Celoroční masáž dětí, kterým trh velí, že bez konkrétní věci snad ani nemůžou vyjít na ulici a v očích spolužáků budou za totální nuly. Výchova v době konzumu není jednoduchá a rodiče by měli najít optimální rovnováhu, pokud nechtějí ze svých ratolestí vychovat povrchní materialisty.

___

___

"A proč máš růžový kolo?“ zeptala se před pár lety mého syna jeho kamarádka, která se proháněla na novém vymakaném modelu a hodlala ho všem předvést. Její rodiče si potrpí na značkové zboží a jí jako jedináčkovi je dopřávají také, zatímco naše tři děti se občas holt musejí „spokojit“ s poděděnou věcí a v rámci úspor rodinného rozpočtu s manželem přimhouříme oko nad nějakým nedostatkem (jako je třeba ne právě ideální barevné provedení). Tehdy jsem si začala připravovat osvícené kázání na téma, že je přece jedno, jakou barvu kolo má, že jezdí stejně dobře. Předběhla mě mladší dcera rázným: „Protože prostě jiné nebylo.“ Tím dotyčné vzala vítr z plachet a mě potěšila, že dokáže ve svých osmi letech používat zdravý rozum a moje výchovné působení nebylo marné. Nicméně nebojím se (nebo spíš bojím), že by nejen moje děti nečelily podobným narážkám ze strany svých vrstevníků na „nedostatečnost“ materiální výbavy. A záleží jen na nás rodičích, zdaje dokážeme ustát se vztyčenou hlavou.

Koukej, co mám!

Mámy a tátové jsou v dnešním světě, v němž hmotné statky představují synonymum úspěchu a rodinného štěstí, pod permanentním tlakem. Dítko se ještě ani nenarodí a rodiče už ze všech stran slyší, co všechno - samozřejmě v nejkvalitnějším provedení - by mu měli pořídit, aby bylo spokojené a dokonalé. A tak nakupujeme krásné oblečení (které mimčo obratem poblinká), super kočárky (jež se ztratí pod nánosem rozpadaného rohlíku), módní hračky (které letí do kouta, jakmile přestanou mrňouska bavit).

I když dospělí odolají reklamním výzvám, málokterý později ustojí žadonění odrostlejších potomků, kteří touží mít stejnou (či ještě lepší) věc jako kamarád, protože s bezejmenným tričkem a s ošuntělými botami jsou totální „socky“. Snad nejčastější slovní spojení dospívajících je: „Nutně potřebuju a nejlépe značkové...“ A tak rodiče zase podléhají nátlaku.

Psychologové proto bez ustání, leč někdy marně upozorňují, že děti bez rozdílu věku potřebují nejen materiální, ale i citový dostatek.
V poslední době se bohužel čím dál častěji objevuje terminus technicus ekonomická šikana. Jejím terčem se stávají děti ze sociálně slabších rodin, kterým ostatní dávají kapky jenom proto, že jejich mikina není dostatečně trendy a jejich mobil - pokud ho vůbec mají - připomíná tatranku z doby krále klacka.
A jistě dobře víme, že děti ve svých soudech dokážou být velmi kruté. Ani občasné volání po zavedení uniforem do českých škol by podle některých psychologů a pedagogů tento problém neodstranilo. Oblečení je jednou, nikoli jedinou roznětkou posměšků. Nesmaže další materiální rozdíly, které děti vnímají. To by musely nafasovat stejné aktovky, pastelky, penály a nakonec by bylo třeba jim zakázat povídat si o tom, jak to u nich doma vypadá, co dostanou k narozeninám nebo kam pojedou na prázdniny. Navíc by musely zmizet reklamy všeho druhu a vlastně trh jako takový. Čirá utopie. V reálném životě se děti se sociálními rozdíly musejí poprat a k tomu potřebují pomoc dospělých.

