Ve škole nás neučili co je zdravé, naši rodiče to také neví, takže buďme rádi, že pár chytrých hlav dalo dohromady tento pořad, ve kterém několik ještě chytřejších hlav radí, jak zdravěji žít a jíst.
V běžném životě jsem poměrně hodně kritickým člověkem, ale tomuto pořadu vcelku nemám, co bych vytknul.

Často se od pacientů setkávám s dotazem: "Já vím, že jsem tlustá, ale tak co mám teda dělat, abych zhubla". Většinou se mě ptají na vizitě u lůžka, kde není moc času na širší debaty o hubnutí, proto jim vždy poradím, ať se dívají v televizi na tento pořad. Myslím si, že je to lepší, než kdybych jim hodinu povídal o zdravějším životním stylu. Má druhá rada je pak vyhledat odborníka (dietetik, nutriční terapeut, apod.), který jim s redukcí hmotností může pomoci.
Samozřejmě slyším o redukčních i drastických dietách, ale jak víme, ty nikam nevedou ... vlastně ano, vedou max. k jojo efektu, protože má tělo pocit, že hladoví a začne si dělat zásoby tuku v podkoží.

Je vidět, že v nás stále ještě doznívají taková ta osmdesátá a devadesátá léta, kdy se vařilo ne příliš zdravě, používalo se mnoho živočišných tuků, bílé mouky, rafinovaného cukru a obecně byla strava s vysokým glykemickým indexem (bílé tukové rohlíky, na kterých jsme vyrůstali mluví za vše).

Lidé ve věku kolem 40-50 let velmi často nemají příšliš ponětí, co je zdravé a co ne, pokud si to někde nepřečtou. Nikdo je to ve škole neučil. V současné době jsou tito čtyřicátníci a padesátníci rodiči svých dětí a velmi často jim předávají to, co umí a jak jí.
Víte, ono jim to není možné zazlívat, naučili se to od svých rodičů a učí to i své děti, je to přirozené. Ale chytrý člověk udělá změnu, pokud je to zapotřebí.

K tomu předchozímu odstavci bych chtěl ještě říct, že pohybová aktivita běžného člověka v roce 1960 (obrovský počet manuálně pracujících a obecně aktivních hýbajících se lidí) a nás (jezdíme v autech, sedíme v kanceláři a spoustu práce za nás dělají stroje) je naprosto jiná.
Z toho také plynou zcela odlišné požadavky našeho organismu na energii. Potřebovali bychom energie méně a přitom máme stejně kalorická nebo ještě více kalorická jídla než občan v roce 1960. Všude kolem nás je koncentrovaná strava - mnoho tuků, mnoho cukrů, mnoho soli.

Navíc kolem nás vznikají různé fast foody typu Mc Donald, apod., které si rozhodně příliš starostí o zdraví svých klientů hlavu nedělají, hlavně že jsou vysoké zisky. Pořád slyšíte "k menu cola zdarma" a už vám nikdo neřekne, že cocacola obsahuje kyselinu fosforečnou, po které vám bude smrdět pot a kazit se zuby. U fastfoodů toho brýlatého pána, vedle nějž je nápis KFC si příliš nepolepšíte.
Myslím si, že film o fastfoodu Mc Donald, jmenující se SUPER SIZE ME mluví za vše.

Za velký problém lze určitě považovat pozitivní škatulkování fastfoodů v dětských hlavách. Vezměte si - děti mají narozeniny nebo chtějí oslavit vysvědčení a jdou kam? Do Mc Donaldu.

V jejich hlavách si nezdravý fastfood spojují s něčím příjemným - s tím, jak oslavovali své narozeniny v kruhu nejbližších v příjemném prostředí. A Mc Donald to podporuje, protože mu to vynáší peníze, samozřejmě.
Je to spíš hloupost rodičů, že neřeknou: "tak, máš narozeniny, uvaříme Ti s tatínkem něco moc dobrého" a raději tahají děti do Mc Donalda, kde jsou masírovány jejich mozky obchodními a marketingovými strategiemi a taktikami.

