Bolesti na loketní hraně předloktí jdoucí do prsteníku a malíku ruky, brnění, zhoršené a oslabené kožní čití, případně až necitlivost těchto průstů společně s loketní hranou ruky a zápěstí. Dostavují se noční bolesti, úleva přichází s poklepáním ruky. Ruka je také nešikovná, neobratná, dochází k atrofii (zmenšení) svalů. To jsou příznaky parézy ulnárního nervu.

nervus ulnaris

Paresa nervus ulnaris

Paresa nervus ulnaris, jinak ochrnutí loketního nervu, může být způsobeno jeho přerušením úrazem nebo postupným poškozením v místech přirozených úžin. Pak hovoříme o kompresivním syndromu. Loketní nerv může být tištěn v úrovni lokte a na zápěstí.
Na lokti prochází tunelem, jehož dno tvoří žlábek na kosti loketní a strop vazivová nebo svalová vrstva, tlakem mohou působit i okolní tuhé tkáně. Toto onemocnění se proto nazývá syndrom kubitálního tunelu. Je druhým nejčastějším útiskovým syndromem po syndromu karpálního tunelu a představuje 90% všech afekcí loketního nervu. Častěji postihuje muže.
Na zápěstí jde o úžinu s názvem Guyonův kanál, což je úzký prostor mezi dvěma drobnými kůstkami zápěstí, spojenými tuhým vazem, který kryje procházející nerv, ale může na něj i tlačit.

Příčina onemocnění

Nerv je poškozován tlakem okolních tkání v úžině nebo i zevním tlakem na končetinu - tlačící sádra při otoku, opakované nevhodné polohy končetiny...
Nejčastější příčinou je mechanické přetěžování těžkou prací, ale i napínáním nervu tahem okolních tkání, který je způsoben pohybem končetiny - ohnutím v lokti (brusiči skla). Pak bývá častěji postižena dominantní končetina.
Úraz - pouhé těžké zhmoždění může poškodit nerv přímo a vyvolat útisk s okamžitým nástupem příznaků. Po poranění se může vyvíjet i postupné poškození nervu vlivem otoku, jizvení. Ke zhoršení mohou přispívat některá celková onemocnění - cukrovka, onemocnění štítné žlázy, borreliosa, stavy spojené s větším otokem.

Příznaky, projevy, symptomatologie

Obtíže většinou nastupují plíživě. Začínají bolestmi na loketní hraně předloktí, které vycházejí od lokte a střílí až do IV. a V. prstu. Objevuje se brzy brnění a oslabení kožního čití až necitlivost IV. a V. prstu, loketní hrany ruky a zápěstí. Tyto obtíže se stupňují a v pozdějších fázích pacienta budí v noci. Musí se pak ulevit proklepáním ruky. Současně se projevují změny motorické - nešikovnost a oslabení svalové síly při úchopu. Postupně ochabují drobné svaly ruky, lehké přirozené vyklenutí na hřbetu ruky se oplošťuje, IV. a V. prst má drápovité postavení a malíček trvale odstává bez schopnosti aktivně jej přitáhnout.

Diagnostika aneb jak nemoc potvrdit?

Vycházíme vždy z obtíží pacienta - z jejich charakteru, délky trvání a souvislosti s přetížením nebo úrazem. Útisk potvrdí EMG vyšetření nervu - vyšetření jeho vodivosti, které provádíme při každém podezření na poškození nervu. Určí nám i místo útisku.

Léčba

Začínáme konzervativně - zklidněním končetiny v ortéze nebo na dlaze, omezením zátěže, zlepšením prokrvení a omezením otoku některými léky. 

Léčba musí být zahájena včas a za aktivní účasti nemocného.

Léky

Medikamentózní léčba užívá vitamíny skupiny B, vitamín E, vazodilatancia, preparáty podporující nervosvalový přenos (Syntostigmin ap.). U úžinových syndromů se lokálně aplikují kortikoidy. Rehabilitační léčba je nedílnou součástí terapie od samého počátku. V první fázi používáme polohování a pasívní pohyby. V časné fázi je důležitá elektrogymnastika plegických svalů k udržení kontraktilních svalových vláken a k uchování nervosvalového přenosu. Jak je to jen trochu možné, přistupujeme k aktivnímu cvičení podle svalového testu. Je vhodné cvičit častěji a kratší dobu, nepřetěžovat svalové skupiny nevhodnou zátěží. Nemělo by docházet k prochlazení a měla by být odstraněna bolest, pokud se vyskytuje. Široké je použití fyzikálních technik - elektroterapie, iontoforéza, magnetické pole, laser. Vzhledem k tomu, že periferní parézy provází většinou i porucha čití, je zde riziko poškození kůže při nevhodné aplikaci.

Operační postup

Nemá-li tento postup efekt, operujeme. Provádíme uvolnění nervu v místě útlaku - v anatomické úžině protnutím tísnících tkání. V úrovni lokte můžeme navíc nerv přenést do polohy dopředu nebo snést drobný kostní výběžek.

Pooperační péče

Platí stejná pravidla jako u každé operace ruky: zvýšená poloha končetiny k omezení otoku a bolesti, péče o jizvy - promašťování, tlakové masáže, Silipos, zklidnění na dlaze trvale do odstranění stehů - asi 10. pooperační den a pak postupné odkládání dlahy - pacient ji přikládá na noc nebo odpočinek ještě 2-3 týdny. Zátěž pacient může přidávat velmi pomalu - řídí se obtížemi, které pooperační stav přináší - vyvaruje se takových pohybů a práce, kterou ruka nezvládne. Plnou zátěž a tedy i ukončení pracovní neschopnosti lze plánovat 3 měsíce od operace.