Náhodné stránky webu
- (09.01.2013) Návod jak se zbavit trémy před vystoupením před publikem, lidmi
- (10.09.2011) Léčba nespavosti, rady jak lépe usínat, závislost na lécích na spaní
- (11.04.2009) Výpočet plodných dnů a ovulace online i s termínem porodu
- (09.06.2008) Co je to epilepsie, jak funguje mozek, základy anatomie
- (22.02.2008) Borelióza - příznaky, léčba, diagnostika, prevence, prognóza lymeské borreliózy
Sponzorované odkazy:
Slovník - hledej:
Předpověď počasí



Další dny...
Počet stránek v systému
Moc papírování, málo času na pacienta - problém českého zdravotnictví |
![]() |
Středa, 09. srpen 2017 | Vložil: MUDr. Zbyněk Mlčoch | Zobrazeno: 1878x |
Česká lékařská komora ČLK se znepokojením sleduje neustálé bujení byrokracie ve zdravotnictví a narůstání objemu administrativy, která zdravotníkům komplikuje práci. Úlevu pro zdravotníky přitom nepřináší ani elektronický způsob vedení zdravotnické dokumentace. Každý z nás chce při setkání s lékařem nebo sestrou cítit ze strany zdravotníků zájem o svoji osobu, své trápení, svoje obtíže. Je nepříjemné se v těchto případech setkávat s pocitem lhostejnosti, nebo dokonce vnímat, že je člověk jako pacient jenom obtížným objektem pracovních povinností. ___ ___ Celá administrativní agenda je v současnosti kontrolována soukromými akreditačními společnostmi, které nejen dodržování všech těchto normativů vyžadují a kontrolují, ale dále rozšiřují nadbytečné administrativní úkony. ČLK považuje narůst byrokracie a zbytečné administrativy za jednoznačně negativní jev ochuzující zdravotníky o čas, který by mohli věnovat skutečné péči o své pacienty. ČLK vyzývá své členy – lékaře, ale i ostatní zdravotníky, aby aktivně upozorňovali Výbor pro bezpečnost pacientů ČLK na případy, kdy nesmyslná administrativní zátěž a byrokratické předpisy komplikují zdravotníkům práci ČLK vyzývá Ministerstvo zdravotnictví ČR i zákonodárce, aby se zasadili o snížení objemu zdravotnické administrativy, aby nám pomohli eliminovat absurdní a nadbytečné administrativní požadavky. ČLK požaduje kritické zhodnocení přínosu dosavadní činnosti nejrůznějších akreditačních komisí. ČLK se bude snažit vést své členy k racionalizaci zdravotnické dokumentace. Cílem našeho snažení je úspora času zdravotníků, aby se mohli více věnovat svým pacientům a aby nemuseli ztrácet drahocenný čas vypisováním papírů či vyplňováním nejrůznějších elektronických formulářů. ČLK zároveň upozorňuje, že omezení nadměrné administrativy a byrokratické zátěže nejen zvýší kvalitu a bezpečnost zdravotní péče, ale zároveň uspoří zdravotnickým zařízením nemalé Zdroj: Představenstvo ČLK, Tempus medicorum 04/2017
Přebujelá administrativa brání zdravotníkům v péči o pacientyKaždý z nás chce při setkání s lékařem nebo sestrou cítit ze strany zdravotníků zájem o svoji osobu, své trápení, svoje obtíže. Je nepříjemné se v těchto případech setkávat s pocitem lhostejnosti, nebo dokonce vnímat, že je člověk jako pacient jenom obtížným objektem pracovních povinností. Celá administrativní agenda je v současnosti kontrolována soukromými akreditačními společnostmi, které nejen dodržování všech těchto normativů vyžadují a kontrolují, ale dále rozšiřují nadbytečné administrativní úkony. ČLK považuje narůst byrokracie a zbytečné administrativy za jednoznačně negativní jev ochuzující zdravotníky o čas, který by mohli věnovat skutečné péči o své pacienty. ČLK vyzývá své členy – lékaře, ale i ostatní zdravotníky, aby aktivně upozorňovali Výbor pro bezpečnost pacientů ČLK na případy, kdy nesmyslná administrativní zátěž a byrokratické předpisy komplikují zdravotníkům práci ČLK vyzývá Ministerstvo zdravotnictví ČR i zákonodárce, aby se zasadili o snížení objemu zdravotnické administrativy, aby nám pomohli eliminovat absurdní a nadbytečné administrativní požadavky. ČLK požaduje kritické zhodnocení přínosu dosavadní