Až uslyšíte: „Mami, chci...“

Kdo netouží po tom být otrokem materiálních tužeb dítěte, musí včas nastavit pravidla a vysvětlit mu, že svět nefunguje na systému „Chci, dostanu...“, ale „Dostanu, když se o to zasloužím“. Zároveň dětem zdůrazňujte, že peníze nejsou nejdůležitější hodnotou života, jakkoli se mnohdy může zdát, že se v dnešní době všechno točí kolem nich.
Po značkové věcičce, kterou má vrstevník, přirozeně zatouží každý dospívající, ale neměla by mu pro nic za nic spadnout do klína. Ideální je, když si na své přání přidá pár korun (třeba přivýdělkem z brigády).
Nestačí vyřídit žadonící dítě lakonickou odpovědí: „Nemám na to!“ Měli byste přidat adekvátní zdůvodnění, třeba že podobnou věc už doma má, že je to zbytečně drahé... Navíc zmínka o nedostatku finančních prostředků zasévá v dětské duši semínko nejistoty, na co dalšího ještě máma s tátou nebudou mít. Raději mu vysvětlete, že jsou věci k životu nezbytné a věci, které si můžeme dopřát jen ve výjimečných příležitostech.
Zkuste vysněnou věc přepočítat na hodiny, které musíte pracovat, abyste mu ji mohli koupit. Snáz pochopí hodnotu peněz. Navrhněte třeba dítěti, že když bude půl roku vynášet koš, luxovat či nosit slušné známky, může si jako odměnu hračku či oblečení pořídit (pochopitelně netouží-li po novém autě nebo telefonu za desítky tisíc) - možná s vidinou několikaměsíční šichty jeho potřeba trošku zeslábne. Pokud ze svých nároků nesleví, bude si cílového bonusu patřičně vážit.
Když dítě vrstevníkovi závidí, že mu jeho rodiče mohou dopřát víc věcí, ukažte mu, že vše má svoje plus a minus. Možná mají velký dům, ale za cenu astronomické hypotéky. Možná jezdí na luxusní dovolenou, ale táta vidí své děti jen spící v posteli. Zdůrazněte jim jiné hodnoty, které by jim neměly uniknout.
Naučte dítě (ale i sebe) čelit diktátu značek. Reklamy, které je propagují, jsou nabídka, nikoli povinnost kupovat. Nejsme přece ovce. Máme svůj vlastní mozek a poznáme, co je dobré a co potřebujeme. Aktivujte selský rozum a o totéž se snažte u svého dítěte. „Co myslíš, není lepší, když ti místo jednoho drahého trička (kalhot, bot, mikiny) koupím levnější, a zbydou mi peníze na něco dalšího?“
Jděte příkladem. Pokud dítě vyrůstá v prostředí, kde se spokojenost točí kolem výdobytků shoppingu, přijme tuto filozofii za svou.

Buy nothing day

Den symbolického protestu proti konzumu připadá sice na 21. listopad, ale vy si můžete stanovit svůj vlastní den nenakupování klidně každý měsíc. A proč nezačít hned v lednu?

Co na to experti

Mgr. Irena Kulhánková, psycholožka

„Peníze zabezpečují věci nezbytné k životu - to je srozumitelné. Absurdní je pomocí peněz sytit jiné potřeby, jako třeba potřeby sociální, potřeby ocenění, osobního rozvoje, seberealizace. Lidé v materialistické době obtížně nacházejí jiné způsoby (než prostřednictvím věcí), jak uspokojit např. potřebu vlastní hodnoty či potřebu být uznávaný. Zejména děti se mohou v této pasti chytit. Zažívají-li opakovaně, že značkové oblečení, mobil apod. je mohou posunout nahoru, potom po těchto věcech přirozeně baží a podléhají dojmu, že jsou zásadní.
V této formě smýšlení se bohužel vytrácejí důležité hodnoty, jakými jsou charakterové kvality, způsob myšlení a prožívání, užitečné a vhodné chování apod. Nezapomínejme, že tyto hluboké hodnoty utvářejí náš pocit spokojenosti, smysluplnosti a životního štěstí."

POHLED Z DRUHÉ STRANY

Terčem posměchu se mohou paradoxně stát i děti z movitějších rodin jejichž rodiče nemají problém koupit jim pěkné oblečení, zaplatit jim kroužky nebo si třeba „jen" vyjít do kina. Závist ostatních spolužáků jim může jejich výhodu pěkně znepříjemnit. Jakýkoli model ekonomické šikany by neměl zůstat bez povšimnutí. Pokud se vám ji nepodaří vyřešit vlastními silami, požádejte o pomoc pedagoga svého dítěte. Případně konzultujte situaci v pedagogicko-psychologické poradně.

K dispozici máte také rodičovskou linku důvěry 840 111 234.
Děti se mohou obrátit se svým trápením na Linku bezpečí: 116 111