Povinnost fyzických osob podrobit se očkování v rozsahu stanoveném obecně závaznými právními předpisy (dále jen „povinné očkování“) je zakotvena v zákoně o ochraně veřejného zdraví (konkrétně ust. § 46 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů).
V případě nezletilé osoby, která nedovršila patnáctý rok věku, odpovídá za splnění této povinnosti její zákonný zástupce (ust. § 46 odst. 4 zákona č. 258/2000 Sb.). Pokud zákonný zástupce dítěte odmítne povinné očkování, jehož provedení nebrání zdravotní důvody, informuje ošetřující lékař zákonného zástupce o skutečnosti, že očkování je podle zákona povinné, a o možných zdravotních důsledcích odmítání. Pokud zákonný zástupce nadále povinné očkování odmítá, sepíše o tom ošetřující lékař písemné prohlášení (revers), které podepíše zákonný zástupce dítěte a lékař.

Další postup vyplývá ze zákona o sociálněprávní ochraně dětí, podle kterého jsou poskytovatelé zdravotních služeb povinni oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností skutečnosti, které nasvědčují tomu, že zákonní zástupci dítěte neplní povinnosti vyplývající z jejich rodičovské zodpovědnosti (ust. § 10 odst. 4 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálněprávní ochraně dětí, v platném znění). Toto oznámení je poskytovatel zdravotních služeb povinen učinit bez zbytečného odkladu po tom, kdy se o takové skutečnosti dozví.

Povinnost podrobit se povinnému očkování je stanovena zákonem. Jestliže zákonný zástupce dítěte splnění této povinnosti brání, jedná v rozporu s povinnostmi vyplývajícími z jeho rodičovské zodpovědnosti. Lékař, resp. poskytovatel zdravotních služeb je proto povinen takové jednání oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností.
O této oznamovací povinnosti může lékař rodiče dítěte předem informovat, není to však jeho povinností. Co se týče případného postihu lékaře za neprovedení očkování, je třeba uvést, že lékař, resp. poskytovatel zdravotních služeb je povinen respektovat názor zákonného zástupce a nemůže být nijak sankcionován za to, že povinné očkování přes odpor zákonného zástupce neprovedl. V daném případě je třeba vycházet z příslušných ustanovení zákona o zdravotních službách č. 372/2011 Sb., podle kterého je poskytovatel zdravotních služeb oprávněn poskytovat zdravotní služby nezletilému pacientovi pouze se souhlasem jeho zákonného zástupce. Výjimkou jsou pouze situace, kdy je poskytnutí zdravotní služby nezbytné k záchraně života nebo zdraví nezletilého pacienta. Povinné očkování do kategorie těchto zdravotních výkonů však nepochybně nespadá.