činnosti nejrůznějších akreditačních komisí. ČLK se bude snažit vést své členy k racionalizaci zdravotnické dokumentace. Cílem našeho snažení je úspora času zdravotníků, aby se mohli více věnovat svým pacientům a aby nemuseli ztrácet drahocenný čas vypisováním papírů či vyplňováním nejrůznějších elektronických formulářů. ČLK zároveň upozorňuje, že omezení nadměrné administrativy a byrokratické zátěže nejen zvýší kvalitu a bezpečnost zdravotní péče, ale zároveň uspoří zdravotnickým zařízením nemalé Představenstvo ČLK Práce zdravotníků je rozhodně zejména psychicky náročná, v případě chirurgických oborů a zdravotních sester i fyzicky namáhavá. Zdravotnické povolání je psychologicky odměňováno pocitem, že většina činností je velmi přínosná, konání dobra je totiž vždycky naplňující. Přesto se v současné době spokojenost zdravotníků hroutí, jak dokazují výzkumy v zahraničí i u nás. Statistické údaje jsou známy zejména ze Spojených států, kde rozhodně nelze hovořit o tom, že by nespokojenost, pocity vyhoření a vysoká sebevražednost lékařů pramenily z nedostatečné finanční odměny v tomto náročném povolání. Podívejme se konkrétně: pocitem vyhoření v současné době trpí v USA asi 54 % lékařů a toto číslo za posledních 10 let narostlo o 10–15 %. Je to prakticky dvojnásobné číslo v porovnání s průměrem v ostatních povoláních, kde se pocit vyhoření pohybuje kolem 25 %. Naše neoficiální statistiky hovoří o podobných poměrech. Co to pro pacienta znamená? Lékař trpící syndromem vyhoření již není schopen vyjádřit pozitivní emoce, z jeho přístupu vyzařuje lhostejnost k pacientovým problémům, nedokáže navázat žádný vřelejší kontakt, a ačkoliv vyřeší problémy nemocného racionálně, pacient odchází s pocitem velké nejistoty, zda se tak skutečně stalo. Takového lékaře již jeho práce nebaví a v zásadě se jenom těší na konec pracovní doby. Druhá statistika je ještě smutnější a více zarážející. Američtí lékaři mají i dvojnásobnou sebevražednost v porovnání s průměrem v ostatních profesích. Kde vidí lékaři sami příčinu své ztráty spokojenosti v povolání, které patřilo k profesím s jasnou smysluplností a vysokou společenskou prestiží? Důvodů je mnoho a všechny jsou závažné, dobře pochopitelné a můžeme je klidně přenést do našeho zdravotnického prostředí, protože i u nás se poměry vyvíjejí stejným směrem. Jednak to způsobují narůstající obavy ze žalob na zanedbání péče. K tomu, aby se lékař dostal do velkých problémů, které mohou jeho psychiku ničit mnoho měsíců a někdy i let, kdy se táhnou procesy posuzující jeho případnou vinu, stačí málo. Jsou samozřejmě i žaloby oprávněné, lékař prostě zásadněji chyboval. Lékař je ale většinou žalován, když se onemocnění projeví netypickými příznaky, diagnóza není stanovena, správná léčba není zahájena a pacient je poškozen nebo umírá. Je přijatelné, že laik není schopen situaci posoudit a hledá zavinění na straně lékaře a míru pochybení pak zkoumá odborná komise. Pak je ale spousta žalob vznikajících z pouhé touhy po odškodnění (motivace – třeba se něco najde) anebo z komunikačně vzniklé averze mezi lékařem a pacientem nebo jeho příbuznými (tak tohle mu nedarujeme). Obavy z možné žaloby se tak nesou denní prací lékaře, neustále mu rezonují v mysli při odborném rozhodování a s tímto pocitem se nepracuje příjemně. Samozřejmě to má závažné důsledky pro nemocné a zdravotnické systémy. Lékař ordinuje vyšetření, o kterých je přesvědčen, že nepřinesou žádnou užitečnou informaci, ale co kdyby přece jenom choroba měla právě velmi neobvyklý obraz. Podobných situací se objevuje v denní činnosti řada, zejména lékaři pracujícímu v nemocnici, který neustále čelí těžkým akutním stavům. V USA se kvalifikovaně odhaduje, že takto je zcela neužitečně vynaloženo asi 20 % nákladů na zdravotní péči. Lékaři v těchto případech nechrání zdraví pacienta, ale pochopitelně sami