzdělávání lékařů v ČR.
I v této době vítám jakékoli vaše připomínky,   náměty či doporučení, která můžete zasílat  na e-mail Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript .

Zdroj: Česká lékařská komora, Zdeněk Mrozek

Proč je nutná změna zákona o specializačním vzdělávání lékařů

V České republice a dříve v Československu byla vždy díky dlouhým tradicím vysoká úroveň pregraduálního i postgraduálního vzdělávání, potažmo
specializačního vzdělávání, v lékařských a příbuzných oborech. Svědčí pro to mimo jiné i tradiční úspěšnost českých lékařů i ostatních zdravotnických profesionálů v zahraničí, která byla zvláště patrná v několika emigračních vlnách ve 20. století, a to především po letech
1948 a 1968. I současný nezanedbatelný odchod lékařů do zemí Evropské unie i dalších zemí potvrzuje, že tato tradice nebyla přerušena.

V roce 1971 byla vydána vyhláška ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 72/1971 Sb. , o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví, kterou se do specializačního vzdělávání lékařů zavedl systém dvou atestací. Tento model fungoval až do nabytí účinnosti zákona č. 95/2004 Sb. , který měl mimo jiné za cíl přiblížit specializační vzdělávání v České republice právu Evropské unie.  
Dvouatestační systém byl nahrazen systémem jediné atestace, která následuje po absolvování příslušného základního kmene a vlastního pecializovaného výcviku v základním oboru specializačního vzdělávání.  
Od 1. 7. 2009 je vlastní realizace předatestační přípravy upravena několika prováděcími předpisy, především vyhláškou č. 185/2009  Sb. , o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a oborech certifikovaných kurzů, ve znění pozdějších  předpisů (dále jen „vyhláška č. 185/2009 Sb. “). S ohledem na ochranu nabytých práv však  stále probíhají i atestace podle předchozích  právních předpisů. Stávající právní úprava  rovněž zpřísnila možnost vzdělávání na příslušných  odborných pracovištích (tzv. akreditovaných  pracovištích) a v praxi tak musí  mladí lékaři často trávit neúměrně dlouhý  čas na pracovištích „vyššího typu“, například  ve fakultních nemocnicích, což zatěžuje jak
jejich zaměstnavatele, tak i mladé odborníky  samotné, a to po stránce profesní i osobní.

Ačkoli se na první pohled systém jediné atestace zdá být přehledný a jednodušší, lze s desetiletým odstupem konstatovat, že odborníci napříč lékařskými obory považují předchozí dvouatestační systém za kvalitnější a robustnější. Navíc upozorňují také na komplikované akreditační řízení, v jehož důsledku je pro odborné pracoviště obtížné získat akreditaci opravňující k uskutečňování vzdělávání. Právě toto je spolu s právní nejistotou způsobenou častými změnami prováděcích právních předpisů upravujících systém specializačního vzdělávání, včetně změn oborů

specializačního vzdělávání, jednou z hlavních příčin odchodu mladých lékařů do zahraničí. Jak již bylo uvedeno výše, dvouatestační systém byl zákonem č. 95/2004 Sb. nahrazen systémem jediné atestace se zkouškou po absolvování příslušného základního kmene.  
Tato zkouška a podmínky jejího provádění a úspěšného složení nejsou žádným právním předpisem zcela jasně definovány. V praxi zkouška po absolvování základního kmene probíhá většinou formou písemného textu. Skutečnost zrušení dvouatestačního systému vedla mimo jiné i ke stavu, kdy ani zákon č. 95/2004 Sb. , ani prováděcí předpisy jasně nedefinují rozsah činností, k jejichž provedení je oprávněn lékař bez specializované  způsobilosti. Tento fakt dále vede k znejistění situace mladých lékařů a je dalším důvodem jejich odchodu do zahraničí.  
V souvislosti s aplikací zákona v praxi a po konzultacích s odbornou zdravotnickou veřejností byly identifikovány zejména tyto další nedostatky stávajícího znění zákona č. 95/2004 Sb. :

Nedostatečné vymezení některých pojmů, které ve svém důsledku vede k nejednotnému výkladu jednotlivých zákonných ustanovení.  
V praxi je nejzávažnějším  problémem nedostatečné zákonné vymezení  pojmu odborného dohledu.

Systém specializačního vzdělávání  neodpovídá aktuálním potřebám ve  zdravotnictví. Z praxe vyplývá například  jednoznačný požadavek ukotvení základních kmenů, které jsou součástí základních  oborů lékařů podle vyhlášky č. 185/2009 Sb. ,   o oborech specializačního vzdělávání lékařů,   zubních lékařů a farmaceutů a oborech certifikovaných  kurzů, přímo do zákona. Tento  krok povede ke stabilizaci specializačního  vzdělávání lékařů, jelikož provádění změn  bude navázáno na změnu zákona.  

