Samozřejmě je léčba jen Voltarenem nedostatečná a doporučená léčba vazoneurózy a Raynaudova fenoménu je výrazně širší.

Co se týče rizikových faktorů, je třeba vyloučit nebo omezit provokující momenty a faktory. Nekouřit, a to ani pasivně. Vhodná je aplikace tepla, ponoření končetin do teplé vody (cca 40–43 °C), teplé rukavice, vyvarovávat se stresu, nevyčerpávat organismus, vyléčit případné chronické záněty nebo infekty.

Léky: V medikamentózní terapii jsou lékem volby blokátory kalciového kanálu (dihydropyridiny). Je však třeba podávat vyšší dávky, což s sebou přináší větší pravděpodobnost vedlejších účinků. Vazodilatancia (léky na rozšíření cév), především pentoxifylin, naftydrofuryl, cilostazol nepřinášejí uspokojivé výsledky a u některých pacientů jsou zcela bez efektu.
Využívají se infúze s PGE1. Používá se i alfa-metyldopa. Podobně jako u dihydropyridinů je u dalších vazoaktivních preparátů pro nutnost podávání vyšších dávek pravděpodobnost vedlejších účinků. U vazoneuróz při systémových onemocněních pojiva jsou zkušenosti s příznivým účinkem sildenafilu.

Nutný je individuální přístup ke každému z pacientů. V případech sekundárního RF (Raynaudova fenoménu) se především léčí základní onemocnění nebo odstraňuje vyvolávající příčina. U sekundárních vazoneuróz se systémovými chorobami pojiva jsou analogicky cévní projevy léčeny převážně až v případech organických lézí. Při stabilizaci základního onemocnění se daří zmírnit i projevy vazoneurózy, někdy i bez vazodilatační terapie.

V případě brnění končetin a nebo bolestí se využívají léky na neuropatickou bolest (Gabapentin, Tramal apod.).