Článek přináší návod jak si udělat udírnu. Stránka obsahuje i obrázky, které stavbu upřesňují a poskytuje další zajímavé informace. Samozřejmostí je technický nákres k návodu s rozměry.

___

___

Je pochopitelné, že jinak bude vypadat vnější vzhled domácí udírny u moderního domku za velkým městem, jinak třeba na Slovácku a jinak pochopitelně někde u venkovského domu, ať jej užíváme k trvalému bydlení, nebo jako rekreační chalupu. Vždy bychom měli respektovat vzhled místní architektury a také použití materiálů, které je v místě obvyklé. Udírna, která vzhledem ctí stavební charakter původních venkovských domů a při jejíž stavbě byly použity běžné místní materiály, je například ta, kterou vidíme na obrázku ...

Udírna je postavena samostatně, jako solitér. Základem architektonického řešení vzhledu je využití místních materiálů. Spodní část vnější obestavby udírny, v které je instalováno ohniště a kouřový kanál, je postavena z hrubě opracovaných kamenů. Přikládací dvířka jsou řešena vestavěním kolmo na kouřový kanálek. K dosažení toho, aby bylo ohniště níže než spodní část udírny a aby bylo možno kouřový kanálek vést mírně šikmo vzhůru, bylo zde využito mírného svažování terénu. Udírna je situována tak, aby spaliny mohly volně stoupat vzhůru. Zároveň není při stavbě nutno zapouštět celý kouřový kanál do země. Stačí jej volně položit a obezdít.

Udící prostor klasických rozměrů je vyroben z plechu, je možno jej však také vystavět z cihel. Rozměry vnitřní konstrukce a její řešení vidíme na obrázku dole. Samotná udící část je zabudována do stavbičky tak, aby nerušila její venkovský vzhled. Na první pohled upoutává výrazně asymetricky řešená střecha. Je to mimo jiné také proto, že ve zdejší podhorské krajině častěji prší a sněží, což přináší zvýšenou vlhkost, a proto je nutno mít používané dřevo trvale uschováno před nepřízní počasí. A místo na jeho uskladnění je právě pod prodlouženou částí střechy. 

Při stavbě postupujeme tak, že si nejprve na základě toho, jaké použijeme na stavbu materiály, vytvoříme základní stavební plánky. Nemusí být příliš složité, je však nutno nezapomenout na několik důležitých věcí:

1. K velikosti vnitřních rozměrů, které jsou uvedeny na obrázku, musíme nejprve přičíst sílu materiálu, z kterého budeme stavět ohniště a kouřový kanál.

2. Dále musíme přičíst sílu obvodových zdí. Pokud je budeme stavět z kamenů, počítejme raději se sílou zdi na několika místech, kam položíme větší kameny, více než 30 cm. Jen tak, pokud nejsou kameny předem přitesány, dokážeme, aby byla zídka dostatečně pevná a funkční. A zároveň si tak zajistíme, že nebudeme muset části kamenů, které by přečnívaly dovnitř, obtížně osekávat.

3. Při plánování stavbičky, také nesmíme zapomenout na to, že musíme zajistit zapuštěním obvodových zdí do země nejen dostatečnou stabilitu stavby, ale i jistou odolnost proti mrazu, aby se nám zvláště ve vlhčím prostředí stavba mrazem neroztrhala.

4. Podle šířky zdi obestavby také umístíme, případně posuneme dopředu dvířka spalovací komory-ohniště, čímž se prostor ohniště prodlouží.

5. V nákresu si vytvoříme plánek na řešení vnitřní konstrukce střechy můžeme použít jako inspiraci obrázek na konci článku, přičemž vnitřní konstrukci přizpůsobíme podle místních podmínek a svých požadavků. Pokud nemáme s touto prací zkušenosti, je lepší si nechat plánek odborně posoudit či vypracovat. Zvláště se to týká střešní části. I tak se samotným řezáním částí střešní konstrukce (trámky a prkna) vyplatí počkat na to, až stavbu dostavíme do výše, na které bude konstrukce střechy sedět. Pak velikost stavby v místě horního věnce, úhly a sklony proměřit a vytvořit si, například z latí, "vzorové rozměry", podle kterých si nařežeme konstrukci krůvku.

6. Při řešení vnějšího vzhledu zároveň musíme vyřešit otázku konstrukce střechy a její krytiny. Použití tašek na takto malý sklon střechy je nevhodné, a proto je nutno využít jiných materiálů. Nejlépe těch, které se pokládají na bednění připevněné na konstrukci krovu. Dnes je moderní používat lepenkovou krytinu, takzvaný kanadský šindel, což je vlastně sice kvalitnější, ale stále jen materiál podobný staré piskované a dehtované lepence. Protože se jedná o teplu málo odolný a hořlavý materiál, je lepší na udírnu použít moderní obdobu klasické horské krytiny, eternitu, která je však zdravotně nezávadná (neobsahuje azbest).

7. Komínek je nutno klasicky oplechovat a opatřit nahoře stříškou, aby do něj nepršelo. Nezapomeňte v místě spojení obou částí komínku vytvořit odkapové zařízení, aby kondenzát z komína, stékající po jeho stěnách, nekapal na právě se udící maso.

8. Na obou stranách ukončení střechy by mělo být vyřešeno odvedení vody stékající ze střechy. To může být řešeno jak obložením stavby plochými kameny (placáky), tak dlaždicemi do betonového nebo pískového lože. Také je možno při kopání základů výkop na těchto místech rozšířit a vytvořit v těchto místech "trativod". A to nasypáním hrubých materiálů: kámen, zbytky keramiky, cihel nebo vyprané škváry a podobně.

Přední štít můžeme obložit celý dřevem. Abychom zakryli kovový materiál dvířek, je možné na ně, jak je vidět na obrázku, připevnit obložení ze dřeva. Pod něj však musíme vložit nějaký nehořlavý materiál, například sádrokarton odolný proti teplu. Abychom si byli ještě více jisti, můžeme dvířka přímo na kov potáhnout hliníkovou fólií, která odráží teplo zpět dovnitř udicí komory. Kolem udírny je vhodné hlavně na návětrnou stranu zasadit keře, abychom zabránili jak zbytečnému ochlazování stavby, tak aby stavbička lépe zapadala do krajiny. Zpevnění povrchu pochozí části před udírnou zajistíme nejlépe položením kamenných "placáků". 

Zdroj:
Tento článek je ukázkou z knihy: Udírny a zahradní krby
Autor: Václav Vlk, vydalo: GRADA Publishing, a.s.