Základy kreslení portrétů už jste zvládli a změť čar na papíře se začíná nápadně podobat člověku. Něco je ale pořád špatně. Neděláte i vy některou z nejčastějších chyb? Jsou jí špatné proporce, využití tvrdých čar místo stínování, dále rozmazávání tužky, nízký kontrast, strach z detailů a tzv. "vlasy řecké Medůzy".
___
___
1. Špatné proporce
Špatně zachycené vzdálenosti mezi částmi hlavy nezachráníte ani sebelepším stínováním nebo strhujícími detaily. Pokaždé už portrét bude špatně a nebudete spokojení. Než se tedy do prokreslování pustíte, podívejte se ještě jednou svůj vznikající portrét s odstupem – pomůže vám to prohlédnout si kresbu jako celek.
Pamatujete na to, že ačkoli kreslíte na papír ve 2D, hlava je reálně trojrozměrná? Představte si ji v základních geometrických tvarech. Na mozkovnu – mírně zploštělou kouli, nasedá tvář.
Často se stává, že se člověk soustředí jen na obličej a zmenšuje ostatní části hlavy – temeno, týl… Jsme myslící tvorové (většinou :-) ), potřebujeme prostor na mozek. Vždy je dobré vědět, co se skrývá pod kůží a vlasy.
2. Tvrdé čáry místo stínování
Ať už ke kreslení používáte tužku, uhel nebo například pastely, jednoduchým tahem na papíře vždy zanecháte linii, čáru. Nic kolem nás se ale z žádných čar neskládá! Dojem čáry vzniká, když se dotýkají světlé a tmavé plochy. Pozorujte tedy, kde je na tváři světlo a stín. Portrét si lehce navrhněte čarou, ale v dalším kroku už stínujte.
Existuje i technika lineární kresby, kde používáte čáru – ztenčujete ji v místech, kde je světlo, a zesilujete v místech stínu, někdy se čára úplně ztratí. Chce to už ale jistou zručnost a znalost.
V každém případě se snažte vyhnout stejně silné nepřerušované čáře (často se takto „rámují“ rty nebo oči).
3. Rozmazávání tužky
Častým hříchem začínajících kreslířů je touha rozmazávat plochy vyšrafované tužkou. Od tohoto způsobu nahrazení stínování ale raději upusťte, zejména chystáte-li se to provést pomocí prstů. Ani stopu měkké tužky nelze rozmazat úplně, hladkého přechodu tak stejně nedosáhnete a kresba bude působit ušmudlaným dojmem! Pokud se vám povede přenést na kresbu nečistoty z rukou, je „vymalováno“ a svoji kresbu posunete do kategorie – amatér.
Vím, že rozmazávání můžete vidět i u práce profesionálních kreslířů, napřed ale musíte zvládnout stíny šrafou, pochopit jejich logiku, směr, tón a pak teprve zvládnete dobře použít rozmazávání – navíc jen při používání suchých kříd nebo uhlu, nikoli mastnější tužky(!).
4. Nízký kontrast – obavy z velmi tmavých a světlých ploch
Běžným, a přitom snadno odstranitelným nešvarem je strach z kreslení kontrastních ploch. Dramatičtější nasvícení krásně prohlubuje rysy ve tváři, ty se ale mnoho kreslířů bojí zachytit a výsledek je mdlý.
Nebojte se opravdu černé ani se nesnažte za každou cenu vše vystínovat. Ze začátku se snažte ztmavit na maximum třeba jen oční panenky. Sami uvidíte, že stíny dokážou udělat s obrázkem téměř zázraky.
Totéž platí i pro světlá místa.
5. Strach z detailů
Někteří umělci mají strach z propracování detailů: bojí se, že je nedokážou správně zachytit, a tak je radši vynechají a inkriminovaná místa zjednoduší. Tím si ale nikdy k realistickému portrétu nepomůžete.
Buďte odvážní a kreslete naplno. Zjednodušování a stylizování si budete moct dovolit později, až budete anatomii obličeje perfektně ovládat a budete hledat vlastní, osobitý styl. I ti největší umělci surrealismu nebo impresionismu napřed skvěle ovládali řemeslnou kresbu.
6. Vlasy řecké Medúzy
Pamatujete si na nestvůru ze starých řeckých bájí, co měla místo vlasů hady? Struktura vlasů vás dost často může svádět k tomu, že se budete snažit zachytit směr každého jednotlivého vlasu v účesu. To je ale chyba. Tímto způsobem vznikne nevzhledná změť přečmáraných čar, která se nakonec vlasům nebude ani podobat. Mnohem lepší je uvědomit si, kde je na vlasech vržen stín a kde se naopak lesknou. S touto strategií můžete v celém účesu vytvořit efektní přechody a jednotlivé vlasy jenom naznačit.