Nevzdělaní léčitelé, kterým jde více o peněženku než zdraví pacienta, nejsou žádnou novinkou. Článek doktora Erazíma Vlasáka z roku 1902 popisuje, jaké šílené metody používali léčitelé před více než sto lety.

__

__

Zločinné léčení aneb jak kovář způsobil slepotu dítěti

Před krátkým časem četli jsme ve všech téměř českých novinách o zarmucujícím případu. Jeden kovář na venkově léčil dítě, které bylo stiženo oční chorobou. Nerozumní rodičové, místo aby byli svěřili ošetřování svého miláčka řádnému a svědomitému lékaři, hledali spásu pro své dítě a jeho nemoc – u kováře. Kovář léčil dítě a „vyléčil“ je tak důkladně, že docela osleplo. Marně poukazovali rodiče malého pacienta na to, že se choroba oční stále a stále horší. Divotvorný lékař - kovář odbyl je zhurta slovy: „Chcete-li své
děcko oslepiti, jděte s ním k doktorovi…“ Rodiče šli konečně k doktorovi přece, ale bylo již pozdě. Lékař nemohl více pomoci. Prohlásil na první pohled, že zrak dítěte je ztracen nadobro a že ho dítě více nikdy nenabude. Kdo nahradí ztrátu tuto nešťastnému dítěti? Kdo vrátí mu největší dar přírody — vidění?
Člověk jen poněkud citlivý nemohl se při čtení uvedené zprávy a při zvolání děcka před soudcem: „Nevidím a už nebudu nikdy viděti“ zdržeti hlubokého vzdechu a mnohému
tryskla slza z oka. Nebudu už nikdy viděti! Co bědy v té větě, co strázně a co utrpení! Ubohý mrzáček nepozná nikdy více sluneční svit. Budoucí život jeho bude pro něho
věčnou tmou. Léčící kovář, nemající k léčení práva ani schopností, dopustil se zločinu, prováděl léčení, které věru zasluhuje jména zločinného léčení.
Každý pokročilý stát postaral se a stará se stále o to, aby jeho příslušníkům dostalo se dobrých a osvědčených strážců jejich zdraví. Každý pokročilý stát hledí k tomu, aby měl ve svých hranicích dostatek lékařů, kteří by skytali svou pomoc každému, kdo ji potřebuje. Všude, kde vládnou jen poněkud spořádané státní poměry, dovoluje se provozovati lékařskou praxi jenom tomu, kdo se před tím dobře vzdělal a kdo se podrobil řádným a přísným lékařskýmzkouškám.

U nás v rakouském soustátí musí ten, kdo chce nabýti práva k léčení jiných, studovati osm let gymnasium a pět let býti řádným posluchačem lékařství na některé vysoké škole a potom podrobiti se s dobrým prospěchem přísným rigorosním zkouškám.

Dnes (26.11.2018) je v českých zemích dostatek, ba přebytek lékařů, a není tudíž potřebí obraceti se v případu onemocnění na lidi, kteří nemají práva jiného léčiti. Dnes (26.11.2018) téměř v každé větší vesnici české má své sídlo lékař, který je ozbrojen vymoženostmi moderní vědy a může svým onemocnělým bližním posloužiti podle svého nejlepšího vědomí a podle nejmodernějších vědeckých poznatků.

Ačkoliv je tedy velice dobře postaráno o trpící nemocné, přece působí u nás jako všude jinde hejno lidí, kteří se neoprávněně obírají léčením nemocí. Léčení toto je léčením zločinným, poněvadž lidé podobní, ve vědách lékařských nevzdělaní, poškozují po většině ty, kteří se jim svěřili, a když věc nejlépe dopadne, prodlouží aspoň utrpení nemocných.

Nemocem rozumí od počátku světa každý druhý. Každý druhý člověk zahraje si ve svém životě často na lékaře. Poradí svému sousedu, svému bližnímu a nepomyslí ani,
že nemá ani ponětí o tom, co je nemoc a co je nemocný ústroj. Za starodávna obírali se léčením nemocí hlavně holiči (bradýři), katové, staré ženy (čarodějnice), rasíkové a mnozí jiní. Mívávali zvláštní tajné léky, kterými léčili všecky nemoci najednou. Mívali a mívají různé masti, kterými léčí souchotiny a zlomeniny zároveň. Staré jedno latinské přísloví povídá: „Každý troup se domnívá, že nejlehčí věcí na světě je býti lékařem, to si myslí žid, kejklíř, mnich i bradýř a především stará bába.“ Léčení mnohých těchto falešných proroků bývá někdy až odporné. Voda, kterou byl umyt nebožtík, má dle nich velikou léčivou moc. Dávají ji píti souchotinářům, aby se uzdravili, pijanům, aby se odnaučili píti, lidem horečkou stiženým, aby pozbyli vysoké teploty – zimnice.

