Novela zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, v platném znění, zavedla povinnost lékaře informovat příslušný obecní úřad o zdravotní nezpůsobilosti či omezení zdravotní způsobilosti pacienta – držitele řidičského oprávnění. Na četné dotazy lékařů, jak se mají postavit k posuzování zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel u těch pacientů, kterým byly při léčbě chronické bolesti nasazeny opioidy, se vědecká rada ČLK touto problematikou zabývala a vydala doporučení, které bylo jednomyslně přijato představenstvem ČLK dne 13. 12. 2013.

___

Toto doporučení vzniklo na podkladě analýzy, jak je postupováno v okolních státech, a na základě výsledků studií, které se zabývaly problematikou, jak ovlivňuje indikovaná medikace opioidy kognitivní a reakční schopnosti pacienta. Stanovisko představenstva ČLK doporučuje vždy individuálně zkoumat jednotlivé případy a nepaušalizovat léčbu opioidy jako důvod pro omezení či ztrátu způsobilosti k řízení motorových vozidel. Součástí stanoviska je i stanovení minimální doby, po kterou by držitel řidičského oprávnění při zahájení této léčby neměl motorové vozidlo řídit. Současně doporučujeme informaci o poučení pacienta zapsat do zdravotnické dokumentace. Stanovisko představenstva ČLK ze dne 13. 12. 2013:

„Samotná léčba chronické bolesti opioidy není důvodem k odebrání řidičského průkazu ani k nařízení přezkumu způsobilosti pacienta řídit motorové vozidlo. Nezbytné je individuální posouzení každého případu. Omezení řízení je nutné po dobu nejméně 5 dnů od zahájení léčby opioidy nebo změně celkového stavu či změně medikace. Nejde tedy ani o trvalé, ani o dlouhodobé omezení pacienta ve způsobilosti řídit motorová vozidla, které podléhá ohlašovací povinnosti. Pacienta je třeba upozornit, že je třeba, aby se po dobu, kterou lékař individuálně stanoví,
nejméně však 5 dnů, zdržel řízení motorových vozidel, vysvětlit mu důvody tohoto omezení a učinit o tom zápis do jeho zdravotnické dokumentace. Lze doporučit, aby tento zápis pacient podepsal, byť to právní předpisy nevyžadují.“

Zdroj: Zdeněk Mrozek, Česká lékařská komora