Padá všechno vašemu synovi z ruky, netrefí se pořádně do míče a máte pocit, že na co sáhne, to zkazí? Nezlobte se na něj, možná za to nemůže. Podobné příznaky totiž mohou provázet dyspraxii neboli syndrom nešikovného dítěte.

__

__

Pětatřicetiletá Zuzana si s nešikovností svého sedmiletého syna užila. A vlastně užívá pořád. Už když byl malý chlapeček, všimla si, že je proti starší dceři mnohem nešikovnější. „Nešlo mu skoro nic, co se týkalo manuální zručnosti. Tkaničky, to je boj ještě teď, fotbal, to je zrovna tak tragédie, a to se týká skoro všeho, co se pokusí dělat. Tak jsme zašli k psycholožce a po řadě vyšetření se u něj diagnostikovala dyspraxie. Svým způsobem se mi ulevilo, konečně vím, kde je problém," vypráví Zuzana z jižních Čech. Je ve vašem okolí někdo podobný? Třeba i dospělák? Není to nemožné. Nešikovní jedinci s touto diagnózou se najdou i mezi dospělými. „Můj manžel je typický příklad dyspraktika. Na co sáhne, to zkazí. Ani chleba si neumí pořádně ukrojit, pokaždé mám dojem, že si možná uřízne prst,“ říká čtyřicetiletá Erika. Ani on ale za svou nešikovnost nemůže.

Co je to dyspraxie?

Pokud se ptáte, jestli takového dyspraktika poznáte, tak rozhodně ano. Jednoduše proto, že si ho nejde nevšimnout. Už v dětském období bývají tihle malí nešikové trnem v oku některým lidem, a samozřejmě i svým vrstevníkům, kteří se jim mohou posmívat, a dokonce je za jejich nešikovnost i šikanovat. Dyspraxie je jedna ze specifických vývojových poruch učení a je méně známá než dyslexie nebo dysgrafie, ale v populaci se objevuje zhruba stejně často. A stejně jako dyslexie či dysgrafie se týká hlavně chlapců. To vysvětluje větší citlivost mozku chlapečků v prenatálním a perinatálním vývojovém stadiu v děloze a při porodu. Mozek chlapců je náchylnější k drobným poškozením, která se projevují jako specifické poruchy učení či poruchy pozornosti a hyperaktivita.

Dyspraxie pak znamená specifickou poruchu pohybové koordinace, kam patří i porucha hrubé a jemné motoriky, pohybové koordinace a specifická porucha řeči způsobená malou obratností svalů zodpovědných za mluvení. „Děti postižené touto poruchou mají spoustu obtíží: například naučit se jíst lžičkou, jasné a srozumitelně vyslovovat, zapínat si knoflíky, jezdit na kole, házet a chytat míč, ve školním věku psát atd.,“ vyjmenovává psycholožka. Málo toho rozhodně není, co musí dítě s dyspraxií zvládat, a hlavně překonávat.

Příznaky a projevy dyspraxie - dostaví se brzy

Jak se projevuje dyspraxie se dozvíte zde. 

„Syn Honza nikdy nesestavil ani stavebnici, takže jsem věděla, že není všechno tak docela v pořádku. Když si pak vzal do ruky lžičku a učil se jíst, byl to další signál, že bude mít asi nějaký problém," vypráví dvaatřicetiletá Hanka z Prahy. I u jejího syna nakonec diagnostikovali dyspraxii. Naštěstí byly jeho problémy méně závažné a dá se s nimi normálně fungovat. „Dokonce začal chodit na fotbal, a překvapivě mu to docela jde," usmívá se Hanka. Stejně jako u jiných poruch učení se příznaky dyspraxie mohou vyskytovat na škále od lehkých až po závažné, takže záleží na stupni postiženi. Odhaduje se, že lehkou formou dyspraxie trpí asi 20 procent populace, těžkou formou dvě až tři procenta. Buďte si tedy jisti, že ve vaší blízkosti se určitě nějaký dyspraktik vyskytuje. Dyspraxie se projevuje neobratností dítěte; dítě působí jako nešikovné nemehlo, které zkazí, na co sáhne, není pohybově zdatné, pořád mu něco padá, něco rozlévá a do něčeho naráží... K dyspraxii patří kromě výše uvedených obtíží i motorický neklid; dítě se neustále vrtí. Zároveň jsou děti s dyspraxií rychleji unavitelné a potřebují více odpočinku.