sebe. Druhým problémem, který ovšem s prvním souvisí, je dramatický nárůst administrativy, protože dnes již neplatí nic, co není podrobně písemně zdokumentováno. Pro správnou diagnózu i v dnešní době vyspělé techniky platí, že z 80 % je třeba si vytvořit správnou představu o onemocnění podrobným rozhovorem s nemocných o jeho příznacích a prodělaných nemocech a detailním fyzikálním vyšetřením. Oba tyto úkony je možno udělat velice pečlivě a zapsat důležité údaje. V právním sporu by chybění některých údajů bylo pokládáno za chybu. Přibyly podpisy tzv. informovaných souhlasů, které jsou opět jen ochranou před žalobami a pacienta mohou, pokud je vůbec někdy čte, jen zneklidnit. Nicméně ještě mnohem hůře jsou natom nejdůležitější spolupracovníci lékařů, zdravotní sestry. Při přijetí pacienta musí být s nemocným vyplněn souhlas s hospitalizací. Pacient lékaři souhlas vysloví, ale vyplnění příslušné dokumentace padá na sestry. Pokud to nemocný není schopen učinit (jeho vědomí je například významněji zhoršeno), musí se přijetí hlásit na soud, aby s hospitalizací souhlas vyslovil on. Obtěžuje to nejenom zdravotnické pracovníky, ale i soudce, a je zřejmé, že po skončení socialistické éry nikoho proti jeho vůli (kromě psychiatrických zařízení) do nemocnice nezavíráme. Tím ovšem trápení sester nekončí. Musí vyplnit záznam o tzv. ošetřovatelském procesu, kde si naplánují, co všechno budou s pacientem dělat, i když by měly více času to skutečně provádět, pokud by o tom nemusely psát. Jsou to samozřejmé ošetřovatelské postupy, které se naučily na zdravotní škole. Dál musí vyplnit speciální skórovací dotazníky, zda pacient je ohrožen pádem, proleženinami, poruchami výživy, a zjistit stupeň jeho soběstačnosti a někdy i test kognitivních funkcí. Každý z těchto testů zabírá většinou jeden list papíru a je třeba vše vyplnit i u pacienta, který na první pohled žádný z těchto tělesných a duševních deficitů nemá. Píši zde o objektivních problémech se zdravotnickou administrativou, a tak je třeba předložit nějaké měřitelné důkazy. Rozhodl jsem se tedy změřit 200 po sobě jdoucích chorobopisů nemocných hospitalizovaných na stejném interním oddělení v téže nemocnici. V letošním roce (2017) to bylo 138 cm, před deseti lety (2006) to bylo 68 cm a před 20 lety (1996) jen 65 cm. K tomuto impresivnímu nárůstu v posledních letech je však třeba připojit informaci, že v letošním roce je průměrný pobyt nemocného na tomto oddělení 6 dní, v roce 2006 to bylo 9 dní a v roce 1996 12 dní. Přepočteno tedy na jeden ošetřovací den, potřebovali jsme v roce 2016 na jeden To však ještě není konec problémů hlavně nemocničních zdravotnických zařízení. Zejména z USA byly importovány systémy tzv. akreditací nemocnic. Za pomoci amerických poradců byla vytvořena první firma, která za nemalou úplatu kontrolovala, zda jsou dodržovány zavedené legislativní předpisy, jež jsou ovšem v nemocnicích již rozpracovány vnitřním systémem povinně zavedené Akreditačním firmám se zatím nepodařilo proniknout se svými obchodními praktikami do jednotlivých ordinací soukromých lékařů, i když se o to snažily, protože nemocniční sféra je již obchodně obsazena. Česká lékařská komora to rezolutně odmítla. V zemi původu těchto kontrol nad kontrolami, tedy zejména USA, již si zdravotní experti zodpovědní za kvalitu uvědomili, že to trochu přehnali, Povolání lékař a zdravotní sestra ztrácejí na atraktivitě, a tak je lidí ochotných pracovat v těchto profesích po celém světě nedostatek. Bohatší státy pak odsávají tyto profese ze států chudších nabídkou mnohem lepších finančních podmínek. Jako stát spíše chudší jsme na straně nepříznivé z hlediska pohybu zdravotnických pracovníků. Pokud se podmínky nebudou zlepšovat, nebude mít příští generaci již kdo léčit a ošetřovat. Zdroj: Prim. MUDr. Luboš Kotík, CSc., člen Vědecké rady ČLK, Tempus medicorum 04/2017 |