Jindy vstrkají výteční ti léčitelé račí oko do očí svého spolubližního, jemuž něco padlo do oka. Račí oko má cizí předmět z oka lidského vypuditi. Výsledek tohoto léčení bývá velice často to, že račí oko zůstane v oku léčeného a způsobí mu velký zánět oční, který dovede vyléčiti jenom řádný lékař, jenž také jedině dovede podle pravidel vědy cizí těleso i račí oko vyndati z onemocnělého oka. Hrozného

přímo zločinu dopouštějí se nepovolaní léčitelé tenkráte, přikládají-li na otevřené rány lejno kravské nebo lidské, hlínu atd. Tím znečistí ukrutně ránu a často způsobí veliký zánět poraněného místa nebo dokonce i otravu krve a smrt. I do různých operací pouštějí se nevzdělaní lékaři. Otevírají různé „boule“, „újedy“, „nežity“ nečistými noži a mohou malou někdy svou „operací“ zprovoditi „operovaného“ ze světa.

V napravování vymknutých a zlomených končetin se vyznají mnozí nepovolanci znamenitě. Přikládají na úrazem stižená místa mastě a různé „desky“. Masť nemůže naprosto pomoci zlomenině nebo vymknuté končetině z kloubu. Takovou končetinu musí napraviti pořádný lékař a přiložiti na ni, je-li potřebí, řádný obvaz, kterým nezmrzačí se člověk. Pověstné „desky“ neoprávněných léčitelů vyvolaly a vyvolávají tlakem na místech onemocnělých proleženinu a zachvácená končetina nebývá velice často po výtečném léčení fušerském k potřebě a její majitel stává se do smrti mrzákem. Před nedávnem byl uveřejněn případ, kde v Americe léčil fušer černošku, a když zemřela, rozčtvrtil její tělo a nacpal je do kamen! Proti padoucnici, tanci sv. Víta, vědí fušeři velice mnoho prostředků, které ale škodí více nemocným, nežli prospějí. Odporučují také nošení různých amuletů na holém těle. Léčí různými řetězy přiloženými na holé tělo „elektricky“ ty nejrozmanitější nemoci. Vše to ale je humbuk, podvod, zločin. Nadarmo zakazují úřady vykřičené v novinách prostředky. Lidé kupují bezcenné, někdy ale i škodlivé věci jako o závod a „vynálezce“ zázračných mastí, thé, pilulek bohatne a kupující obecenstvo ve svých nemocech olupuje se někdy o poslední těžce vydělaný groš a poškozuje se velice těžce na zdraví.

Je-li některý náš ústroj tělesný stižen nemocí, nepomůže mu žádné zaříkávání, kterým se obírá po českých obcích mnoho bab i mužů, neboť dnes (26.11.2018) je nezvratně dokázáno lékařskou vědou, že nemoc nepůsobí žádná zlá šťáva, žádný ďábel, žádný zlobůh! Kdo to tvrdí, je omráčen pověrou nebo chce míti zisk z pověrečnosti jiných.

Zisk, peníze a jen peníze jsou hlavním účelem všech zločinných, podvodných palékařů, kteří neprovozují své „umění“, jak se často holedbají, z čisté lásky k bližnímu, nýbrž jen proto, aby obohatili se z hlouposti těch, kteří jim důvěřují a je poslouchají. Kdyby něco zpomáhalo „zaříkávání“ pro některé nemoci, učili by nás lékaře tomu i na našich lékařských fakultách; neboť co by bylo pro lékaře lehčího a pohodlnějšího nežli dělati nad nemocným různé pohyby a kříže i při tom mumlati nesrozumitelné věty. Jen kdyby to nemocnému pomohlo! Nevěř nikdo dryáčníkům a pseudolékařům a svěř se ve svém utrpení, ve své nemoci jen řádně odbornicky vzdělanému lékaři, jehož povinností je, aby každému poradil ale svého nejlepšího vědomí a svědomí. Kdo se chceš zváti vzdělaným a rozumným, neuchyluj se pro pomoc k rasíkům, babám a podvodníkům, nýbrž odebeř se vždy k poctivému a slušnému lékaři. Jen takovým způsobem odvrátí od sebe sama každý a od svých blízkých neštěstí a zmrzačení, jen tak dosáhne nejspíše a nejrychleji vyléčení své choroby a jen takovým způsobem zamezeno bude i v našich krajích zločinnému léčení.

Zdroj: Dr. Erazím Vlasák, Besedy lidu 1902