Příčiny dyspraxie a důsledky

Podobně jako u jiných specifických vývojových poruch, i tato bývá způsobena neurologickým poškozením v důsledku předčasného porodu. Příčinou tedy není žádné vnitřní onemocnění, mentální retardace, a nemají na ni vliv ani psychosociální faktory. Inteligence dítěte totiž není vůbec narušená. Pravda ale je, že tahle vrozená nešikovnost zhoršuje výkony dítěte ve škole i jeho sociální život. Následky dyspraxie jsou totiž vidět v každodenním životě a mohou dítě ovlivňovat zásadním způsobem. Jak říká dětská psycholožka Tereza Beníšková, dítě s dyspraxií bývá velmi často vyřazeno z kolektivu vrstevníků, protože není obratné, je nešikovné, nevěří si a působí tak trochu zvláštně. „Proto mívá dítě s dyspraxií obvykle sníženou sebedůvěru a je třeba u něho pracovat na přijetí sebe sama takového, jaké je, na poznání pocitu vlastní hodnoty - nezávisle na tom, zda je či není nešikovné. Zároveň je užitečné hledat u těchto dětí silné stránky a stavět na nich. Pokud je tedy vaše dítě schopné a šikovné v čemkoli jiném, podporujte ho, chvalte ho, a hlavně ho nekritizujte za to, co mu nejde.

„Náš syn David je dyspraktik; když byla jeho porucha diagnostikována, byli jsme z toho trochu nešťastní, ale už jsme se naučili jeho horší stránky přijímat, a naopak se radovat z toho, co mu jde. Davidovi je dnes deset let, je inteligentní, rád si vymýšlí různé příběhy, rád diskutuje s dospělými, je zvídavý, má dobrou paměť, a to, že se mu prostě nedaří narýsovat trojúhelník, už neřešíme," říká osmatřicetiletá Alena z Prahy.

Druhy dyspraxie

• Ideomotorická: těžkosti s dokončením jednoduchých motorických úkonů, jako je například česání vlasů, mávání či projevy v mimice.
• Myšlenková: těžkosti s vícestupňovými úkoly, čištění zubů, skládání oblečení, zapínání knoflíků.
• Konstrukční: těžkosti s úkoly, kde je zapotřebí stanovit nějaké prostorové vztahy, například přesné umístění nebo přemístění předmětu z jednoho místa na druhé - hra s kostkami, stavebnicí.
• Oromotorická: těžkosti s koordinací svalových pohybů, které jsou potřebné k vyslovení slov, sfoukávání svíček či vytvoření bublin.
• Ideatorická: těžkosti s používáním nářadí.
• Dysgrafie: těžkosti s psaním; projeví se v předškolním a školním věku.

Léčba - jak si můžete pomoci i sami

Dítě by mělo mít správný životní styl, ve kterém se střídá nejen aktivita, ale také odpočinek, aby se mohlo znovu soustředit. Nekritizujte dítě, když něco pokazí nebo se mu něco nepodaří, oceňujte jeho úspěchy. Nečekejte žádné rychlé zázraky a úspěchy, buďte trpěliví. Pokud je dítě v předškolním věku, hodně si s ním hrajte; hra by měla být nenásilná a dítě by se nemělo bát, že něco musí za každou cenu udělat a dobře. Vysvětlujte mu pravidla hry, třeba i několikrát. Snažte se trénovat hrubou motoriku (prolézačky, podlézání překážek, při hře s míčem používejte větší balony nebo míče, které se snadněji chytají...). Pro rozvoj jemné motoriky zase využívejte magnetické skládačky, puzzle, lego apod. Školnímu dítěti dávejte pokyny zřetelně, postupně, a nenuťte ho třeba desetkrát přepisovat domácí úkol, ale pořiďte mu vhodné pomůcky.

Vhodná literatura: Dyspraxie aneb vývojová porucha koordinace, technická univerzita v Liberci, Liberec 2014

Související fráze: 

verbální ► vývojová ► diagnostika ► vyšetření ► Palounková ► ZŠ ► základní škola ► odborné články ► mluvidel ► pomůcka ► cvičení ► Zelinková ► literatura ► knihy