Z oliv se vylisuje olej. To co po vylisování zůstane jsou právě pokrutiny. Pokud z nich chce výrobce ještě vymačkat "co se dá", musí kromě fyzikální síly využít některých chemikálií. Kvalita oleje je tedy určitě podřadná (nižší). Je to jakobyste už z jedné uvařené kávy nechali na dně hrníčku "lógr" a z toho se snažili všemi možnými prostředky udělat další kávu. Káva už nikdy nebude mít takovou kvalitu - a stejné je to u těchto rádobyolejů. Aby měl nějakou normální nazelenalou barvu (jakou kvalitní olivový olej má mít), přidává se do něj trošku skutečného olivového oleje. Jde ale jen o zanedbatelné procento. Jde tedy tak trošku o podvádění zákazníka (myšleno výrobcem "chemický olej nemá barvu, přidáme tam trošku pravého, aby si zákazník myslel, že si kupuje skutečný a byl větší odbyt"). 

Na těchto podřadných olejích je napsáno POMACE nebo SANSA - anglicky nebo italsky pokrutina. Toto slovo si dobře zapamatujte a nekvalitní "chemický" olej nekupujte.

Další oleje jsou rafinované. Ty jsou lisované za horka o teplotě až kolem 90°C, čímž se snižuje jeho kvalita a nutriční hodnota (s výše uvedeným "rádobyolejem" jde ale určitě o vyšší kvalitu). Rafinované oleje nemají takovou chuť jako panenské a extrapanenské. Jsou vhodné zvláště na smažení.

Dále máme papenský olivový olej a extra panenský. Ty jsou už lisovány zastudena, takže jsou nejkvalitnější. Hodí se na vše vč. smažení. Starý mýtus byl, že se hodí jen do studené kuchyně, není to však pravda. Olej se při nízkých teplotách nepřepaluje. 

Olivový olej na světle oxiduje, takže by se měl prodávat v tmavých lahvích (nejč. tmavě zelené). 

Stupeň kyselosti (acidity) by měl být pod 0,8.