Velmi zvláštní fenomén této doby je zvyk kuchyní základních škol a třeba nemocnic (včetně naší nemocnice) vařit z polotovarů. Nechtěl jsem tomu věřit (když jsem chodil do základní školy, vařilo se ze skutečných surovin - brambor, květáku, mrkve, kořenové zeleniny, apod.), ale ptal jsem se jedné kuchařky v nemocnici a oni opravdu vaří jídla, se kterými je minimum práce a velmi často využívají různých sypkých směsí na výrobu omáček, polévek, apod.

Třeba bramborová kaše se nedělá z brambor, ale z jakéhosi substrátu, do kterého se přidá voda a mléko. Takže si vařím raději doma sám a aspoň vím, co jsem si do jídla dal.
Trošku je mi smutno z toho, že organismus mého dítěte nebo mých dětí nebude vyrůstat na "mrkvi s květákem" v polévce, ale ze sypké směsi, ve které bude týdny mrtvá sušená mrkev

Tad bych si dovoloval oponovat hned ve dvou bodech.

Domnívám se, že utrácíme denně za spoustu různých věcí, které třeba ani nepotřebujeme a velmi často se chováme marnotratně. Zdraví ale potřebujeme - je to dobrá investice.

A druhý, daleko podsatnější argument je ten, že veškeré komerčně vyráběné věci si nechají výrobci dobře zaplatit. A bohužel platí, že čím je "strava" nekvalitnější, tím bývá často vyšší cena.

Jedna má velmi dobrá známá mi neustále oponuje, že nemá dost peněz na to, aby si mohla koupit celozrnné pečivo (uznávám, je 2x dražší) a přitom si denně kupuje nanuk nebo nekvalitní zmrzliny se ztuženými pokrmovými tuky. Takže ono je to hodně i o přemýšlení a vnitřním ztotožněním se s zdravým životním stylem. Buď chci opravdu žít zdravě a nebo je mi to jedno a kupuji komerční nesmysly. Pravda ale je, že kvalitní "živá" a zdravá strava o tolik dražší nakonec není.

Za asi největší zvěrstva považuji masné výrobky (salámy, špekáčky, klobásy apod.). Posledních několik let jsem je přestal úplně jíst, protože ono se stačí podívat na složení výrobku a hned přejde chuť. Nejen že se používají různé rozemleté kůže, mouka ad., ale také spousta konzervantů a barviv (mouka je bílá, tak se to musí něčím obarvit, aby to vypadalo po mase).
Nakonec zjistíže, že máte "cosi", co nemá s masem nic společného.
Před asi 2 roky jsme si koupili na opékání se známými špekáčky a to byl opravdu horor ke zblití (pardon). Troufám si tvrdit, že tam bylo masa tak 15%, 60% mouka a zbytek jsem tehdy ani nechtěl vědět. Naštěstí jsme tehdy měli ještě něco masitějšího, o poznání kvalitnější, tak jsme neměli zkažený večer u ohně.
Výjimkou je asi jen OD Globus a soukromí uzenáři, kde skutečně můžete koupit výrobky, kde je významný podíl masa. Jinak podle toho, co říkají známí, nikde jinde kvalitní masné výrobky nejde koupit.

Ztužené pokrmové tuky a tuky obecně

Když si vezmu sladké jídlo, proč jsem unavený?

Skryté cukry

Chuť soli se dá částečně nahradit kyselou chutí a pomoci může i česnek a koření.
Nespoléhejte jen na sůl. Skutečností je, že pokud si "odvyknete" soli, už ji nebudete tolik potřebovat. Navíc vám skutečná chuť jídla vynikne (problém může být u kuřáků, kteří mají poškozené chuťové pohárky kouřením a proto překořeňují a přesolují). 

