Mívám dosti časté bolesti hlavy a manžel mi proto nadává, že prý jsem hypochondr. Zajímalo by mne, co to vlastně hypochondrie je. Jak se projevuje? Je to nemoc? Iveta

Z mého pohledu hypochondr nejste. Toto označení se používá pro osobu, která má neodůvodněné obavy o své zdraví.

Hypochondrie jako porucha osobnosti se projevuje v okruhu osob vrozeně úzkostných. Již od dětství se takový jedinec snaží o sebe dbát, obává se nastuzení, je citlivý na změny teplot. Už děti ve škole se mu proto často posmívají, protože nikdy nezapomene čepici, rukavice nebo šálu, i v parném létě má svetr, protože "co kdyby se ochladilo".

V dospělosti ho lidé obvykle vnímají jako podivína. Hypochondrie jako neurotická porucha se vyvíjí pozvolna, zejména u lidí přirozeně pečlivých až puntičkářských. Takový jedinec se začne více pozorovat, naléhá na vyšetření, ale ani sebejasnější negativní výsledek ho neuklidní. V jeho nitru hnízdí nevykořenitelné podezření, že ho lékaři klamou a nebo spíše neříkají celou pravdu.

Jeho neotřesitelná myšlenka je: "co když jsem přece jen nemocen?".

Začarovaný kruh hypochondrie není snadné přerušit!

Hypochondrická deprese je velmi nebezpečná forma hlubokého vnitřního chorobného stavu a přináší skutečné utrpení. Bývá projevem těžké melancholie, kdy postižený je nevyvratitelně přesvědčen o své nevyléčitelné chorobě. Bojí se, že někoho nakazí a všem blízkým zničí život a že jeho vinou budou lidé trpět. Jeho přesvědčení o chorobě je tak pevné, že žádné důkazy nepomohou.
Jestliže psychiatr objeví u endogenní deprese hypochondrické prvky, je to vždy indikace k nejrazantnější léčbě. Nebezpečí sebevražedného jednání je tu totiž vysoké. Hypochondrický blud doprovází jednu z častých duševních chorob - schizofrenii.
Pro bludy schizofreniků je typická zcela zřejmá nesmyslnost a jednoznačná nepodloženost. Vznikají na nereálnem základě a jsou nevyvratitelné. Dotyčný bude tvrdit, že má shnilá játra či kamenné srdce, často vyžaduje dosti bezohledně a agresivně složitá a zbytečná vyšetření. A když si je prosadí, nedostaví se a ani se neomluví. Skutečnost může být ještě pestřejší.

I vy se můžete stát hypochondry, dostanete-li se do rukou lékaře nejistého, perfekcionisty či experimentátora. Takový odborník vychází z toho, že neexistují lidé opravdu zdraví, ale jen nedokonale vyšetření. A postačí málo: lékař se zachmuřeně a dlouze zadívá do laboratorních výsledků, něco nesrozumitelně mumlá kroutí hlavou, pak se dlouze zahledí pacientovi do očí a povzdychne mnohoslibně: "No, to ještě nemusí nic znamenat." A udělá výmluvnou pomlku a dodá: "Inu, za čtrnáct dní to zopakujeme, že?"

Odpověděl: MUDr. Jan Cimický, psychiatr