Nauč se žít s tím, že často nejsi moc IN a někdy jsi dokonce "úplně nemožnej" (ber to jako přípravu na stařeckou demenci, bude se ti to hodit ;-) )

Pokud odhaduješ finanční částku potřebnou na nějaký kus oblečení pro svou ratolest, vynásob svůj původní předpoklad dvěma, budeš sice pořád pod minimální cenou, kterou navrhuje druhá strana, ale aspoň se už úplně neztrapníš.

Neptej se dospívajícího při příchodu zda ví, kolik je hodin: on to ví (má hodinky, mobil a na stěně visí další hodiny)

Předpoklad, že vynese koš nebo si uklidí pokoj je pouze tvá fikce, kterou ti nevyřeší on, ale které se musíš nějak zbavit ty

Sluchátka se prodávají v každém elektru za poměrně dostupnou cenu; lze je koupit i samostatně bez přijímače (nebo si je můžeš půjčit od dítěte - má jich několik) a znovu s nimi uslyšíš ticho

Dospívající svá tvrzení neříká proto, že by si je opravdu myslel, ale aby ti alespoň trochu pomohl znovu se zamyslet nad smyslem věcí i samotného života a totálně nezkostnatět; měl bys mu být za to vděčný

Chceš-li vzpomínat na své dětství, jistě tím potěšíš své rodiče, prožívali ho s tebou a dal´s jim taky dost zabrat, tak si zajdi za nimi na kus řeči - dětem stačí bohatě hodiny dějepisu ve škole

Není pravdou, že se dospívající za tebe stydí, jen se naučil (možná z autoškoly) raději někdy dodržovat bezpečný odstup, ale bohužel je občas pravda to, že ty se stydíš za "toho svýho puberťáka"

Dospívající se musí teprve najít a čím usilovněji hledá, tím větší pravděpodobnost je, že se najde; tvůj problém je v tom, že už se nehledáš a možná jsi se vůbec nenašel nebo jsi se už zase ztratil

Nikdy nezoufej; sice se chováš nemožně, ale adolescent je mladý a silný a vše nějak přežije a pokud situaci nesmyslně nevyhrotíš, pravděpodobně ti nakonec i odpustí