Dávejte si pozor, kolik soli které výrobky obsahují a čtěte etikety. Je lepší si uvařit zeleninovou polévku doma než polévku ze sáčku, která je povšechně chudá na živiny, ale je bohatě osolená.
Příklad: má matka žila roky s kuřákem, který sobě i jí hodně solil. Když k ní přijdu, opakovaně mi dává přesolená jídla a hrozně se diví, že se mi zdají být slaná - je totiž zvyklá na sůl a není zvyklá tolik kořenit - koření nahrazuje právě solí a to je chyba (je hypertonička (má vysoký krevní tlak) a má menší otoky nohou - tak už asi víme z čeho, že?).

Tak to mi řekl jeden můj známý. A samozřejmě tloustne. Proč? Protože jí stravu před spaním (takže energie nemůže být adekvátně využita a ukládá se). Jeho tělo přes den hladoví, takže si  organismus myslí, že je nedostatek stravy "v okolí" - je to přirozená reakce těla z dob, kdy byli ještě mamuti (mamut se chytl jen občas, pračlověk se přejedl - neměl ledničku - a pak se hladovělo - organismus na to byl připraven).
Mimochodem přes den se tento známý bohatě zásobuje cigaretami a VŮBEC nic nejí - je na to zvyklý, jeho metabolismus se tomu přizpůsobil, takže už známý ani nemá hlad. Hlad mj. nemá i proto, že hodně pije, má tak roztěžený žaludek a pocit hladu tak zahání. Co k tomu říct,? Tím se určitě vy rozumní neřiďte.

Jezte několikrát denně a v menších dávkách. Budete tak mít kontinuální hladinu cukru a nebudete si vyčerpávat slinivku břišní (hladovění a obrovské jednorázové dávky jídla josu jedním z faktorů pro vznik cukrovky 2. typu! - tzv. "stařecká cukrovka").

Jakýsi omyl v hlavách mnohých lidí, kteří chtějí zhubnout je, že hubnutí=hladovění. Když se podíváte na na výše zmíněný pořad, vidíte, že u sebe pořád mají účastníci různé "krabičky" a v nich trošky jídel.
Takže jendo z nejdůležitějších pravidel:
NE NEJÍST A HLADOVĚT, ALE JÍST PRAVIDELNĚ, ČASTO, JEN URČITOU STRAVU A V MENŠÍCH DÍLČÍCH DÁVKÁCH.

Na konec jsem si nechal to nejdůležitější - psychiku. Bavím se především o vlastním rozhodnutí změnit životní styl a něco se sebou dělat a dále o jakémsi vnitřním ztotoždnění se se situací, že je změna, že bude vše jiné, že za sebou zlikvidujeme zajeté koleje a toto i natrvalo dodržovat (ne tedy na týden či rok, ale natrvalo).

Podstatné je si uvědomit, zda se chci opravdu změnit a zda na to mám vůli (každý má v sobě vůli, ale musí pro sebe chtít něco dělat). Pokud chceme žít zdravěji, musíme o tom být přesvědčeni, chtít to a dodržovat několik zásad týkajících se stravy a pohybové aktivity.

Mnohem hůře se redukuje hmotnost např. lidem depresivním, úzkostným a takoví lidé potřebují větší podporu rodiny či odborníka. Podpora rodiny je klíčová, protože jestliže chce manžel zhubnout a manželka ho sice řečmi podporuje, ale vaří mu stále stejná tučná, sladká a moučná jídla, zhubne jen těžko a zůstane u přání a řečí.
Nutno zdůraznit, že pokud osoba redukující hmotnost skutečně trpí depresivními stavy či úzkostnými stavy, je vhodné doporučit péči psychologa, který může odkrýt kde je zdroj stavů a daná osoba (pacient) může být adekvátně zaléčen léky od psychiatra (např. v kombinaci s psychoterapií).

Doufám, že díky pořadu Jste to co jíte a díky obecné osvětě o zdravém životním stylu (a postupně se zvětšujícím zájmu o své zdraví u lidí obecně) se blýská na lepší časy a budeme žít zdravěji, trpět méně nemocemi a budeme více pohybliví, protože nebudeme obézní.