Náhodné stránky webu
- (31.12.2017) Jak se projevuje ztučnění jater těhotných žen - příznaky, projevy, fotografie, léčba, příčina
- (11.08.2008) Nespavost a poruchy usínání - léčba a řešení, tipy, rady
- (25.02.2009) Kdy začít se sexem, kdy mít první pohlavní styk?
- (02.12.2009) Povinnost strpět výměnu oken nebo jiných oprav na domě v nájmu
- (28.03.2011) Rozdíl mezi CT, MR a RTG, indikace a kontraindikace
Sponzorované odkazy:
Slovník - hledej:
Předpověď počasí



Další dny...
Počet stránek v systému
Může zdravotnické vyšší pracoviště (fakultní nemocnice) odmítnout přeložení pacienta z malé nemocnice? |
![]() |
Úterý, 27. listopad 2018 | Vložil: MUDr. Zbyněk Mlčoch | Zobrazeno: 2278x |
__ __ Lékaři menších nemocnic se často setkávají s tím, že tato „vyšší pracoviště“ již nemají kapacitu k přijímání dalších pacientů a přijetí pacienta při telefonické konzultaci odmítají. Sám jsem měl několik případů podobného typu, kdy bylo rozhodováno o případné právní odpovědnosti lékařů za úmrtí pacienta právě v souvislosti s přeložením, respektive nepřeložením na tzv. „vyšší pracoviště“. Lékařka menší nemocnice žádala lékaře z „vyššího pracoviště“ o převzetí pacienta do péče při telefonickém rozhovoru. Lékař z vyššího pracoviště sdělil, že z kapacitních důvodů nemohou pacienta přijmout. Navíc bylo prý zvykem, že zdravotnická záchranná služba údajně podmiňovala převoz pacienta na vyšší pracoviště tím, že je s konkrétním lékařem vyššího pracoviště projednáno, že pacient tam bude přijat. Tedy otázka „s kým máte dohodnuto přijetí?“ Případ byl právně uzavřen tak, že lékařka měla rozhodnout o převozu i bez souhlasu lékaře z vyššího pracoviště. Sám lékař z vyššího pracoviště k tomu sdělil, že pouze lékařku z menší nemocnice informoval o kapacitní situaci na vyšším pracovišti, ale kdyby tam nakonec pacienta přivezli, nezbylo by než se o něho postarat. Vedení zdravotnické záchranné služby jednoznačně potvrdilo, že k převozu pacienta na tzv. „vyšší pracoviště“ nebo do centra vysoce specializované péče není třeba souhlasu tohoto pracoviště nebo tohoto centra a převoz by byl zajištěn na základě pokynu lékařky menší nemocnice. Vše tedy nakonec svědčilo proti lékařce malé nemocnice, která se snažila zajistit péči o pacienta na vyšším pracovišti v dané situaci, podle daných zvyklostí marně a „černý Petr“ jí zůstal v ruce. Co má tedy lékař dělat, pokud indikuje zdravotní péči o pacienta s ohledem na jeho zdravotní stav na lépe vybaveném, tzv. „vyšším pracovišti“ nebo v centru vysoce specializované péče, ale tam mají plno? Jde-li o neodkladnou péči, nezbývá než nařídit bez dalšího převoz tohoto pacienta na lépe vybavené pracoviště nebo do centra „Podle § 46 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, v platném znění, zdravotní pojišťovna je povinna zajistit poskytování hrazených služeb svým pojištěncům, včetně jejich místní a časové dostupnosti. Tuto povinnost plní prostřednictvím poskytovatelů, se kterými uzavřela sposmlouvu o poskytování a úhradě hrazených Lékař „nižšího pracoviště“ by měl pacienta a jeho rodinu informovat, že povinnost zajistit mu náležitou odbornou péči na náležitě vybaveném pracovišti nebo v centru vysoce specializované péče má podle zákona jeho zdravotní pojišťovna. Může se samozřejmě sám obrátit na zdravotní pojišťovnu pojištěnce s odkazem na ustanovení § 46 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění a požádat, aby zdravotní pojišťovna svou zákonnou povinnost splnila. Povinnost zajistit zdravotní péči, která není neodkladná, ale je potřebná a je třeba ji realizovat na lépe vybaveném zdravotnickém pracovišti, nemá tedy lékař, a to ani registrující všeobecný praktický lékař, ani příslušný ambulantní specialista, ani lékař v nemocnici, ve které je pacient momentálně hospitalizován a která mu není způsobilá poskytnout náležité zdravotní služby, ale tuto povinnost mají ze zákona zdravotní pojišťovny. Zdravotní pojišťovny tedy nemají pouze kompetenci kontrolovat poskytovatele zdravotních služeb, regulovat úhradu poskytnutých zdravotních služeb a spolurozhodovat o tom, kdo bude, či nebude smluvním partnerem zdravotní pojišťovny, ale především mají povinnost vytvořit takovou síť smluvních zdravotnických zařízení, která bude dostačující pro zajištění zdravotní péče pro jejich pojištěnce. Pokud se na ně obrátí pojištěnec, jeho rodina nebo i lékař, který nemůže zajistit péči na náležitě vybaveném zdravotnickém pracovišti, je jejich povinností zajistit náležité zdravotní služby pojištěnci a jeho umístění tak, aby tyto služby byly náležitě zajištěny. Pokud pak zdravotní pojišťovna zjistí, že její síť smluvních zdravotnických zařízení není dostatečná k tomu, aby svou povinnost podle § 46 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění náležitě plnila, musí se starat o to, aby rozšířila síť svých smluvních zdravotnických zařízení tak, aby tuto povinnost splnit mohla.
Zdroj: JUDr. Jan Mach, advokát, ředitel právní kanceláře ČLK, Tempus medicorum 07-08/2018 |