Systém akreditačního řízení. Stávající  pojetí akreditačního řízení je příliš složité  a administrativně náročné. Návrh zákona,   kterým se mění zákon č. 95/2004 Sb. , akreditační  řízení zjednoduší a zefektivní. Předpokládá  se například zavedení možnosti udělení  akreditace na vzdělávání v základním kmeni,   o kterém by rozhodovalo přímo ministerstvo,   a to podle parametrů stanovených prováděcím  předpisem. Posouzení akreditační komisí  by tak v tomto případě bylo omezeno pouze  na případy odůvodněných pochybností o tom,   zda jsou naplněny podmínky prováděcího  předpisu. Mimo základní kmen bude moci  být akreditace nově udělena také pouze pro  vlastní specializovaný výcvik. Stávající znění  zákona č. 95/2004 Sb. umožňuje udělit  akreditaci pouze na celý obor specializačního  vzdělávání (tedy na základní kmen i vlastní  specializovaný výcvik). Žadatelé o akreditaci,   kteří nesplňují podmínky obou částí,   jsou tak nyní ze získání akreditace vyloučeni.

Návrh novely zákona č. 95/2004 Sb. jim  nově umožní získat akreditaci pouze na část  specializačního vzdělávání. Tímto krokem  tak dojde k rozšíření spektra subjektů, které  budou oprávněné na základě ministerstvem  udělené akreditace poskytovat specializační  vzdělávání lékařů a farmaceutů.  

Racionalizace počtu základních oborů  specializačního vzdělávání lékařů, jejich  ukotvení přímo v zákoně č. 95/2004 Sb.   a zkrácení minimálních délek specializačního  vzdělávání lékařů v základních oborech.   Časté změny v oblasti specializačního  vzdělávání lékařů dále vedly ke skutečnosti,   že po sečtení základních a nástavbových oborů  docházíme k závěru, že v současném systému  specializačního vzdělávání a vzdělávání  v nástavbových oborech lékařů máme celkem  96 různých odborností, což je jistě jeden z nejvyšších  počtů na světě. Je proto nutné tento  počet racionalizovat, zvláště s přihlédnutím  k demografickým předpovědím, kdy v příštích  desetiletích v EU hrozí nedostatek lékařů  prakticky ve všech oborech.  

Právě racionalizace počtu oborů a jejich  větší horizontální prostupnost jsou velmi  citlivým tématem a jeví se jako jeden z nejstěžejnějších  problémů stávajícího znění zákona  č. 95/2004 Sb. a jeho prováděcích právních  předpisů. V některých případech je navrhováno  sloučení jednotlivých oborů,   v jiných je doporučeno odstranění bariér  mezi příbuznými obory. Mezi prvními příklady  lze uvést navrhované sloučení oborů  radiologie a zobrazovací metody s oborem  nukleární medicína. Důvodem pro  toto sloučení je výrazný rozvoj tzv. hybridních  zobrazovacích technik (zvláště PET-CT  a PET-MR), který nastává v posledních letech.  

Dalším důvodem je minimální počet atestantů  z oboru nukleární medicína v posledních  letech. Jiným příkladem je navrhované  sloučení pediatrických oborů – dětské  lékařství a praktické lékařství pro děti  a dorost – do jediného oboru. Příkladem  větší horizontální prostupnosti jednotlivých  oborů je odstranění bariér ve vzdělávání  mezi oborem interní lékařství a všeobecné  praktické lékařství.  

Dále na základě podnětů z praxe vyplynula  potřeba zkrácení stávajících minimálních   délek specializačního vzdělávání lékařů  v základních oborech. Stávající systém minimálních  délek je dle řady názorů z odborné  praxe nevyhovující. Je třeba zdůraznit, že  tato témata, spolu s navrhovaným zkrácením  minimální doby vzdělávání v některých oborech,   jsou témata velmi citlivá, která přinesou  v připomínkových řízeních jistě mnoho  podnětů, ke kterým bude nutno přistupovat  s veškerou vážností.  

Nová úprava by rovněž měla navázat na  předcházející znění zákona č. 95/2004 Sb.   a znovu ukotvit výčet základních oborů specializačního  vzdělávání přímo v zákoně jako  jednu z jeho příloh. Tato změna by rovněž  měla přinést větší stabilitu systému specializačního
vzdělávání, neboť lze předpokládat,   že by tak nedocházelo k příliš častým změnám  v počtu a struktuře oborů specializačního  vzdělávání a i případné změny by byly podrobeny  široké diskusi v rámci legislativního  procesu.

Zdroj: důvodová zpráva předložená Ministerstvem zdravotnictví ČR